Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Krásou a působivostí baletního triptychu Svěcení jara se lze na scéně Národního divadla potěšit do konce sezony už pouze v jediný den – 19. června 2011, zato však nejen od 19.00 hodin, ale i při odpoledním představení od 14.00 hodin. Kompozici všech částí inscenace propojuje svébytný choreografický rukopis Petra Zusky, uměleckého šéfa baletu ND. Završuje ji titulní dílo vytvořené na hudbu Igora Stravinského.

Představení otevírá poetická kreace klasického a neoklasického stylu na hudbu 1. symfonie D-dur Gustava Mahlera. Petr Zuska choreografii připravil speciálně pro Expo 2010 v čínské Šanghaji, kde její ladnost slavila úspěchy.

Balet Národního divadla se tak spolupodílel na druhém nejvyšším ocenění českého pavilonu na světové výstavě. Soubor ND má tedy toto dílo zažité a užívá si Mahlerových melodických odkazů k lidové písni. Světelná hra (Petr Zuska a Pavel Kremlík) i působivé kostýmy z modrého hedvábí (Roman Šolc) jako by šly spolu s pohybem a prodlužovaly ho, a tak ještě podtrhují ladnost a vznosnost tance.

V centrální části představí přední sólisté Zuskovy hvězdné duety, s nimiž si už dokázali získat publikum na mnoha mezinárodních galapředstaveních. Duet Lyrická, vytvořený na lidové písně východoslovenské, rusínské, ukrajinské, jako by souzněl s opusem na Mahlerovu hudbu. V duetech však osvěží diváka i humor, tak typický pro Petra Zusku, ať je to v mistrném kuse Déja vu, kde si partneři milostné dvojice vymění role, anebo v Empty Title, nečekaném baletním ztvárnění argentinského tanga.

Vrcholem inscenace je samotné Svěcení jara na Stravinského slavnou hudbu, jež je pro choreografy od dob skandální premiéry Ruského baletu v Paříži (s Nižinského choreografií) na začátku 20. století neustálou provokující výzvou. Petra Zusku však k práci na titulu pro West Australian Ballet v Perthu, hlavním městě západní Austrálie, požádal tamní šéf Ivan Cavallari. A obrovský úspěch díla u protinožců českého tvůrce inspiroval k zařazení do repertoáru pražského souboru.

Petra Zusku si hudba Stravinského získávala postupně: „Jakmile začnete o tématu přemýšlet a poslouchat různé verze s různými dirigenty, zjistíte, jaké jsou v tom velké rozdíly a jak různě lze takové dílo pojmout. Najednou se mi líbí čím dál víc... Nicméně je to hudba na choreografování velice náročná.“

Vzniklo tak vlastně dramatické taneční divadlo. Obsáhlo atmosféru tajemství na pozadí věčného a nemilosrdného opakování běhu času, obsáhlo divoké pohanské kulty života a smrti, magii jara, kde se hemží život počínající jakoby z ničeho a ze zkázy, kde všechno pučí a bují v nahé zranitelné tělesnosti, kde všechno kolotá až bolestně k zániku, i čas sám. A pak může snad nastat i zázrak znovuzrození... Dílo výsostně aktuální.