Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Minule jsem slíbila, že příště vysvětlím, kdo může po kom dědit. A je to tady.

Když někdo zemře, často ještě před pohřbem se sejdou všichni možní dědicové a začnou se dohadovat, kdo co zdědí. Někdy to má význam, často je to ale spíše ke škodě. Dohadují se totiž ti, kteří skutečně dědit budou, i ti, kteří žádný dědický nárok nemají.

Kdo jako dědic připadá v úvahu, zpravidla zjišťuje při prvním jednání notář, který byl soudem pověřen k projednání dědictví. Notář si k sobě pozve toho, kdo zařídil pohřeb a dotáže se ho, zda zemřelý měl děti, manželku či jiné příbuzné. Vedle toho, co zjistí od této osoby, si tyto informace dále ověřuje. Notář ale také zjišťuje, jestli zemřelý sepsal závěť. Pokud závěť sepsal, může totiž být vše jinak.

Pokud závěť nesepsal, bude se majetek dělit podle zákona.

Podle občanského zákoníku jsou dědicové rozděleni do několika tzv. dědických skupin, a to podle blízkosti jejich vztahu k zůstaviteli (tedy k zemřelé/mu). Tyto skupiny nastupují postupně, tzn. že když nebude nikdo v první skupině, budou dědit osoby uvedené ve druhé skupině, pak přichází na řadu skupina třetí atd.

V tzv. první skupině jsou zařazeny děti a manžel zůstavitele. Všichni z této skupiny dědí rovným dílem. Např. má-li zemřelý dvě děti a manželku, získá každý třetinu majetku. Pokud zůstavitel děti nemá, nepatří do této skupiny ani jeho manžel/ka. V takovém případě se manžel/ka přesouvá do druhé dědické skupiny a dědí spolu s příslušníky této skupiny. Pokud některé z dětí z jakéhokoli důvodu nedědí, nabývají jeho dědického podílu namísto něho jeho potomci, tedy vnoučata, pravnoučata i prapravnoučata zůstavitele.

V tzv. druhé skupině jsou zařazeni kromě manžela/ky zůstavitele ještě jeho rodiče a další osoby, které se zůstavitelem žily nejméně jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti (takovou osobou může být například družka zůstavitele). I v této skupině platí, že pokud by v ní nebyl nikdo jiný než osoba, která se zůstavitelem žila ve společné domácnosti, přesouvá se tato osoba do další dědické skupiny. Je-li v druhé dědické skupině manžel/ka zůstavitele, dědí bez ohledu na počet ostatních dědiců nejméně jednu polovinu dědictví. Ostatní dědicové dědí stejným dílem. Pokud tedy např. zůstavitel má manželku a oba rodiče, manželka zdědí jednu polovinu majetku, rodiče pak každý jednu čtvrtinu.

V tzv. třetí skupině jsou zařazeni zůstavitelovi sourozenci a znovu osoba, která se zůstavitelem žila nejméně jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti. Všechny tyto osoby dědí rovným dílem. V případě, že nedědí některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu jeho děti, ne však již jejich potomci, tedy vnoučata bratrů a sester.

V tzv. čtvrté skupině dědí rovným dílem prarodiče zůstavitele, případně, nejsou-li již naživu, jejich děti (tedy strýc nebo teta).  

Jestliže notář nenajde nikoho ani ze čtvrté dědické skupiny (sestřenice a bratranci ze zákona nedědí), dědictví jako tak zvaná odúmrť připadne státu.

Dědit ale lze i ze závěti, a v tom případě žádné dědické skupiny neplatí. Jak závěť sepsat, aby byla platná, a na co nezapomenout, to si povíme zase příště.