Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Rudolf Kosina je povoláním masér. Tuto práci, které se věnuje už přes třicet let, mu osud částečně předurčil – v důsledku vrozené oční vady přisel o zrak a je nevidomý. Nicméně patří k těm lidem, kteří nemají ve zvyku složit ruce do klína, a tak se svým klientům věnuje s energií a elánem.

 

Kolik lidí vám za den projde rukama?

Tak průměrně deset, někdy je to malinko víc, někdy míň. Masážím se věnuji od roku 1976, což je, jak si sama asi spočítáte, jedenatřicetiletá praxe. Tuhle jsem si říkal, že kdyby se všichni ti lidé, co jsem měl pod rukama, sečetli, tak by to při průměrné výšce 170 cm hodilo určitě zajímavé číslo.

To je docela dost, jak moc vás to unaví?

Zpočátku mě dost bolely ruce, to mě pak večer museli doma krmit, prostě jsem už neměl sílu. Ale zvyknete si, nicméně musím říct, že je to těžká práce, dá zabrat.

Kdo vlastně pomůže vám, když vás bolí záda?

Já to mám nejhorší, mně nepomůže nikdo. Vždycky žertem říkám, že nikdo není tak dobrý jako já, takže mám vlastně smůlu. Ale když je nejhůř, tak se svěřím do rukou své ženě. Sice se neubráním tomu, že ji stále školím, ale lepší se. Mám možná štěstí, protože zatím na bolesti zad netrpím.

Když k vám někdo přijde poprvé, poznáte, v jaké je kondici podle stavu zad?

To určitě, podle svalů na zádech. Je hodně znát, pokud člověk sportuje, byť jen rekreačně. Má pak lepší svalový tonus, záda díky tomu lépe drží pohromadě.

Sledujete na stavu zad vašich klientů také vliv práce s počítači?

Je to hodně znát. Řekl bych, že ten rozmach práce na počítačích se dost projevuje. Ono to sezení před obrazovkou je dost nepřirozená poloha, a když k tomu přidáte průměrnou osmihodinovou pracovní dobu, není to žádná legrace. Zabrat dostává především krční páteř, samozřejmě oči. Je to prostě daň za to, že nám počítače v mnoha ohledech ulehčují život. Ale každá práce má svá specifika, třeba taková kadeřnice sice neprosedí den, ale krční páteř namáhá také, navíc též křížovou oblast, o kloubech nemluvě. Nebo si vezměte řidiče v taxíku, kameramany, kteří nosí čtrnáctikilovou kameru na rameni a mohl bych pokračovat.

Spektrum vašich zákazníků bude asi dost pestré…

Chodí ke mně opravdu různí lidé, herci, zpěváci, účetní, z devadesáti procent jsou to ženy. Upřímně řečeno, neznám člověka, který by neměl problémy se zády. V dobách totality jsem přemýšlel, proč ke mně nechodí nikdo z tehdejší politické špičky, ale pak jsem přišel na to, že oni ani bolavá záda mít nemohli, protože žádnou páteř neměli.

Je nějaká univerzální metoda masáže? Jak poznáte, co komu prospěje?

Já si s každým nově příchozím nejdřív promluvím, abych zjistil, co ho bolí a kde asi bude problém. Vytvořil jsem si takový svůj vlastní postup, který obsahuje určité prvky z klasické masáže, prvky z akupresury i ze shiatsu. Důležitá je účinnost a to, že to dotyčnému od bolesti uleví. Myslím, že se nedá ani v práci, ani v životě postupovat přesně podle tabulek.

Jaké vzdělání je pro maséra ideální?

Dnes jsou hodně v kurzu různé rekvalifikační kurzy, kdy vám slibují, že za měsíc budete ovládat masáž se vším všudy. Já osobně jsem studoval zdravotní školu, obor rehabilitace. Tam jsme nahlédli i do základů zdánlivě nesouvisejících oborů, jako je například gynekologie, stomatologie, pochopitelně anatomie – abychom věděli, kam sval vede a jakou má funkci.. Doporučoval bych každému, aby si před výběrem maséra o dotyčném něco zjistil, o jeho vzdělání a také si vyžádal reference na něj.

Dá se problémům se zády předcházet, co pro sebe můžeme udělat jako preventivní opatření?

Důležité je celkové uvolnění, existuje hodně takových cvičení. Třeba hodně populární je teď sestava Pět Tibeťanů. Doporučil bych i Pilatesovu metodu, za hodinu cvičení lze uvolnit a propracovat svaly kolem páteře. Dobrý sport je i plavání či posilovna pod vedením odborníka. V každém případě se držet hesla, že méně je více. Cvičit raději pravidelně v malých dávkách, než vletět do posilovny jednou za měsíc a trhat rekordy…

A co masáž, můžeme ji také považovat za prevenci?

Určitě. Pokud se věnujete sami sobě, chodíte cvičit a dvakrát do měsíce si dopřejete masáž, udělali jste pro svá záda maximum. Ovšem jak už to bývá, většina lidí chodí, až když je pozdě, až když ráno vstanou z postele a nemohou se prakticky pohnout . Pak od masáže čekají zázrak. Zlepšení se samozřejmě dostaví, ale stejně jako na všechny dobré věci v životě je třeba si na něj trpělivě počkat…

 

Text a foto: Eva Rajlichová

Autorka je redaktorkou časopisu HOME

 

Kontakt:

Rudolf Kosina

Eliášova 18

Praha 6 160 00

603 485 596