Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Děti v gulagu: Zlomení malí vězňové

Děti v gulagu: Zlomení malí vězňové

Věznění těhotných žen nebo matek s dětmi nebylo v dobách Gulagu nic výjimečného. Například v roce 1949 vydali táboroví inspektoři znepokojující statistiku: z půl milionu uvězněných žen je jich 9 300 v očekávání a dalších 23 tisíc má u sebe dítě, jež v táboře porodily.

Pokud žena v táboře otěhotněla, stalo se tak obvykle ze dvou důvodů. Šlo o následek znásilnění nebo jakýsi chladný kalkul. Těhotné nebo kojící ženy totiž měly nárok na lehčí práci a dostávaly také o něco lepší jídlo. Porodit v táboře dítě tedy znamenalo být alespoň na krátkou dobu relativně v klidu. Kolik žen své těhotenství a porod takto využilo, už dnes nelze zjistit.

Důvody však mohly být i jiné. Například Hanu Volovič, uvězněnou v roce 1937, přiměla k početí potomka samota, která na ni v táboře doléhala. V roce 1942 proto otěhotněla s jedním ze spoluvězňů a porodila dceru Eleonoru. V táboře, gulagu, kde ji drželi, ale nebylo žádné zařízení pro matky s dětmi. Volovič proto s Eleonorou a dalšími dvěma kojícími ženami obývala malou místnost plnou štěnic a modlila se, aby ji z vězení i s dcerkou brzy pustili.

To se však nestalo. Když byl Eleonoře rok, musela se s ní Volovič podle tehdy platných nařízení přesunout do tábora, jehož součástí bylo i zařízení pro děti. Tam žena nastoupila do dřevorubeckého komanda a holčičku umístili do zdejšího dětského domova. Volovič směla dcerku navštěvovat jen minimálně, v podstatě jen kvůli kojení. Záhy si všimla, jak Eleonora chřadne. Hubla a v ústech se jí udělaly boláky. Zpočátku Eleonora svou matku prosila, aby šly domů (tedy do místnosti se štěnicemi), potom už ale byla apatická. Jednoho dne, když se šla Volovič na dceru podívat večer po směně, byla už její postýlka prázdná. Holčička v táborovém dětském domově vydržela čtyři měsíce.

Výchovu dětí v táborových zařízeních nezastávaly žádné školené vychovatelky, ale vězeňkyně. V gulagu obecně platili političtí vězni za nebezpečnější než zločinci, a tak se starost o děti často svěřovala právě kriminálnicím, coby těm "spolehlivějším". Mnoho z nich nemělo k dětem žádný vztah. Jedna vychovatelka měla na starost sedmnáct dětí, a tak je jasné, že o nějakém individuálním přístupu nemohla být ani řeč. Podle svědectví byl život dětí v těchto odděleních děsivý. Vychovatelky je budily štůlci a kopanci, sprostě jim nadávaly a myly je v ledové vodě. Když přišel čas krmení, sestra dětem svazovala ruce ručníkem za židli a v rychlém tempu je krmila horkou kaší. K tomu v gulagu platila řada nesmyslných opatření. Vychovatelky například děti nesměly vůbec brát do náruče, dotýkat se jich směly jen při výměně plen. Matky se ke svým dcerám a synům dostaly jen málo. Směly k nim jen každé čtyři hodiny na patnáct minut, aby své děti nakojily. Další kontakty byly "z hygienických důvodů" často zakázány.

I skrovné styky však brzy ustaly. Když bylo dětem kolem dvou let, a nepotřebovaly tedy už kojení, automaticky putovaly do běžného sirotčince mimo tábor. Pro matky-vězeňkyně to často znamenalo, že už své dítě nikdy neuvidí. Systém Gulag se evidencí rodných listů a podobnými záležitostmi příliš nezabýval a táborové děti vozil do sirotčinců "anonymně" – bez jakýchkoli dokladů. Pokud matku za pár let propustili, měla pramalou šanci své dítě vypátrat. Podle dobových záznamů ženy křičely a plakaly, když jim důstojníci brali děti. Některé se prý chovaly dokonce přímo pomateně a musely být zavřené na samotku do bunkru, dokud se neuklidnily...

gulagV sirotčincích se děti rozhodně neměly lépe. Šetřilo se na všem a malí chovanci neměli ani základní věci: boty, oblečení, vitaminy, ale ani příbory, postele, teplou vodu a světlo. V jednom sirotčinci pro děti bývalých kulaků se osmačtyřicet dětí dělilo o sedm postelí, zbylé spaly na špinavé podlaze. V dalším ústavu často i několik dní netekla voda a 140 dětí se tam střídalo o pouhý jeden hrnek. Kromě příšerných podmínek byly děti politických vězňů také zpracovávány propagandou. Bylo jim vtloukáno do hlavy, že jejich rodiče jsou nepřátelé lidu, a kdyby si pro ně někdy přišli, musejí odmítnout s nimi žít. Stalo se, že si žena po několika letech věznění v gulagu přišla vyzvednout dceru a syna do sirotčince a děti s ní nechtěly odejít kvůli tomu, že je špatný člověk.

V roce 1935 byl v tehdejším Sovětském svazu schválen zákon, podle něhož jsou už dvanáctileté děti tresně odpovědné. Důstojníci ale občas zatýkali i děti desetileté. Při výsleších s nimi zacházeli podobně jako s dospělými. Když navíc vyšlo najevo, že dítě je potomkem kulaků nebo kontrarevolucionářů, tahali z něj čekisté přiznání, že spolupracovalo se svými rodiči. Jeden desetiletý chlapec se po celodenním výslechu zlomil a přiznal, že od sedmi let spolupracoval s nějakou fašistickou organizací. Za tento a dalších několik podobných případů však odpovědní důstojníci dostali pěti až desetileté tresty.

 

Zdroj:

Anne Applebaum: Gulag

Zdena Schubertová


22.3.2007   Rubrika:   |   Komentářů 6   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Děti v gulagu: Zlomení malí vězňové

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.