Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Z doby, která pak následovala, se již zachovalo mnoho písemných památek. Na našem území se sice písmo dosud nepoužívalo, přesto se již jedná o období historické.

ÉRA KELTSKÁ A ÉRA GERMÁNSKÁ

Tato část pojednává o období přibližně od r. 2500 př. n. l až po rok 500 našeho letopočtu.

Tehdy probíhalo téměř nepřetržité stěhování národů, které již jakž takž známe jako pozadí lépe zmapovaných dějin Egypta, Mezopotámie, Indie, Číny, Řecka a Říma. Z této doby se zachovaly psané letopisy, proto se nazývá historickou dobou.

 

KELTOVÉ

Pražská kotlina byla důležitým centrem na obchodních stezkách své doby (Zlatá a Jantarová), centrem zemědělským, obchodním, hutnickým a vojenským. Římské prameny se zmiňují o hutnickém městě Bubienum (Bubeneč). Čilý obchod probíhal s Etrusky, po Dunaji a Černém moři i s Trójou. Cín z Krušných hor (od Cínovce) se dovážel zřejmě až na Kypr a do Egypta. Pražskou kotlinu chránily mohutné pevnosti (hradiště). Od jihu zejména Braga (= pevnost), po níž má Praha jméno. Jednalo se pravděpodobně o hradiště na Závisti. Od severu střežily tok Vltavy z obou stran hradiště na Řivnáči a v Libčicích. Bylo jich však mnohem více. Praha bylo jedno z nejdůležitějších center Evropy už 1 000 let před založením Říma. Další takové centrum bylo na Moravské Sahaře mezi Starým Městem a Valy u Mikulčic.

Keltové stáli u zrodu evropské civilizace. Tisíc let před Římany budovali silnice, zavedli poštu a světelný telegraf, vynalezli a dali konečný tvar většině nářadí pro zemědělce a řemeslníky (sekera, kladivo, pila, kleště, poříz, nebozez, cep, kosa, srp – nač si vzpomenete). Dokonce používali i žací stroj (sekačku), tento vynález však kvůli římským a germánským dobyvatelům upadl na dlouho v zapmnění. Také byli hvězdáři srovnatelnými s Egypťany a Sumery, jak nedávno ukázal nález bronzového astrolabu (přístroj pro určování pohybu hvězd a planet) na území Německa.

 

KELTŠTÍ DOBYVATELÉ

Keltové byli neporazitelní bojovníci. Rozšířili se po celé Evropě severně od Alp, od Britských ostrovů po Karpaty. Podle genetiků má většina Čechů až 90% genů společných s Iry, kteří jsou téměř čistí Keltové. Keltské výboje však sahaly daleko od střední Evropy.

Ke Keltům patřilo mnoho různých kmenů. Uveďme alespoň ty, jejichž odkaz je zřejmý i dnes:

Západně od Prahy žili Theutoni (dodnes na ně upomíná hrad Tetín). Ti se vystěhovali do Německa (Teutoburgský les). Patří mezi předky dnešních Němců, kteří je však mylně považují za Germány. Teutonský odkaz byl pro fašisty symbolem germánství (Sága o Nibelunzích) v pověsti o Siegfriedovi.

Mezi Berounkou a Ohří žili Beroni. Jejich centrem byl Beron (Beroun). Odešli mezi Etrusky do Itálie, kde založili Beronu (dnešní Verona). Kdyby Romeo a Julie žili, byli by naši genetičtí příbuzní. Kdo ví, čí potomek je vlastně Leonardo da Vinci a další renesanční géniové!

Nejvýznamnějším kmenem u nás byli Bójové, kteří sídlili v okolí Prahy a v Polabí. Byl to nejbojovnější kmen (odtud i sloveso „bojovat“). Podle nich nazývali Římané naši zem Boiohaemum (Bohemie), tj. Domov Bójů. Bójští válečníci zaútočili na Itálii a málem tehdy dobyli bezvýznamné městečko jménem Řím. Podle Livia tenkrát Řím zachránil jen poplach, který spustily posvátné husy na Kapitolu. Bójové se pak dohodli s Etrusky a založili si tam město Boiogena (dnešní Bologna).

Další výboj vedl přes Balkán (odtud možná řecká Boiótie) do Malé Asie, kde si také založili království (Galata).

Jiní Keltové, Galatové – Galové, dobyli Francii a stáli u zrodu Portugalska.

Další obsadili Irsko a poté i Británii a Skotsko.

Poslední Bójové odešli z Bohemie asi kolem r. 400 př. n. l. a usadili se u svých příbuzných v Galii nedaleko města Lugdunum (Lyon), kde založili svůj Boioland (Beaujolais).

Přestože střední Evropu v té době zasáhla neúroda (zima a sucho malé doby ledové, která trvala 800 let), velmi mnoho Keltů zde přežilo, jak naznačuje náš genotyp.

 

GERMÁNI

Na naše území se poté hlavně po Labi začaly stěhovat germánské kmeny. Nejvýznamnější bylo království Markomanů na území Čech. Markomanského krále Marobuda uznával i římský císař Augustus (po neúspěšném tažení Tiberiovy armády proti markomanské alianci). Jižní Moravu ovládali Herulové, Slezsko Silesané, východní Čechy a střední Moravu Svébové, Slovensko Kvádové. Ti všichni patřili k markomanskému svazu, který se však za Marobudova nástupce Katvaldy rozpadl. Markomani, Kvádové a část Svébů (dnes Švábové) pak v letech 160–170 n. l. odešli do Germánie k vojevůdci Arminiovi. Další Svébové se vrátili na sever (Švédové). Později se Svébové a Kvádové připojili k tažení Vandalů a spolu s nimi dobyli Španělsko, kde založili království Vandalusie (Andalusie), a potom i severní Afriku (Maroko, Tunis).

Po rozpadu markomanského království k nám vnikli Langobardi a Skirové. Tito Germáni pod vedením skirského krále jménem Vacho vcelku úspěšně válčili s císařem Markem Aureliem. Spolu s Heruly pak porazili Gepidy v Panonii (Maďarsko) a usadili se na území Říma. Nakonec dobyli severní Itálii a založili si Langobardské království (Lombardii). Mnoho jich vstoupilo do římských legií. Skirský žoldnéř Stilicho se prakticky stal římským císařem – po mnoho let ovládal císaře i Řím.

Pod velením Raedegasta, krále Silesie, zaútočila na Řím další germánská armáda a dlouho byla postrachem legií. Nakonec však Raedegast padl a vojsko se rozprchlo.

Směs germánských a keltských bojovníků, kterým se říkalo Boiovarové (= strážci Bohemie), ovládala jižní Čechy. Později však odešli k Limes romanum. To jsou dnešní Bavorové.

Všechny tyto germánské kmeny nám zanechaly své geny a patří k našim předkům.

 

(Dokončení zítra: SLOVANÉ, ASIATÉ A TI OSTATNÍ)

 

POUŽITÁ LITERATURA :

Populárně naučné a odborné publikace:

ADAM A JEHO ROD, Wells Spencer, vyd. Argo, 2004

SEDM DCER EVINÝCH, Bryan Sykes, Paseka, 2004

KONEC DOBY LEDOVÉ, Steven Mithen, BBart s.r.o., 2006

ÚPADEK A PÁD ŘÍMSKÉ ŘÍŠE, Levné knihy KMa, 2005

VĚK BARBARŮ, Eduard Droberjar, Paseka, Fénix, 2005

DĚJINY SVĚTA V SOUVISLOSTECH, Imanuel Geiss, Levné knihy, 2005

ATLAS SVĚTOVÝCH DĚJIN

Časopisy, magazíny a revue:

100+1 ZAHRANIČNÍCH ZAJÍMAVOSTÍ č. 03/2007 a 04/2007

21.STOLETÍ (19. 3. 2004, 19. 5. 2006, 23. 6. 2006 a 16. 1. 2007)

www.national-geographic.cz