Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Antické báje a pověsti jsou plné tragických a krutých osudů. Krále Oidipa možná znáte ze slovního spojení „oidipovský komplex“, kterým Sigmund Freud nazýval sexuální náklonnost dětí předškolního věku k rodiči opačného pohlaví. Podnětem byl právě Oidipus, který se oženil s vlastní matkou a dokonce s ní zplodil děti.

Jak to s ním vlastně bylo?

Osud byl k Oidipovi nemilosrdný hned po jeho narození. Jeho otci – thébskému králi – totiž věštba předpověděla, že zahyne rukou vlastního syna. Aby se této předpovědi vyhnul, rozhodl se syna zbavit. A zařídil to opravdu důkladně. Alespoň si to myslel: nechal chlapečka odnést do hlubokého lesa a ještě předtím mu nechal pořezat chodidla, aby nemohl utéci před divokou zvěří. Doufal, že se stane obětí hladových šelem.

Otrok, který dostal příkaz zanechat malé děcko bez pomoci v lesním porostu, ale neměl srdce z kamene. Svěřil chlapečka pastýři, který jej posléze odnesl svému králi – korintskému Polybovi. Ten se se svou ženou Meropou dítěte ujal a podle pořezaných nohou mu dali jméno Oidipus, což v překladu znamená „s opuchlýma nohama“.

Oidipus tak vyrůstal v královské rodině a ani ve snu ho nenapadlo, že je vlastně „adoptovaný“. Až jednou se jakýsi mladík v návalu vzteku zmínil, že je Oidipus nalezenec. Ten šel hned za svým otcem, aby zjistil pravdu o svém původu. Podle jeho chování poznal, že mu něco tají, a rozhodl se, že přijde celé věci na kloub. Vypravil se do Delf za věštkyní Pýthií. Pýthie mu odmítla prozradit cokoli z minulosti, ale předpověděla mu budoucnost: zabije prý svého otce, ožení se s vlastní matkou a prokleje své děti.

Tato věštba Oidipem otřásla. Aby ochránil ty, které považoval za své rodiče, nevrátil se již do Korintu a vydal se na cestu do Théb. Po cestě potkal vůz, ve kterém jel bohatě vyhlížející muž. Oidipus odmítl vozu uhnout z cesty a došlo k potyčce, ve které Oidipus zabil muže i celou posádku vozu. V tu chvíli se vyplnila první část věštby: mrtvým mužem nebyl nikdo jiný než Oidipův biologický otec, thébský král.

Poté došel mladý muž až do Théb, které truchlily za zemřelého krále a také byly sužovány nemilosrdnou Sfingou. Zvítězit nad ní mohl jenom ten, kdo uhodne její hádanku. Oidipovi se to podařilo, a Théby tak osvobodil.

Radost Thébanů neznala mezí a z vděčnosti zvolili Oidipa králem. Oidipus to přijal, byl si jist, že tak unikne svému osudu. Kdyby jen tušil, jak hluboce se mýlí. Oženil se s vdovou po zemřelém králi Iokastou, aniž by tušil, že je to jeho pokrevní matka. Narodily se jim čtyři děti: dcery Isména a Antigona a synové Eteokles a Polyneikos. Oidipus byl skutečně šťastný.

Na Théby však brzy dolehla další pohroma v podobě moru. Když už bylo město sužováno přespříliš a počet mrtvých nezadržitelně vzrůstal, vyřkla Pýthie věštbu. Ta zněla jasně: Thébané mají z města vyhnat vraha svého krále, jinak se moru nezbaví. Oidipus, který netušil, že oním vrahem je vlastně on sám, navštívil věštce Teiresia a ten mu po dlouhém přemlouvání vše prozradil: "Ty sám, Oidipe, jsi vrahem svého otce! Právě tak nevědomky jako manželem své matky." Oidipus tomu nemohl uvěřit a označil věštce za lháře. Ten se ale nedal zviklat a věštbu doplnil: "Věz, že jsi narozen v Thébách. Nyní vidíš, ale brzy oči ztratíš a s nimi i své bohatství a moc a změníš se v psance!"

Otřesený Oidipus se zeptal své ženy a ta mu potvrdila, že měla se svým prvním mužem syna, kterého nechal pohodit v horách. Oidipus dal povolat otroka, který tehdy odnesl chlapečka do lesa. Sotva pro něj poslali, ohlásil se posel z Korintu se smutnou zprávou: král Polybos, který byl po celý život Oidipovi otcem, zemřel. Zároveň posel prozradil, že Meropa a Polybos nebyli pokrevními rodiči Oidipa, a připojil podrobné vysvětlení o jeho nalezení. Chudák Iokasta všechno pochopila. Provdala se za vlastního syna! Ve velkém zoufalství utekla do své ložnice, kde si vzala život.

Pak již vzaly události rychlý spád. Oidipus vše pochopil. Své zemřelé matce-manželce vytrhl ze šatů ozdobnou jehlici a sám se oslepil.

Zpráva o tom, kdo je vrahem krále, se brzy rozšířila a Thébané požadovali vyhnání Oidipa. Chtěli se zbavit moru. Postavili se proti němu dokonce i vlastní synové.

Bezmocný a slepý Oidipus pak opustil město spolu se svou dcerou Antigonou. Došel až do posvátného háje Eumined, kde mu bylo souzeno opustit tento svět. Ještě než se tak stalo, dozvěděl se, že mezi jeho syny propukl boj o moc v Thébách. Oba dva se snažili získat Oidipa na svou stranu, protože podle věštby měl zvítězit právě ten ze synů, který bude mít Oidipovu podporu. Ten se ale nepřiklonil ani k jednomu z nich, moc dobře si pamatoval, že i oni ho vyhnali z města. Oba své sny proklel, aby zahynuli ve vzájemném boji.

Ve chvíli, kdy tuto kletbu vyřkl, se ozvala hromová rána. Nejvyšší bůh Zeus dal znamení, že Oidipus může sestoupit do říše stínů. A tak se i stalo. Nešťastný, zoufalý a životem znavený Oidipus se rozloučil se svými dcerami a v klidu a pokoji se odebral do Hádovy říše.