Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Časně ráno vstane jako první. Rozdělá v kamnech oheň, obleče se do dlouhých šatů, uváže zástěru, na hlavu nasadí čepec. Připraví jídlo pro svých šest dětí a muže, obstará domácí zvířata. Po snídani její manžel zapřáhne koně a odjede na pole, děti jdou do školy. Ona nanosí vodu do necek a pustí se do praní…

Nesnažím se vám tady vyprávět, jak asi žili lidé před dvěma sty lety. Tak nějak totiž může vypadat běžné ráno současné amišské ženy.

Amišů je kolem 150 000 a žijí na území USA a Kanady. Nábožensky jsou novokřtěnci, čili anabaptisti. V 17. století se odtrhli od křesťanské víry s tím, že člověk by měl přijmout křest až jako dospělý, v době, kdy je to jeho volba a svobodná vůle. Věří, že v životě člověka je důležitější podřízení se vyšším autoritám než osobní svoboda. Jejich nejdůležitější zásadou je separace od vnějšího světa „plného hříšníků“. Zříkají se vědeckého pokroku a jejich život je v podstatě stejný jako před dvěma staletími.

Muž je podřízen Kristu, Kristus Bohu a žena muži

Rodinný život Amišů je přísně patriarchální. Rozvod nepřichází v úvahu. Hlavou rodiny je muž, žena s ním není rovnoprávná. Jejím hlavním úkolem je péče o děti, dům, rodinu. I v dnešní době amišské ženy často samy šijí šaty pro rodinné příslušníky. Dětí bývá v rodině většinou šest až osm a jsou již od útlého dětství vedeny k práci. Dosažení vyššího vzdělání není žádoucí, většina Amišů absolvovala jen povinnou školní docházku. Přesto mnoho z nich mluví alespoň dvěma jazyky a jejich vědomosti o zemědělství jsou na velmi vysoké úrovni. Obydlí Amišů je zařízeno prostě, stroze a účelně. Nepotrpí si na přílišnou výzdobu.

V domě bydlí většinou tři generace najednou. Je pro ně samozřejmé, že se mladí postarají o své staré rodiče. Jednotlivé amišské komunity si pomáhají a zabezpečují se navzájem, nepobírají od státu žádné dávky či důchody. Stát je na oplátku zbavil povinnosti platit některé daně.

Co se týká jejich zevnějšku, je v podstatě stejný již celá staletí. Muži nosí plnovous, černé kalhoty se šlemi, bílé košile, černou vestu a široký klobouk. Ženy se oblékají do jednobarevných šatů, černé zástěry a vlasy schovávají pod čepec. Svobodné dívky se odlišují tím, že nosí bílou zástěru. Garderoba amiškých žen skutečně není nijak obsáhlá. Většinou mají k dispozici pouze čtvero oblečení: sváteční, obyčejné, jedno na praní a jedno rezervní.

Místo lustru petrolejka

Někteří velmi liberální Amišové se techniky nezříkají úplně, ale většina se bez ní obejde. Pole se obdělávají pomocí koňského spřežení, na nutné cesty se vyjíždí bryčkou. Amišové dokonce nepoužívají ani elektrickou energii. Svítí svíčkami a petrolejkami, jejich mlýny jsou poháněny vodou nebo větrem.

Cesta do civilizace

Pro většinu lidí je asi takový způsob života nepřijatelný. V dnešní přetechnizované době, obklopeni bezpočtem výdobytků civilizace si asi málokdo dokáže představit, že by se jich zřekl. Amišové ale tento problém neřeší. Žijí si sami pro sebe, jsou zarytí pacifisté a nástrahám vnějšího světa odolávají bez problémů. Přesto není nikdo z nich nucen v jejich společenství zůstávat. Pokud se někdo rozhodne odejít, není mu bráněno. Ačkoli se občas stane, že někdo z mladší generace odejde, většina zůstává.

Zdroj: IDNES