17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Byl pátek 17. listopadu 1989 a já jsem se svými dcerkami odjížděla na víkend k rodičům. V době, kdy jsme seděly v autobuse, odehrávalo se v Praze na Národní třídě drama, které znamenalo počátek nové éry našeho státu. V tu chvíli jsem, stejně jako většina lidí, ještě nic netušila. V nevědomosti jsem zůstala i po následující dva dny a až v neděli večer, po návratu do Prahy, jsem zaslechla první zprávy a informace o tom, k čemu v pátek večer došlo.
Pak již braly události a informace rychlý spád a lidé, dosud dřímající v každodenní socialistické všednosti, se doslova přes noc semkli dohromady. Zpočátku byli dezorientovaní a v záplavě stále nových a nových informací se ztráceli. Radost střídal strach, obavy zase naděje.
Když si na tu dobu vzpomenu, mísí se mi nepřeberné množství jednotlivých útržků, které mi vykreslují toto emotivní období tak, jak jsem jej vnímala já osobně.
Vztek nad zlovůlí, která byla příčinou sadistického zbití stovek studentů, falešná informace o smrti studenta Šmída, poplašná zpráva oznamující, že na Prahu jedou tanky… Demonstrace na Václavském náměstí, rozpaky, když jsem poprvé viděla a slyšela Václava Havla, slzy dojetí při Modlitbě pro Martu v podání Marty Kubišové. Její třesoucí se hlas zaplnil celý Václavák a těch vlhkých očí bylo nespočet.
Demise komunistické vlády, Václav Klaus, Walter Komárek, Miloš Zeman, Občanské fórum. Štěpánovo fiasko v ČKD, kdy chtěl na svou stranu naklonit místní pracovníky a byl nekompromisně vypískán. Prapory a vlajky v oknech, trikolóry, které jsme všichni hrdě nosili. Zpráva o vážném úrazu herce Jana Potměšila… Usmívající se prodavačky, pošťačky i úřednice, lidé usmívající se na sebe navzájem, všeobecná ochota, ohleduplnost, jakou jsem nikdy předtím ani nikdy potom již nezažila. Dojetí, když se Václav Havel stal prezidentem, a jeho roztomile krátké kalhoty.
Všichni jsme tehdy byli v očekávání věcí příštích. Těšili jsme se na změny, i když v souvislosti s nimi panovaly určité obavy. Vzpomínám na otevření hranic a na kamarádky a příbuzné vyrážející na výlety a nákupy do Rakouska, Německa, na dovolené do Bibione. Věci dosud nevídané se pro nás začaly stávat samozřejmostí a my jsme si na tuto samozřejmost rychle a rádi zvykali.
Postupem času jsme zjistili, že není všechno tak růžové, jak jsme si představovali, nad mnoha změnami a lidmi jsme pocítili trpkost a zklamání. A tak je tomu v podstatě dodnes. Jedno nám však – i přes všechny těžkosti, které současný život přináší – zůstalo. Svoboda. Už nám žádný soudruh nemusí schvalovat cestu do zahraničí, psát na nás kádrové posudky, rozhodovat, jestli jsme politicky natolik vyspělí, aby naše dítě mohlo studovat…
Moje babička říkávala, že doba vždycky je, jaká je. A člověk se s ní musí nějak vypořádat, přizpůsobit se. A já jsem ráda, že můžu žít právě nyní. Že mé dcery nezažily socialistické školství. Přes všechny potíže, které život přináší, bych neměnila. A jsem moc ráda, že jsem u „toho“ před dvaceti lety mohla tak trošku být a prožívat onen přerod jedné společnosti v druhou na vlastní kůži.
Jaké jsou vaše vzpomínky na 17. listopad 1989?
16.11.2009 Rubrika: Společnost | Komentářů 327 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - 17. listopad. Jak na něj vzpomínáte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ten článek je bezvadnej a myslím, že dost pravdivej
Mánička: ten clanek je super! hlavne ten nezkraceny rozhovor v sobotni papirove podobe! opravduj doporucuju. Ja byla tak , ze jsem si myslel, ze mit IQ 129 je prumer... no ale evidentne jen u lidi se kteryma se kamaradim :-D
Majucha: ja ted béma a prazskou ODSku obecne nemusim, fandim TOP09, v Praze jsem vzdycky voli Evropské demokraty, hlavne pan Kasla.
LOL - bez komentáře..... http://zpravy.idnes.cz/psycholog-hubalek-nedivte-se-nicemu-tretinu-naroda-tvori-pitomci-p93-/domaci.asp?c=A091120_152459_domaci_lpo
adelka1: tak to gratuluju. Mně připadá schopnej :-), sice jsem už těch zákulisních drbů slyšela dost, ale co já budu soudit, jestli jsou nebo nejsou pravdivé, pro tu Prahu dělá dost, se mi zdá
Majucha: jj s těma já bývám často
jo, nestihla jsem to sem dát, na Národní jsem byla kousek od Béma a jeho smečky
Majucha: ten název by byl dobrý, je takový krycí - stvůry by to lákalo k nakukování....
Stanik: ani nevím jestli jsem ti kdy vyprávěla o svém prvním manželovi, seděl u těch dobytků 7let za velezradu a špionáž a hlavně pocházel z aristokratické rodiny že??? a můj bratranec seděl 3 roky za nedovolené "chválení" komančů....atd...atd...
adelka1: Majucha:
Ota: Mánička: diky, ze existuji lidi s nazory, jako mate vy.. uz jsem zacinal propadat beznadeji
adelka1: já myslela, že ho chceš založit PRO ty stvůry
Majucha:
Majucha: já tebe taky.. byla bych pro, založit diskusi
" komunistické hnízdo" hezky by jsme si tam mohli pokecat o těch stvůrách
adelka1: Ota: Stanik: Mánička: lidi, jak já vás mám ráda
adelka1: Ota: Stanik: Mánička: lidi, jak já vás mám ráda
Ota: jj, je to tak