Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Po celá staletí a tisíciletí se tradovalo a věřilo, že veškeré zlo a utrpení, které je na světě, pochází od ženy. Pravda, byla jedna žena, která skutečně zamořila svět vším špatným, ale v konečném důsledku v tom byla vlastně nevinně. Byla pouhou loutkou v rukách bohů... Zajímá vás, jak to bylo s pověstnou Pandorou a její skříňkou?

Před mnoha a mnoha lety byl život pro lidi velmi náročný a těžký. Každý den museli doslova bojovat o přežití a od rána do noci se plahočili až do zemdlení. Titán Prométheus, který patřil k velkým přátelům lidí, se nad nimi slitoval a vybavil je mnoha užitečnými věcmi, které jim měly jejich život usnadnit. Naučil je používat oheň, vyrábět nástroje, obdělávat pole, stavět domy, léčit nemoci a také číst, psát a počítat.

Díky Prométheově přispění tak nastaly na zemi dobré časy. Lidé žili spokojeně a šťastně, stali se rozumnými a mocnými... a přestali se bát bohů. To se nejvyššímu bohu Diovi nelíbilo. Byl zvyklý na projevování úcty a chování lidí ho velmi popuzovalo. Rozhodl se, že je potrestá. Nejprve ho napadlo, že na ně sešle potopu, aby lidstvo vyhubil. Pak si ale vše důkladně rozmyslel a rozhodl se pro mnohem krutější řešení: sešle na lidi zlo, a tím jim pořádně ztrpčí život.

Přikázal tedy bohu Héfaistovi, aby z hlíny a vody vytvořil krásnou dívku, které pak vdechl život. Poté vyzval všechny bohy, aby onu dívku bohatě obdarovali. A oni tak velkoryse učinili. Kromě množství vzácných darů jí ale nadělili mnoho takových, kterých se chtěli zbavit. Zeus dal dívce jméno Pandóra, což znamená „Obdarovaná vším“, a seslal ji na svět k Prométheovu bratru Epimétheovi. Všechny dary měla Pandóra uložené v uzamknuté skříňce, kterou si nesla s sebou.

Epimétheus se do Pandóry téměř okamžitě zamiloval a, nedbaje varování svého bratra, se s ní i oženil. Skříňka zůstávala stále zavřená, ale její obsah lákal čím dál víc. O tom, jak byla otevřena, kolují dvě verze. Podle první přemluvil Pandóru k otevření skříňky její manžel, podle druhé ji Pandóra otevřela sama, hnána vlastní zvědavostí. Jak to bylo opravdu, to je v konečném důsledku jedno.

Jakmile bylo víko skříňky nadzvednuto, okamžitě z ní vyletěly všechny bědy, zla, nemoci, hoře i strádání. Rozšířily se mezi lidi po celém světě a šťastný a spokojený život již byl minulostí. Pandóra se svého činu polekala a víko rychle zavřela, ale to, co se stalo, odčinit nemohla. Navíc svou touhou nevypustit do světa ještě více zla uzavřela ve skříňce něco, co bohové zatlačili až na samé dno. Naději.

Od těch dob byl Zeus již zase spokojený. Strádající a trpící lidé se začali opět pokorně obracet ke svým bohům a prokazovat jim úctu a pokoru. Bohužel, jak skončila samotná Pandóra, nevíme. Jedno je však jisté: v tom, co se stalo, byla vlastně nevinně. Přesto je ona a hlavně její tajemná skříňka dodnes považována za symbol zla a špatnosti.