Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Nechal po sobě úsměv. Jen se řekne Menšík – a lidé se smějí. Je to lepší, než kdyby tady byl sto let a nezbylo po něm nic,“ těmito slovy vzpomínal na svého kamaráda a kolegu Jiří Sovák. Myslím, že pod tato slova by se podepsala drtivá většina z nás.

Vladimír Menšík byl fenomén. Člověk s neuvěřitelným nábojem, který nás uměl rozesmát i rozplakat.

Narodil se roku 1929 v moravských Ivančicích a do vínku dostal ohromnou dávku cenností: talent, optimismus, chuť do života, vypravěčské umění, smysl pro humor a legraci… Patřil k nejoblíbenějším hercům a filmy či televizní pořady, ve kterých účinkoval, byly vždy zárukou dobrého humoru. Na druhou stranu ale uměl podat tragickou postavu tak, až se člověku tajil dech. Vzpomínáte třeba na hry Ikarův pád či Tažní ptáci? Nebo Dobří holubi se vracejí.

Vladimír Menšík byl prostě jedinečný. Pro režiséry mnohdy nebylo jednoduché s ním spolupracovat. Byl živelný, neukočírovatelný. Říkalo se, že ho obsazují jen režiséři s obzvlášť pevnými nervy.

Jiří Sovák vypráví:

Při jednom natáčení přivezli Menšíka na plac po nějaké honitbě. Byl strašně unavený, očička mu plavala, seděl, hleděl na mě dlouze a pak se mě tiše zeptal: „Povídám něco v tomhle obraze?“ Říkám: „Mluvíš – a dost!“ A on hned na to: „Ježíšmarjá, teď by se mi hodila defenestrace, kdyby se našel někdo tak statečnej, chytil by mě za prdel a vyhodil z okna! To by se mi líbilo.“

Historek s Vladimírem Menšíkem se mezi jeho kolegy traduje bezpočet. Bohužel, všechny nejsou jen veselé, ale na ty smutné jeho přátelé neradi vzpomínají. Stále více jej brzdily zdravotní problémy, o jeho kuřácké vášni a kladnému vztahu k alkoholu se všeobecně vědělo. Přesto pracoval doslova až do posledních chvil. V květnu 1988 účinkoval v televizní Abecedě, kde ho musela Jitka Moravcová podpírat. Dva dny na to Vladimír Menšík zemřel.

„Byl naprosto k neukecání. Vylezl na jeviště a kecal – a byla strašlivá legrace. Lidi řvali smíchy, dojímali se a Menšíka za jeho vyprávění milovali,“ vzpomíná Jiří Sovák. A myslím, že takhle nějak na Vladimíra Menšíka vzpomínáme všichni.

Zdroj: Jiří Hubač, Slávka Kopecká – Vladimír Menšík