To jsme si zase užili světa!
Je vám tahle věta povědomá? Patrně ano, z večerníkového seriálu Radovanovy radovánky. Já osobně jej řadím mezi ty zdařilejší, protože mám ráda oba Zdeňky – Smetanu i Svěráka. Snad jen Luděk Sobota se s nimi podle mě příliš nerýmuje...
Existuje ovšem způsob, jak si tyhle milé pohádky dopřát, aniž by člověka rušila Sobotova typická dikce. Nakladatelství Fragment totiž právě znovu vydalo knížku Zdeňka Svěráka o zahradnickém klukovi Radovanovi, tentokrát ve dvou svazcích. Modrý se jmenuje Jak se Radovan naučil hvízdat a další příhody, zelený má název Jak vyzrát na motýly.
Většinu knižních titulů provází při vstupu na trh křest. Dočkal se jej i Radovan. 27. února se v Paláci knih Luxor sešli Zdeněk Svěrák, kmotr Jaroslav Uhlíř a zástupkyně nakladatelství Fragment. Knize popřáli zdraví, štěstí, dlouhá léta, ale mě zaujaly jiné věci.
Například to, že Radovan se zrodil v Hodkovičkách. Svěrákovi tam kdysi bydleli, a jak autor na procházkách přemýšlel, o čem by pro děti napsal, šel kolem zahradnictví... Napadlo ho, jak se asi žije zahradnickému synkovi – a výsledek už známe.
S humorem sobě vlastním také popisoval, jak asi před dvěma lety svému tehdy pětiletému vnoučkovi Radovanovy radovánky předčítal. Doufal, že se mu budou líbit, a chlapeček skutečně poslouchal jako pěna. „Tak co, Ondro, líbilo se ti to?“ „Líbilo, dědo.“ „Tak si zítra přečteme další kapitolu?“ „No, a hlavně Ferdu Mravence.“ Touhle historkou si Zdeněk Svěrák nejlepší reklamu neudělal, ale mám pocit, že on nemá ctižádost prodávat desetitisíce výtisků. Chce zkrátka potěšit děti a rodičům nabídnout možnost alternativy ke klasickým pohádkám a disneyovským publikacím, než přijde věk na Harryho Pottera...
A nakonec roztomilá perlička z křtu...
Kde je Svěrák, tam je Uhlíř. A kde je Svěrák a Uhlíř, tam jsou jejich písničky. Průvodce odpolednem vybízel přítomné děti, aby zazpívaly nějaký oblíbený kousek této dvojice, a získaly tak novou knížku. Pak si ji prý mohou nechat i podepsat. Přihlásil se sotva pětiletý klučina, který odmítl prozradit, co zazpívá, a po převzetí mikrofonu neohroženě spustil: „Prší, prší, jen se leje...“ Vysloužil si potlesk, ale zároveň i moderátorovy pochyby, jestli si za lidovou, nikoli Svěrákovu a Uhlířovu písničku, knížku zaslouží. Zdeněk Svěrák nezaváhal, když řekl: „Naše písnička to nebyla, ale vzhledem k tomu, že je z filmu Marečku, podejte mi pero, zasloužíš si ji určitě.“ A pan Svěrák vás všechny pozdravuje.
3.3.2008 Rubrika: Společnost | Komentářů 2 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - To jsme si zase užili světa!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.No vida knížka bude fajn Musím přiznat, že ten Sobota se mi k tomu skutečně moc nerýmoval
Svěrák je super, nám tady jedou jeho písničky skoro nepřetržitě
Pan Svěrák je moc příjemný pán Jistě jsi, Evo, musela být nadšená z osobního setkání Jeho laskavost vyzařuje i z fotografií