Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V poslední části se dostáváme do doby, o které pojednávají Jiráskovy Staré pověsti české. Protože však jsou původně starými pověstmi keltskými a s počátky českého státu nemají nic společného, je dobře, že aspoň kusé zmínky o počátcích slovanských státních útvarů můžeme hledat v kronikách jiných národů: Římanů, Byzantinců a Franků.

OD RANÉHO STŘEDOVĚKU PO DNEŠEK

SLOVANÉ

Hladomory malé doby ledové vyvolaly bratrovražedné války na severu Evropy – na území Polska, Litvy, Běloruska a Ruska. Když se už v našich zemích začínalo oteplovat, hrnuly se k nám rody i celé kmeny ze severovýchodu. Nejvýznamnější z těchto národů byli Charváti (z Polska a Běloruska) a Srbové. Odkud jsou Srbové, se zatím historici nedohodli, podobnost srbských jmen se jmény v okolí Smolenska je však nápadná.

Tato nová invaze začíná někdy kolem r. 350 n. l. spolu s vpádem Hunů do Evropy. Nepříznivé klima rozhýbalo také národy v Asii. Střetly se s rostoucími říšemi na území Číny. Některé úspěšně, jiné byly vypuzeny. Jediná cesta pro ně vedla na západ. Měli novou zbraň, která jim dávala převahu nad Indoevropany: luk lyrovitého tvaru lepený z rohů kozorožce. Byl malý rozměrem, takže se dal pohodlně používat i při jízdě na koni, a přitom měl mnohem větší průraznost a dostřel než nejlepší dřevěné luky. Nájezdníci nejprve vytlačili skytské národy ze střední Asie (už kolem r. 200 n. l.) a nakonec v čele s Atillovými Huny došli až do Galie (Francie), kde se utkali s Římem. Spolu s Huny přišlo do Evropy mnoho národů jimi podmaněných – např. germánští Ostrogóti z Ukrajiny, skytští Sarmati a Alanové z ruských stepí a nejobávanější ze Skytů – Čechové (v čínských kronikách nazývaní Č´Chi), kteří před příchodem Hunů ovládali území od Kaspického moře po Čínskou zeď (a krátce i pěkný kus Číny). S nimi objevili naše kraje i první slovanští otroci a žoldáci. Po smrti Atilly se všechny tyto národy vrátily do stepí, předtím nám zde však zanechaly nějaké ty geny. Z nich pouze Ostrogóti zaútočili na Řím a dobyli ho (král Alarich).

Není známo, zda u nás Čechové už zůstali nebo jestli se znovu vrátili s Avary, naše země však má jméno nejspíš po nich. Před historiky to ale zatím neříkejte! Jsou velmi opatrní a konzervativní.

Slovanské kmeny se zatím celkem bez problémů stěhovaly do našich zemí, jejichž osídlení vinou klimatu a válek značně prořídlo. Přicházely po Labi, Kladským průsmykem přes Slezsko, z Panonie (dnešní Maďarsko) po řece Moravě a po Zlaté stezce od Dunaje z Rakouska a Bavorska (osídlili Germánii skoro k Rýnu, než je Frankové přemohli).

DALŠÍ A DALŠÍ GENY

Dalšími asijskými nájezdníky byli v 7. stol. n. l. Avaři. I oni měli nový vynález, který jim dával převahu: třmeny, usnadňující střelbu i dozadu. Také toto byl ale kmenový svaz. Spolu s nimi přišly turecké kmeny od pouště Gobi, zbytky Hunů a Skytů od Černého a Kaspického moře a také velké množství slovanských loupeživých žoldáků, nejlepších avarských spojenců proti Byzanci. Byzanc nepadla, střední Evropa ano. Možná vlivem avarského výcviku byli z českých Slovanů velmi obávaní válečníci, kteří zahnali nejprve samotné Avary a o něco později i rozpínavého franského Dagoberta. Protože však, jak známo, Češi si neumějí sami vládnout (lépe řečeno neuznávají autority z vlastních řad), zvolili si do čela franského kupce Sáma. Po vyhnání Avarů vzniklo mnoho slovanských knížectví od Baltu až po Jadran. Z kronik vysvítá, že uznávanou hlavou všech pohlavárů byl Sámo. Tenkrát poprvé (a ne naposled) jsme byli evropskou velmocí. Velmocí jsme byli i jako součást Velké Moravy, několikrát za Přemyslovců včetně Karla IV., pak ještě díky husitům a konče Jiříkem z Poděbrad. Ten jako první vymyslel a navrhl francouzskému králi založení Evropské unie – dohoda se však nekonala. Teprve kvůli Habsburkům a Rusům kleslo naše národní sebevědomí a náš význam v evropské politice.

Dalšími asijskými nájezdníky byli Maďaři kolem r. 1000 n. l. Ti nám předávali geny i později v rámci Rakouska-Uherska. Po nich Mongolové a Turci.

A vesele se to tu mísilo dál. Už od raného středověku se u nás usazovali židovští obchodníci. Na pozvání českých panovníků přicházeli k nám Němci – sedláci (do Sudet) a řemeslníci (do měst). Při příležitostných nájezdech se u nás rozmnožovali Sasové, Bavoři, Braniboři, divocí Kumáni původem z Krymu (Polovci, Pečeněhové), Poláci, znovu Maďaři, v době třicetileté války vydatně i Švédové. Za napoleonských válek Francouzi a ruští kozáci. Rakušané po tři sta let. Za prací přicházely národy z území Jugoslávie a Itálie. První a druhá světová válka k nám zase přivedla Němce.

SOUČASNOST

Během socialistického experimentu k našemu genofondu přispěli ještě řečtí uprchlíci, národy Sovětského svazu, Vietnamci, Korejci a Mongolové. Nejrůznější černoši, jihoameričané a Arabové. Také Kubánci a jiní Latinoameričané (a možná i americký Dean Reed).

No, a dnes už se tu rozmnožuje celý svět!

ZÁVĚR

Naše geny jsou z největší části keltské, z menší praevropské, germánské, slovanské a nezanedbatelně i židovské. Plus další stopové prvky.

Shrnutí tedy zní: původem jsme všichni kříženci – stejně jako jsou kříženci všichni středoevropané. Aby nedošlo k omylu či opomenutí, znamená to: kříženci jako Češi, Moravané, Slováci, Rakušané, Němci, Poláci, Ukrajinci a Maďaři. V míře téměř stejně velké to platí i pro Rusy, Řeky, Italy, Francouze, Španěly a národy bývalé Jugoslávie.

Je známo (jak říkal už Švejk), že křížení národů je dobrý lék proti degeneraci. Proto jsme jako Češi a Moravané velmi inteligentní, kulturní, přizpůsobiví, vynalézaví a schopní improvizace. Rovněž je známo, že míšenci bývají nejhezčí lidé. A proto je právě u nás největší výběr krásných žen všech možných typů.

Na ten smíšený původ bychom měli být hrdí. Kam vede rasová čistota a příbuzenská plemenitba, bylo nejlépe vidět za Rakouska na posledních generacích Habsburků!

A proto i nadále – MILUJME SE A MNOŽME SE!!!

 

POUŽITÁ LITERATURA :

Populárně naučné a odborné publikace:

ADAM A JEHO ROD, Wells Spencer, vyd. Argo, 2004

SEDM DCER EVINÝCH, Bryan Sykes, Paseka, 2004

KONEC DOBY LEDOVÉ, Steven Mithen, BBart s.r.o., 2006

ÚPADEK A PÁD ŘÍMSKÉ ŘÍŠE, Levné knihy KMa, 2005

VĚK BARBARŮ, Eduard Droberjar, Paseka, Fénix, 2005

DĚJINY SVĚTA V SOUVISLOSTECH, Imanuel Geiss, Levné knihy, 2005

ATLAS SVĚTOVÝCH DĚJIN

Časopisy, magazíny a revue:

100+1 ZAHRANIČNÍCH ZAJÍMAVOSTÍ č. 03/2007 a 04/2007

21.STOLETÍ (19. 3. 2004, 19. 5. 2006, 23. 6. 2006 a 16. 1. 2007)

www.national-geographic.cz

 

Foto: www.muzeum.myto.cz, www.slovansky-osidli.navajo.cz