Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Možná, že taky patříte k těm, kteří se na začátku každého nového roku ohlédnou za tím minulým. Co se vám v takové chvíli vybaví? Většinou jsou to různě bez ladu a skladu poskládané události, které se v něm udály.

Mezi ty loňské například patří: Děsivé a ničivé zemětřesení na Haiti, zlatá radost Martiny Sáblíkové a o něco později i našich hokejistů, pád Topolánka, volby do parlamentu a „pád“ Paroubka… Ostatně v té politice se to zašmodrchalo docela obstojně – dvě nové strany ve sněmovně (TOP 09 a Věci veřejné), naděje, které v zápětí vystřídalo zklamání nad tím, že ať je tam, kdo je tam, pořád je to tak nějak stejné.

Povodně. Zoufalství a beznaděj a zároveň nezištná a obětavá pomoc těch, kterým nebyl osud zatopených lidí lhostejný. Smutek při vzpomínce na Ladislava Smoljaka, Petra Muka, Vladimíra Dlouhého…

Svými rozvody, skandály a narozenými potomky nás rovněž hojně zásobovaly naše „národní celebrity“. Seriál Bartošová – Pomeje si nezadal s nejednou televizní nekonečnou novelou, až konečně dospěl ke zdárnému rozuzlení v podobě definitivního rozpadu manželství. Mohutně jsme také byli informováni o tragické nehodě Dary Rolins, při níž zahynul člověk. A také jsme přivítali na světě několik prominentních miminek, třeba malého Maxe modelky Simony Krainové.

Vyjmenovat a vzpomenout si na vše podstatné a důležité, co nás v uplynulém roce zasáhlo, je v jednom článku nemožné. Možná i proto, že spíš než na minulost dnes hledíme do budoucna. A rok, který se právě otevřel, nám bohužel moc pozitiv a sociálních jistot nepřináší.

Skončila regulace nájemného, byly sníženy platy státním zaměstnancům, osekány všemožné příspěvky včetně porodného a mateřské. Zdražilo snad všechno, na co se podíváte, benzinem počínaje a elektřinou konče.  

Nevím, jak u vás, ale oslava nadcházejícího roku – alespoň na našem sídlišti – byla o poznání klidnější, skromnější a střízlivější než v letech předchozích. Jakoby se lidem ten nový rok ani nechtělo vítat.

Jenže… Plakat nemá cenu, s tím, co nás čeká, se beztak musíme nějak poprat. A jak se říká, nic se nejí tak horké, jak se to uvaří. Takže – nevstupujme do nového roku se zničujícím pesimismem, jak praví jedna lidová moudrost: Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř!

Co se vám vybaví, když si vzpomenete na rok 2010? A jaké jsou vaše pocity teď, na prahu toho nového?