Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Znáte přísloví o božích mlýnech, které melou pomalu, ale jistě? Anebo jeho drsnější podobu o svini, na kterou se vaří voda? Možná, že kdyby tato lidová moudra znal Tantalos, byl by opatrnější a ušetřil by si krutá muka, která musí snášet na věky věků.

Narodil se bohu Diovi a pozemské královně Ókeanovně. Žil na výsluní, obklopen láskou, blahobytem, pozorností. Ačkoli měl Zeus mnoho potomků, Tantala měl ze všech nejraději. Dopřával mu výsady, o kterých se obyčejným lidem mohlo jenom zdát.

Z Tantala tak vyrůstal rozmazlený a sebevědomý hoch. Díky otci nikdy nepoznal žádné starosti, jeho život byl nasměrovaný tak, aby mu ani malé stéblo nepadlo přes cestu. Že to nebyla zrovna nejvhodnější výchova, je nad slunce jasné.

Tantalos využíval všechny vymoženosti svého postavení, z dnešního pohledu by se dalo říct, že se z něj stal rozmarný floutek. Nikoho a ničeho si nevážil, vše bral jako samozřejmost. Účastnil se hostin, na které ho bohové zvali, a kradl tam jídlo, dokonce vybrebtal i různá tajemství, která měla lidem zůstat skryta. Otec mu vše odpouštěl a v Tantalovi rostl pocit naprosté beztrestnosti.

Jenže žádný strom neroste do nebe a i Tantalovi se podařilo otce rozhněvat. Udělal totiž něco nevídaného. Ukradl psa, který střežil kozu, jež odkojila jeho otce, boha Dia. Zeus se velmi rozzlobil. Důrazně synovi pohrozil a doplnil výhružku, že u dalšího prohřešku se může těšit na pořádný trest.

Jenže samolibý Tantalos nebyl na tresty zvyklý. Byl přesvědčený o své nedotknutelnosti. Příště však zašel už příliš daleko. Rozhodl se, že prověří božskou vševědoucnost. Na něco takového byli bohové velmi hákliví. Možná, že by mu tento přečin i odpustili, ale způsob, jakým to provedl, byl opravdu nehorázný.

Tantalos totiž neváhal na tuto zkoušku božské vševědoucnosti zneužít svého vlastního syna. Zabil ho, naporcoval, chutně okořenil a připravil bohům na hostinu jako skvělou pochoutku. Bohové v této zkoušce pochopitelně obstáli a jídla se ani nedotkli. Pouze bohyně Demeter z roztržitosti snědla kousek ramene.

Tato Tantalova krutost a troufalost bohy pořádně rozlítila. Nejdřív ze všeho oživili chudáka chlapce a chybějící kousek masa na rameni nahradili slonovinou. Poté přišel na řadu trest pro Tantala. A byl to trest nemilosrdný. Nic jiného si tento samolibý chlapík ostatně nezasloužil.

Od těch dob je Tantalos uvržen do podsvětní říše boha Háda, kde si odpykává svůj trest. Stojí v průzračně čisté vodě a má velikou žízeň. Když se sehne a chce se napít, voda náhle vyschne. Nad hlavou se mu sklánějí větve s množstvím chutného ovoce, ale ve chvíli, kdy si chce Tantalos ovoce utrhnout, aby zaplašil hlad, vítr je nadzvedne tak, že na ně nedosáhne. Kromě neustálé žízně a hladu také Tantala sužuje nekonečný strach. Přímo nad ním visí obrovský balvan, který hrozí, že každým okamžikem spadne. To se nikdy nestane, tato hrozba jen zvyšuje Tantalova muka.

Tento trest udělil svému nezvedenému synovi sám nejvyšší bůh Zeus. Pýcha si vždy sama strojí pád a zpupnost nemůže zůstat nepotrestána. A tak se Tantalova muka stala symbolem nejhoršího utrpení, které může člověka postihnout.

Zdroj: Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí