Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Potěšte se nádhernými obrazy Moniky Sichrovské

Potěšte se nádhernými obrazy Moniky Sichrovské

Malířka českého lesa Monika Sichrovská pokračuje ve svých pravidelných výstavních aktivitách. Dne 12. července 2011 zahájí v 17.00 hodin svoji výstavu Zeměmalba 2011 v Galerii Nová síň Voršilská. Výstava bude obsahovat průřez její dosavadní tvorbou. Obrazy dřívější zde doplní nejnovější tvorbou z posledních let. Odborným slovem výstavu uvede historička umění Mgr. Jana Jebavá. Na zahájení výstavy zahraje hráč na didgeridoo Jiří Heller. Dále vystoupí tanečníci argentinského tanga ze školy prof. Julio Martineze za doprovodu argentinské kapely Juan Carlos Vivas. 

 

Rozhovor Jiřího Hellera s Monikou Sichrovskou před její výstavou v Nové síni Voršilská.

 

Moniko, celé Tvé umělecké úsilí nyní směřuje k datu 12. července 2011. Zahájení Tvé výstavy „Zeměmalba 2011“ v Galerii Nová síň Voršilská... Proč právě tato galerie?monika sichrovská
M: Udělala jsem si procházku po pražských galeriích a výstavních síních a galerie Nová síň je z nich nejčistší, nejotevřenější a jednolitý výstavní prostor. Takový jsem hledala.


Jaké obrazy nebo soubory obrazů zde budou mít možnost diváci vidět?
M: Na plátna obrazů, které připravuji pro tuto výstavu, vstupují, vrůstají či se sami tlačí určité drobnohledné detaily z krajiny, kterou procházím. Je to třeba kmen stromu, průrva ve skále nebo zrcadlo studánky. Nejedná se o pohledy jako pod mikroskopem, nejde o zvětšování viděného, jedná se spíš o soustředěný, dlouhý a bytostný pohled, vjem. Jedna bytost, jako já, hledí na druhou bytost, na strom, studánku, skálu či kámen a snaží se postřehnout její příběh, její osobitost, její jedinečnost. Platí to i opačně, cítím jak strom, skála nebo studánka vnímá mě, je to dialog, snažím se porozumět tomu, co říkají. Bude se tedy jednat o soubory, které označuji pracovními názvy: Jeden strom, Skulina, Koule.
Zároveň bude soubor nových obrazů doplněn o kresby a obrazy starší, které neodmyslitelně souvisí s tím, jak se schopnost rozhovoru mezi mnou a zdánlivě neživými bytostmi, které potkávám, rozvíjela.

 

V posledních letech jsi výstavně činná. Kde jsi měla své obrazy vystavené?
M: První autorskou výstavu jsem uspořádala v červenci 2008 v barokní sýpce v Úněticích. Další výstavy navazovaly: srpen 2008 Mělník, září 2008 zámek v Dobřichovicích. V červnu 2009 jsem se zúčastnila společné výstavy žen výtvarnic v ateliéru v Prčici. Následovaly výstavy na Slovensku, říjen 2009 Námestovo, listopad 2009 Svätý Jur u Bratislavy, prosinec 2009 Cafe Mezzanine v Brně. Rok 2010 jsem zahájila v lednu výstavou v Praze na Vyšehradě. Pokračovaly výstavy v červenci 2010 na zámku v Nových Hradech a v říjnu 2010 v muzeu v Jílovém u Prahy. Fotodokumentaci z výstav mám na www.krajinomalba.cz.


Jako podtitul tvého jména si píšeš „malířka Českého lesa“. Jak vzniklo toto označení?
M: Český les, s velikým Č, je název pohoří s nejvyšší horou Čerchov navazující na pohraniční pásmo hor na sever od Šumavy. Kraj, který se pod těmito horami rozkládá, je znám pod jménem Chodsko a sídelní město Chodů se jmenuje Domažlice. Je to zvláštní kraj s osobitou minulostí, se svébytnou pohádkovou krajinou, se svéráznými lidmi i odlišnou současností, která se po svém vyvíjí na pozadí globalizovaného světa. Je to zároveň kraj mého prázdninového dětství a rodná půda mých předků z otcovy strany. Cítím se Chodem, nebo spíš Chodkou, neboť chodit po horách a po lesích a bedlivě sledovat a naslouchat každé nepatrné změně je mi nejhlubší, až archetypální přirozeností.
Někdy používám tento podtitul svého jména i s malým č. To proto, že miluji české lesy obecně, i ty, které se v pohoří Českého lesa nenachází. Procestovala jsem poměrně velikou část známého světa a nikde jsem nenašla tak krásné, vlahé, mechem zelené a nelidskými bytostmi obydlené, volně přístupné lesy. To je poklad, který doufám, že si Češi uchovají, co nejdéle to půjde.

 

Znám Tvé obrazy různých míst v České republice i vzdálených zemí. Nestálo by za úvahu Tvé označení „malířka lesa“?


M: Ne nestálo, je pravda, že maluji lesy i na svých cestách po světě, ale to proto, že mám k lesům obecně velikou úctu a že mě baví polaskat se s odlišnostmi jiných lesů. Velmi mě pobavil les kaktusů v argentinských Andách a velmi mě okouzlilo světlo v rovníkových, palmových lesích v Indii. Ten palmový les měl hustou, neproniknutelnou střechu z velikých listů, a přesto tam bylo světlo jako na louce. To naše české lesy jsou tajuplně stinné. „Malířka Českého lesa“ je označením mého původu a označením vděčnosti k lesům, které mě odchovaly.


Tvoje hlavní letošní výstava bude zahájena 12. července 2011. Jak bude probíhat zahájení výstavy? sichrovská 1
M: Jelikož se již druhým rokem, jako svému koníčku, věnuji argentinskému tangu, vymyslela jsem si pro zahájení výstavy tento program:
Hráč na didgeridoo Jiří Heller ozvučí v úvodu svůj dřevěný nástroj, jako nástroj hlubokého a podmanivého zvuku, který je schopen odplavit starosti všedního dne a navodit návštěvníkům slavnostní pocit.
Odborným slovem uvede výstavu čerstvě vystudovaná historička umění Mgr.Jana Jebavá. Je to moje bývalá žákyně ze Školy Hrou a mně se líbí dávat prostor mladým, začínajícím lidem a zároveň mě těší, že Jana mě ze svého dětství zná jako učitelku, která snila o tom, že jednou bude malířkou.
No a tango: na vernisáži zatančí tanečníci ze školy argentinského tanga prof. Julio Martineze za doprovodu live argentinské folkové kapely JUAN CARLOS VIVAS TRIO.

 

Bude možné si vystavené originály obrazů zakoupit? Moc si nedovedu představit, že bych se jako autor chtěl loučit se svými „dětmi“.
M: Ano, originály obrazů si bude možné zakoupit. Pouze zájemce bude muset počkat na ukončení výstavy 7. srpna, kdy mu teprve budu schopna obraz předat. Nová síň je prostor, který vyžaduje promyšlený scénář a ten nechci během výstavy narušovat.
Obrazy prodávám a prodávám je ráda, neboť vím, že jejich novým vlastníkům přináší radost. Také věřím, že mají schopnost je přiblížit k místům a prožitkům, které já při malování, pozorování a pobývání v krajině prožívám. Člověk žijící celý život ve městě je stále obklopen lidmi, na které si již zvykl a příliš si jich nevšímá, a zdmi budov, které se příliš nemění. Jenže taková inteligentní bytost potřebuje širší paletu vjemů. Obraz z hloubi lesa tak může dodat městskému člověku kousek jakéhosi tajuplného, proměnného záblesku života, který se odehrává mimo lidské společenství. Samozřejmě, že se mi někdy po některém obrazu zasteskne, ale tak je to i s dětmi, u kterých jsme rádi, že jsou samostatné, živé a zdravé.


Většina českého národu umí psát, ale spisovateli se stane jenom velmi malé promile osob, dobrých autorů je ještě méně. Jak poznáš, že Tvůj obraz je hotov, že je dobrý, že patří do výstavního souboru?

M: Toto je těžká otázka, já nevím, jestli jsou moje obrazy dobré. Já vím, že jsou poctivé. Maluji od nejútlejšího dětství, takže se neptám, proč ani kam moje obrazy patří, já pouze vím, že když mohu malovat, je vše tak, jak má být, a když nemohu malovat, vine se má spirála pomalu ke dnu.
Že je obraz hotov, nebo lépe řečeno, že bude brzy hotov, to však již poznám velmi dobře. První den malování v plenéru si udělám procházku po krajině, při které já vyhledávám místa k malování a místa k malování mě volají, nabízí se nebo se mi schovávají. Pak maluji, vlastně stěhuji svůj život do toho místa, pozoruji jeho obyvatele a naslouchám jejich příběhům. Ale stále jsem to já, kdo maluje, kdo se trápí tím, že se mu něco nedaří, kdo se raduje z dobře namíchané barvy. Když se blíží dokončení obrazu, je to takový zvláštní až euforický okamžik. Ta práce jakoby se mě zmocní, zdá se, že já tam ani nejsem přítomna, v žilách na rukou cítím zvláštní chvění, jakoby jimi tvůrčí proces probíhal nezávisle na mně. To mě rozechvěje, zažívám pocit štěstí, ale i jakéhosi oblouznění a říkám: „Tak pojď, tak si tam vlez, vyskoč si tam...“ :-) to říkám jí, přírodě, Matce zemi. Já a můj štětec jsme již pouhým mostem. Do výstavního souboru pak patří ty obrazy, které já považuji za dobré.

 

Kde vlastně obraz vzniká? Bereš si malířský stojan a paletu do krajiny, hovoříš při malování se sojkou, jezevcem či divočákem, nebo tvá díla vznikají v ateliéru?
M: Ano, beru si malířský stojan, paletu a ještě spoustu dalších věcí s sebou do krajiny. Nic nesmím zapomenout, domů je to obyčejně daleko. Doba, kdy je možné celý obraz namalovat v plenéru, je však v našem podnebním pásmu poměrně krátká. Dlouhá zima ani deštivé počasí tomu příliš nepřejí. Maluji však venku v krajině za každého počasí, pouze je-li počasí nepříznivé, pořizuji skicu sichrovská3maximálně formátu A3, většinou však menší. Podle takové skici pak v teple ateliéru zvětšuji výsledný obraz. Naposledy jsem takovou akvarelovou skicu pořizovala v únoru v Jizerských horách. Malovala jsem „Probouzející se vrbu“. Bylo asi 10 stupňů pod nulou a práce mi trvala asi 3 hodiny. Zajímavá technologie se zrodila z nutnosti. Voda na štětci mi stále umrzala a tak jsem si štětec namáčela v termosce s čajem. To nakonec šlo. Čaj však umrzal i na papíře a tvořil takové vystouplé, barevné hromádky, které nepřipomínaly malbu, ale spíš chodbičky nějakých brouků. V tomto stavu jsem domalovaný obraz odnesla do vytopené chalupy a šla na lyže. Když jsem se vrátila, byl obraz hotový, suchý a velmi zvláštní. Jak voda pozvolna rozmrzala a vysychala, utvořila zajímavé barevné mapy. Nazvala jsem tuto techniku mrznoucí akvarel.


Tvoje cesta k malířství nebyla zcela rovná či dokonce vydlážděná již od studentských let. Prozraď, či alespoň naznač, jakými zatáčkami jsi musela procházet na cestě k připravované výstavě ve Voršilské...
M: No, rovnou a vydlážděnou cestu bych si asi představovala jinak, ale na druhou stranu je otázkou, jak dlouho by mě po takové pohodlné cestě bavilo jít?
No, již se střední školou byly problémy. Na SUPŠ na Žižkově jsem se nedostala, a tak jsem se čtyři roky učila textilním technikám na Střední umělecko-řemeslné škole na Václavském náměstí. S Akademií výtvarného umění to bylo podobné a během série asi pěti neúspěšných pokusů o přijetí se mi nakonec narodila dcera a pak ještě syn. Se studiem na vysoké škole to tedy vypadalo bledě. Nicméně jsem to nevzdávala a nakonec jsem udělala přijímací zkoušky na Pedagogickou fakultu UK na obor výtvarná výchova pro Základní umělecké školy v době, kdy můj syn šel do první třídy a tak jsem si i já mohla dovolit být dopoledne ve škole. To jsem si ještě naivně myslela, že malovat mě naučí někdo v nějaké škole.
Sama jsem pak učila kreslit a malovat děti ve výtvarných školách a snila o tom, že jednou přece jen budu malířka. K tomu však ještě vedla nejedna zatáčka. Když jsem učila na výtvarných školách, neměla jsem moc času sama malovat a k tomu, abych tento čas měla, jsem si musela vydělat peníze. To však také nebylo možné ve školství. A tak jsem ze školy odešla a šla dělat úvěrovou poradkyni do jedné známé české banky, abych si jak jsem říkala, “ vyrobila sponzora“. Na skutečnou samostatnou dráhu „malířky Českého lesa“ jsem se tedy vydala až po letech strávených mezi účty a procenty mých klientů v bance. Tedy v roce 2006.


Děkuji Ti za tvé odpovědi.
Jiří Heller


Galerie WWG.CZ zve své návštěvníky a příznivce kvality v uměni a radosti ze života na zahájení výstavy Moniky Sichrovské, malířky českého lesa...

Galerie Nová síň Voršilská 3, Praha 1.

12. července 2011 v 17,00 hodin.

www.zememalba.cz


Redakce


12.7.2011   Rubrika: Kulturní pozvánka   |   Komentářů 4   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Potěšte se nádhernými obrazy Moniky Sichrovské

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
valiska44
valiska44 - 29.11.2022 0:13

Super rozhovor, díky za něj. A hlavně moc pěkné obrazy. Já osobně bych už delší dobu moc ráda do nějakých obrazů investovala. Pořád si říkám, že ty zdi u nás doma jsou šíleně prázdné. Úplně ale ještě nejsem rozhodnutá co konkrétně chci. Dívala jsem se například po nějakých obrazech na https://www.antikart.cz/ ale když už se mi něco opravdu líbilo, tak to bylo neskutečně drahé.

 
Světlonoska
Světlonoska - 12.7.2011 17:36

smajlik - 47Krajinka "neurazí,pěknésmajlik - 94

 
sharon
sharon - 12.7.2011 10:33

nádherné se mi nezdají, jen pěkné.....smajlik - 45

 
štoudev
štoudev - 12.7.2011 9:42

Ten spodní obraz je pěknej smajlik - 60

 

Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.