Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bohatým bral a chudým dával. Ze školních učebnic i předešlých filmových zpracování máme Juru Jánošíka zařazeného jako neohroženého rebela se silným sociálním cítěním, který se statečně bouří proti nelítostné, kruté a nenažrané vrchnosti. Ačkoli jeho život vyhasl velmi brzy a byl ukončen velice brutálním způsobem popravy, stal se již během něj legendou. Určitě si vzpomenete například na údajný zázračný opasek, který jej chránil a zajišťoval mu nesmrtelnost.

Nyní přichází do kin nové filmové zpracování o životě tohoto legendárního zbojníka, které ve svém podtitulu prozrazuje, že tentokrát uvidíme tu skutečnou a pravou Jánošíkovu tvář. Cesta tohoto díla na filmová plátna byla velice složitá a dlouhá. Natáčení projektu bylo na celých šest let z důvodu nedostatku financí přerušeno, nicméně nakonec se jej podařilo dokončit.

A tak mají nyní diváci možnost ve více než dvouhodinovém filmu zjistit, jak to s tím Jánošíkem skutečně bylo. Jako velká milovnice historických filmů, které jsou založeny na skutečných událostech, a vybavena notnou dávkou zvědavosti a očekávání, jsem do hlediště usedala i já.

Prvních přibližně deset minut filmu slibovalo napínavou, dech beroucí podívanou, která však postupně upadala do zvláštní, těžko identifikovatelné směsice, ze které ve mně zůstal převládající pocit, že víc než o samotný příběh a vykreslení lidských osudů a charakterů šlo tvůrcům filmu o předvedení dokonale profesionálně zvládnuté práce s kamerou. Na můj vkus až příliš. Z každého záběru je poznat, že si s jeho vyzněním dali tvůrci obrovskou práci a nutno podotknout, že některé jsou opravdu nádherné. V celkovém dojmu to – alespoň pro mne osobně – bylo však spíš na škodu, jelikož samotný příběh a i osoba hlavního hrdiny Jánošíka, byly jaksi upozaděny. Jakoby byly jen výplní pro dokonalou vizuální filmovou podívanou. Dobře mi nedělaly ani příliš časté rychlé prostřihy a střídání záběrů. Než jsem stačila zaostřit a uvědomit si, cože to na plátně zrovna vidím, už na něm bylo něco jiného.

Jánošík v podání českého herce Václava Jiráčka mě bohužel také nepřesvědčil. Nesmělý, tichý kluk, který se zbojníkem stal jen jakousi shodou náhod a vlastně nic takového ani netoužil dělat. Se svou skupinou zbojničili možná jen proto, že neměli nic lepšího na práci a krátili si tak dlouhou chvíli. Naloupené cennosti pak štědře rozdávali vesničanům, se kterými se poté vždy dlouho a radostně veselili při tancích a zpěvech, kterých je ve filmu až příliš. Více než nekonečné předvádění folklórních zvyklostí bych uvítala záběry ze skutečného, denního života, ty však ve filmu až na několik výjimek téměř chybí. Žádná do úmoru odváděná robota a vyčerpaní obyvatelé, trpící pod nelítostným jhem vrchnosti. Kromě asi dvou scén, kdy se ve vsi objeví drábové, jsem měla pocit, že hlavní životní náplní venkovského obyvatelstva tehdy bylo hromadné veselení, slavení a juchání. A také sex, jehož je zde poměrně dost.

Bohužel, díky všem těmto aspektům mi v průběhu filmu Jánošík jako hlavní hrdina k srdci nijak nepřirostl. Neprožívala jsem s ním jeho touhy, naděje, lásky, zklamání, strach… protože jsem nedokázala rozpoznat, zda je vůbec prožívá on sám. A tak jsem bez většího pohnutí mysli sledovala i závěrečné scény, kdy došlo na jeho mučení a nakonec k popravě, při které byl zavěšen na hák.

I přes toto převažující vyznění musím uznat, že je ve filmu několik scén, hlavně těch, kdy dojde k přepadení a oloupení, které jsou moc pěkně zpracované. Také jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že žiju v současné době a nemusím pro uzdravení při nějaké nemoci pít například šťávu z čerstvého koňského lejna.

Jánošík - Pravdivá historie je bezesporu výpravná podívaná, se kterou si její tvůrci dali určitě obrovskou práci. Zcela jistě bude mít hodně nadšených diváků, kteří ocení především dokonalou práci s kamerou. Pro mne osobně je však v každém filmu nejdůležitější příběh. A ten mi v tomto případě tak nějak splynul a zanikl někam do nenávratna.  A čeho jsem litovala možná nejvíc, je, že byl film nadabován do češtiny. Slovenštinu bych rozhodně uvítala mnohem více, protože k Jánošíkovi zcela přirozeně patří.

Jánošík - Pravdivá historie

Premiéra: 10. září 2009

Režie: Agnieszka Holland, Kasia Adamik
Scénář: Eva Borušovičková
Kamera: Martin Štrba
Střih: Michal Czarnecki, Marek Královský
Hrají: Václav Jiráček, Ivan Martinka, Michal Zebrowski, Sarah Zoe Canner a další.

www.bioscop.cz