Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

evidlo + 4: Almega: Plne souhlasim, udrzovani pri zivote "za kazdou cenu", se mi zda krute a nehumalni vzhledem k te osobe, ktera je udrzovana a i k bliznim. Nejedna se jenom o rodice, ale take o zbytek rodiny, prarodice, a ostatni cleny rodiny.
Na zdravotni karticce mame moznost napsat, jestli nechceme byt udrzovani pri zivote, a take jestli se chceme stat darci tkani a organu. Mam to podepsane uz davno. Nechci aby rodina trpela cekanim az konecne umru doopravdy.

Souhlasím na 100% s Almegou. Tohle není žádný život ani pro to dítě ani pro rodiče. Možná jsem necitelná, ale v takovém případě, kdy není naděje na zlepšení stavu, jsem pro to, nechat takového člověka v klidu odejít a ne ho násilně udržovat při životě - vlastně jen vegetování. Je hrozné, když se něco takového přihodí, ale já být na místě těch rodičů, soustředím se na zplození zdravého dítěte.

Almega - 26.8.2011 9:15 byli asi v TV je to smutné.

PEGG: Nevím přesně,jestli od praktického doktora,nebo kde...

Jsem pro pokrok a medicinu v pripadech, kdy sedá uzdravit a nebo zlepsit stav pacienta. Ale v prípade kdy jakákoliv pomoc jenom prodlouzi pacientovo cekáni na smrt bych se rozloucila a nechala dotycného odejit. Vzdyt i v tomto pripade, i kdyby rodice penize sehnali a Sára podsoupi tuto experimentálni lécbu co bude dál? Bude dál lezet na voziku, dychat s pomoci pristroje, jidlo dostávat pomoci sondy, nikdy nepromluvi, jenom se jeji stav nebude zhorsovat. Já vim je to tezky, ale nedokázala bych zit s vedomim, ze prodluzuju trápeni. Ok mozná ze Sáru nic neboli a netusim na kolik si uvedomuje svoji situaci. Nakonec nikdy nepoznala nic jiného. Ale pro me jako pro mámu je nepredstavitelné ze bych denne rozdychávala své dite a pritom vedela , ze nikdy nebude lip a délka jejiho zivota závisi na tom, jak rychle já dokázu reagovat.

S Almegou plně souhlasím.

Almega - 26.8.2011 9:15 - to s tou kartičkou je fakt? Tu teda ale vážně chci, protože z toho,že zůstanu někde na přístrojích,mám strach. To raději usnout a nebýt,ale to se podaří jen málokomu. Rozhodně bych nechtěla žít-nežít.
To si napíšeš tu kartičku sama,nebo to je nějaká oficiální verze?

Vidím,že jsou zde různé názory a to je dobře....I u nás je už ta možnost,nosit u sebe kartičku,kde je napsáno,aby nás neudržovali za každou cenu při životě,když není šance...Když si vzpomenu,jak se trápila moje máma s rakovinou v těle,ochrnutá,ještě asi 3 měsíce utrpení....než zemřela....Osobně bych nenechala trpět např. manžela nebo děti,tak jako leží v kómatu kreslíř Saudek již několik let,a prognóza je nulová...Prostě je třeba si uvědomit,že není naděje ani pomoci.V tom si nemá cenu něco nalhávat a zvláště,když je někdo už starší,možná u mladé osoby je ta šance na procitnutí,ale je-li mozek opravdu "mrtvý",tak k čemu nějaké vegetování na přístrojích...Pomáhám už léta jedné rodině,kde měli dvě děti v kómatu ležící a rodiče je nechtěli dát do ústavu,kde by brzy zemřely.Ovšem ta péče o ně byla opravdu nepředstavitelně náročná.Nyní,po těch letech,se rýsuje,že nakonec budou rodiče sami,vyčerpaní fyzicky i duševně a nemají ani šanci,že by měli ještě nějaké dítě...Obětovali se,ale výsledek není adekvátní vynaloženému úsilí.Vlastně je také drží jen ta nitka naděje,co kdyby se stal zázrak...

Johanka74 - 25.8.2011 16:01 - velmi hezky napsané

Almega má pravdu...

Vždycky, když čtu nějaký podobný příběh, naskakuje mi v hlavě přesně to samé, co tady napsala Almega. Je to krutě racionální, ale tohle nám přinesla skvělá medicína, že dokáže udržovat při životě lidi, kteří by jinak neměli šanci. A nevím, jestli udržování je to, co má medicína dělat. Medicína má léčit, uzdravovat, ulevovat. Ale má udržovat? Nevím, necítím to tak... a mám hodně silný pocit, že bych to tak necítila ani u vlastního dítěte. Zrovna nedávno jsem si s jedním ze svých dětí prožila hodně velký strach a jedno jsem si v tom strachu uvědomila - jestli by to bylo zlé, a nešlo by to vy/léčit, tak bych ho pustila, aby šel ... doma, u mě v náručí, ale aby šel tak, jak mu osud vetknul do vínku. S obrovskou úlevou jsem pak přijala, že to tak zlé není.

Asi tu taky nebudu za populární, ale s Almegou naprosto souhlasím, zejména s tou myšlenkou, že pokud je někdo na odchodu, měli bychom ho nechat odejít. Nejsem zastánce eutanazie a ani interrupcí "poškozených" dětí, ale taky ne životů uměle udržovaných přístroji bez vyhlídky na zlepšení. Tohle je totiž život za život - cena za udržovaný život dítěte je naprosto zničený život matky, a s tou vyhlídkou, že své dceři pouze prodlužuje utrpení.

Almega: vis to co jsi napsala je takove logicke, racionalni skoro bych rekla az muzske uvazovani...Mas rozum, mozek to co pises dava smysl jenomze tohle se neda nejak objektivne soudit, protoze Ti rodice oni to dite vidi proste jinak, pro ne je vsechno, prijimaji ho i s jeho "nedostatky" to slovo neni vyhovujici omlouvam se (=takove chladne, racionalni)...
Nevim proc mi to navodilo toto v hlave....Vis to mas jako s tim nebem ...Rika se, ze po smrti nas bude soudit Buh za nase ciny tady na Zemi a ze bude spravedlivy, spravedlivejsi nez soudy tady na zemi....Jenze pry nas Buh soudit nebude prave proto, ze nas zna tak dobre i s temi nedostatky, spatnostmi, ktere jsme provadeli, ale on zase vi proc...Protoze, kdyz je treba nekdo lump tady na Zemi nekoho zabil, neco ukradl ja nevim co vsechno tak Buh to vidi vse treba, ze ten kluk mel tezke detstvi, delal vsechno jakoby na truc atd...atd....Zkratka nevidi jenom to zlo co napachal vidi taky to vsechno za tim proc a ten kus dobra co je v nem, ale ostatni to treba nikdy nevideli atd...
Vis my nemuzeme videt do duse tech rodicu jake chovaji nadeje, co citi...Oni se asi opravdu raduji z kazdeho dne, kdy Malou maji...Omluva je to takove chaoticke...
Neco praktickeho neslo by kontaktovat primo tu farmaceutickou spolecnost co ten Ammonaps vyrabi, verim, ze i tam jsou hodni lide, napsat dopis, vysvetlit situaci v ramci charity by mozna mohli poskytnout leky zdarma ja myslim, ze by to za zkousku stalo...Clovek se nesmi vzdat, otravovat, chtit mluvit s temi nejvyssimi ve vedeni, kdyz jde o dobrou vec...Preji opravdu hodne stesti...

Já s Almegou souhlasím, ale přesně jak píše Kadla. Jinak se soudí objektivně a jinak subjektivně. jakožto uvědomělí občané bychom měli posuzovat objektivně, tedy tak, že kdyby všichni rodiče postižených dětí věnovali celý život péči jen o to svoje dítě a pojiš´tovna by do každého postiženého bez rozdílu dávala odhadem milion ročně, náš stát by asi zkrachoval již dááávno. Ovšem při pohledu na fotografii malé Sáry se to špatně říká. její maminku a nejen jí obdivuji. Bohužel je to hnusná nemoc a nedá se zjistit předem. v tomto případě chápu,že by se člověk pro svoje dítě rozkrájel, nemůže se ale zlobit na pojišťovnu, že nepřidá na experimentální léčbu. Možná by na ní ta pojišťovna měla, kdyby nemusela vydávat miliony za léčbu a udržování osob, které nikdy nebyly anebo nebudou schopny jakéhokoliv samostatného života. Tím myslím narozené děti o kterých se předem vědělo, že budou nezvratně poškozené a matky je přesto porodí a hodí státu a zdravotnictví na krk. A lidi, kteří umírají dlouho a za velkých bolestí,aniž by měli možnost svojí bolestivou a protahovanou smrt ukončit dříve. Můj názor je ten, i když tady se to nebude líbit, že opravdu hodně nemocná miminka, jejichž přežití není možné bez velmi nákladných operací, které je ovšem pouze zachovají při životě-neživotě, na přístrojích, by se měla nechat v klidu v náručí matky s láskou a úctou nechat odejít. nikoliv je hystericky zachraňovat pro dalších x let bolesti, operací a dalších zákroků a týrání celé rodiny. Vím, že žádná matka jmenovitě nikdy nenapíše, že by se jí ulevilo,kdyby dítě odešlo v klidu. Ale kolik by s tím souhlasilo, kdyby to šlo? Opakuji, nemluvím o Sárince, která se narodila zdravá. myslím na děti, které byly předem odsouzené k tomu,že budou několik měsíců nebo let umírat na přístrojích,které za ně budou dýchat a v podstatě se nikdy ani nenadechnou vzduchu venku..

sharon: Jojo, to si člověk teprve uvědomí, že sám řeší úplné kraviny...a že jsou na tom lidi podstatně hůř.