Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Občas na někoho takového narazí každý z nás. Na člověka, který je přehnaně zaměřený sám na sebe, na své ego, na svůj vzhled. Prohlíží se v zrcadle, opájí se sám sebou, je přesvědčený o své dokonalosti a kráse. A těžce nese, když se jej někdo snaží postavit nohama na zem a vzbudit v něm trochu pokory a úcty. O takových lidech se říká, že jsou narcisové nebo narcističtí. Tento termín se dokonce vžil i v odborné terminologii.

Svůj původ má v antických bájích. Říčnímu bohu Kéfísovi a nymfě Leiriopě se narodil syn, jemuž dali jméno Narkissos. Byl to chlapec neobyčejně krásný. Na svůj zevnějšek ale namyšlený nebyl. Svým založením byl spíš hloubavec a samotář. Nejraději ze všeho měl osamělé toulky po lesích. Tam mu bylo nejlépe a bujará společnost mu nechyběla.

Jeho krásná tvář nenechala chladnými mnohá ženská a dívčí srdce. On ale po lásce netoužil, nejlépe mu bylo samotnému. Společnosti svých druhů a družek se vyhýbal a nymfy jeho odmítání těžce nesly. Zvlášť jedna z nich - Échó. Ta se z neopětované lásky dokonce utrápila…

Bývala to velmi veselá a výřečná nymfa. Co na srdci, to na jazyku a není divu, že její prostořekost jí častokrát přinášela velké problémy. Jednou došla bohyni Héře trpělivost a krutě ji potrestala. Échó již nikdy nesměla promluvit jako první, a když už něco říci směla, mohla jen opakovat slova, která řekl někdo jiný. Pro upovídanou nymfu to byl skutečně nemilosrdný trest.

Ze žalu nad svým osudem utekla do lesů a tam potkala krásného mladíka Narkissa. Zamilovala se do něj celým svým srdcem. Svou lásku mu ale nemohla vyznat. Narkissos byl velmi plachý a samotářský a s dívkou se přátelit nechtěl. Jeho nezájem a odmítání ji velmi trápilo. Soužila se tak dlouho, až se utrápila. Zbyl po ní jen hlas, který dodnes bloudí po horách a my jej můžeme slyšet jako ozvěnu.

Ostatní nymfy se na Narkissa velmi rozzlobily a požádaly bohyni Afroditu, aby ho potrestala za to, že opovrhuje láskou.

Afrodíta pak svými kouzly způsobila, že se Narkíssos zamiloval sám do sebe. Přesněji do svého obrazu, který spatřil na hladině lesní studánky. Samotářský mladík tak poprvé ve svém životě pocítil, jakou moc má láska, a svému obrazu naprosto propadl. Podle jedné verze se nad studánkou nakláněl tak dlouho, až do ní spadl a utopil se, podle druhé se sebeláskou utrápil.

Když se nymfy o jeho smrti dozvěděly, pohnulo se v nich svědomí a rozhodly se, že ho slavnostně pohřbí. Vypravily se do lesů, ale Narkissovo tělo nenašly. Změnilo se ve vonný květ se šesti žlutobílými lístky.

Tato květina se dodnes jmenuje narcis. Ve Spartě byl oblíbeným ornamentem, v ostatním Řecku květinou smrti.

Zdroj: Vojtěch Zamarovský – Bohové a hrdinové antických bájí