Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. K věcem, které obvykle zaměstnanci nosí do práce, patří oblečení a obuv bez ohledu na jejich cenu. Dále sem patří například hodinky, prsteny, aktovka, neboli takzvané běžné osobní předměty. Tento okruh běžných osobních předmětů se neustále rozšiřuje v závislosti na dalším vědecko-technickém vývoji a pokroku. Tak například před 15 lety bychom mobilní telefon nemohli zařadit mezi běžné osobní předměty, ale v dnešní době sem samozřejmě patří. Při posuzování věcí, které zaměstnanci obvykle nosí do práce, je nutno zvážit konkrétní situaci a rovněž pracovní náplň a činnost zaměstnance.

Věci, které obvykle zaměstnanci do práce nenosí, lze ilustrovat na následujícím příkladě: Zaměstnanec, který dojížděl vlastním automobilem 30 km do města za prací, si s sebou ráno vzal rokokovou stříbrnou šperkovnici v hodnotě 70 000 Kč, kterou hodlal po skončení směny prodat v místním starožitnictví. Již první chybou, kterou udělal, bylo, že se šperkovnicí pochlubil svým spoluzaměstnancům a taky zaměstnancům z jiných firem, kteří v sídle jeho zaměstnavatele pracovali na rekonstrukci budovy. Další jeho chybou bylo, že šperkovnici nepředal po dobu pracovní směny do zvláštní úschovy svému zaměstnavateli, nýbrž ji společně se svými svršky uzamkl do skříňky. Na konci směny zjistil, že zámek skříňky byl poškozen a vzácná šperkovnice byla pryč. Pachatel krádeže vloupáním, jak už to někdy chodí, nebyl zjištěn. Zaměstnanec uznal své pochybení, souhlasil s názorem zaměstnavatele, že se jednalo o věc, kterou obvykle zaměstnanci do práce nenosí. Zaměstnavatel tedy zaměstnanci v tomto případě v souladu se zákoníkem práce odpovídal za škodu částkou pouze 10 000 Kč, kterou mu taky zaplatil.

Místem určeným k úschově svršků a osobních předmětů zaměstnance bývá zpravidla uzamykatelná šatní skříňka. Zaměstnavatel samozřejmě může ať již v pracovním řádu, nebo vnitřním pokynu podrobněji popsat a vymezit, kam mají zaměstnanci své svršky a osobní předměty odkládat a jak je mají zabezpečit.

Poněkud odlišná situace je u zaměstnanců pracujících v kancelářích. Tito zaměstnanci, na rozdíl od zaměstnanců pracujících v průmyslu, zpravidla při své práci neodkládají hodinky, prsteny nebo mobilní telefony a zaměstnavatelé tedy za jejich ztrátu neodpovídají.

Zaměstnavatel nemá rovněž povinnost zabezpečit úschovu dopravních prostředků, které zaměstnanci používají na cestu do práce a zpět. Jedná se například o kola, motocykly či automobily. Zaměstnavatel tedy neodpovídá za případnou škodu, která na těchto dopravních prostředcích vznikne zaměstnanci.

Soubor nejčastějších otázek a odpovědí z pracovního práva, zdravotního pojištění a sociálního a důchodového pojištění najdete na www.pravozadarmo.cz .