Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Výraz „panický strach“ zná každý a snad každý se s tímto děsivým a zničujícím strachem setkal. Proč se mu ale říká zrovna „panický“, možná mnoho lidí vůbec netuší.

Tento termín má na svědomí velmi mírumilovná a laskavá postava antických bájí jménem Pan. Jeho jediným „proviněním“ bylo, že se nenarodil jako normální člověk. Jeho vzezření bylo vskutku děsivé. Přišel na svět s kozlíma nohama, s rohy a vousatý. Jeho vlastní matka se ho hned po porodu tak strašně lekla, že uprchla. Už tehdy byl její příšerný strach nazván „panický“, podle chlapcova jména Pan.

Malého hocha se pak ujal Hermes. Odnesl jej na Olymp, kde, jak doufal, nalezne ochranu bohů. Ti ale zklamali. Jakmile Pana spatřili, začali se jeho vzhledu tak smát, že se chlapec ze studu ukryl do arkadských lesů.

Tam potom v osamění žil. Jeho hlavní životní náplní bylo pasení dobytka a největší zálibou hra na píšťalku. Mezi jeho nejoblíbenější společníky patřili satyrové a nymfy, rád se také přidával k veselé družině boha vína Dionýsa. Z bohů měl nejraději Apollóna, kterého naučil věšit.

V milostném životě ovšem neměl zrovna štěstí. Kvůli děsivému vzhledu byly jeho pokusy o navázání kontaktu s opačným pohlavím neúspěšné. Všechny jeho vyvolené před ním ze strachu prchaly. Nymfa Pítye se radši proměnila v borovici, aby nemusela s Panem nic mít, Syringé skočila do vody a proměnila se v rákosí, aby se před ním zachránila.

Pan byl úspěšný jenom u nymfy Échó, která ho doprovázela po horách, jako ozvěna. Tento vztah ale také nedošel naplnění, protože Échó nesměla s nikým promluvit jako první (takto ji potrestala bohyně Héra) a tolik se svým osudem soužila, až po ní zbyl jen hlas.

K lidem byl Pan celkem přívětivý. Velkou náklonnost měl především k pastýřům, jimž ochraňoval jejich stáda. Jedno však nesnášel – když jej někdo vyrušil ze spánku. To pak vždy vyskočil a vetřelce vystrašil tak, že se ho zmocnil „panický“ strach a utekl.

Někdy dovedl vystrašit i celá vojska. Pomohl například k vítězství v bitvě u Marathónu, když k smrti vyděsil perské vojsko.

Postupem let se z Pana stal uctívaný ochránce nejen pastýřů, ale celé přírody. Za baroka a rokoka se dostal do šlechtických zahrad v mnoha vypodobněních.

Zdroj: Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí