Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Byla velmi krásná. Tolik, že se do ní zamiloval sám nejvyšší bůh Zeus. Jmenovala se Danaé a navzdory své kráse a půvabům neměla zrovna lehký život.

Byla dcerou argejského krále Akrisia, který se k ní zrovna hezky nezachoval. Dozvěděl se totiž o věštbě, z níž vyplývalo, že jednou zahyne rukou vlastního vnuka. To nemohl dopustit, a proto se rozhodl, že svou dceru uvězní v podzemní komnatě, aby se k ní žádný muž nedostal.

Co se týkalo smrtelných mužů, mohl být klidný. A že by se jeho krásné dcery zmocnil některý z bohů, to ho pravděpodobně ani nenapadlo. Velmi se ovšem mýlil. Po půvabné Danaé s dokonale krásnýma nohama zatoužil sám nejvyšší bůh Zeus. Aby ji mohl navštívit v jejím vězení, proměnil se ve zlatý déšť. Pronikl dovnitř spárami ve stropě a s nádhernou dívkou se pomiloval. Jejich spojení nezůstalo bez následků – za devět měsíců se Danaé narodil syn Perseus.

Když se král Akrisios o narození vnuka dozvěděl, rozhodl se, že se ho musí zbavit. Zabít ho ale nedokázal. Nechal proto vytvořit velkou dřevěnou truhlu, do které svou dceru i s jejím dítětem uvěznil. Truhlu pak vypustil na moře.

Danaé s Perseem nebylo souzeno, aby zahynuli. Mořské vlny truhlici odnesly k ostrovu Serifu, kde ji vylovil rybář, bratr tamního krále Polydekta. Král se obou trosečníků ujal. I jemu krása mladé ženy učarovala a hluboce se do ní zamiloval. Danaé ale jeho city nesdílela a tvrdošíjně jej odmítala. Po několikaletém usilování se král rozhodl, že se jí zbaví násilím. V té době již byl ale Perseus dostatečně silný a zdatný, aby svou matku ubránil.

Polydektés se rozhodl Persea zbavit. Vyslovil před ním pochybnost o jeho božském původu a vyprovokoval ho tak k prohlášení, že vykoná nějaký nadlidský čin. Přikázal mu tedy, aby přinesl hlavu Gorgony Medůsy, pod jejímž pohledem vše živé okamžitě zkamenělo. Byl přesvědčený, že takový úkol nemůže Perseus splnit a že při jeho vykonávání zahyne.

Po Perseově odjezdu pokračoval v útocích na Danaé, která se před ním skryla do Diova chrámu. Tam žila v neustálém strachu před Polydektovými vojáky. Ti chrám obklíčili a číhali, až žena vyjde ven, aby ji zajali a přivedli svému králi. Polydektés zatím hodoval ve svém paláci a čekal, až mu Danaé přivedou.

Jaké bylo jeho překvapení, když se místo ženy, po níž toužil, objevil ve dveřích Perseus a oznámil splnění úkolu. Když Polydektés překonal prvotní překvapení z Perseova návratu, začal se z plna hrdla smát. Označil mladíka za lháře. Nevěřil, že by se mu podařilo Medůsu přemoci. Vyzval jej, aby mu předložil důkaz. A to byla jeho poslední slova. Perseus odvrátil zrak a vytáhl z brašny Medůsinu hlavu. V té chvíli se všichni přítomní včetně Polydekta změnili v kámen.

Pak Perseus vysvobodil svou matku a vrátil se s ní do rodného města Argu. Když se jeho děd, král Akrisios, dozvěděl o vnukově návratu, prchl z města a Danaé pak šťastně žila na hradě, v němž byla v dobách svého mládí vězněna.

Zdroj: Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí