Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Pooslední prodloužená jízdaaa...nastupujte, nastupujte...“ Jako dítě jsem atmosféru poutě milovala: vůně cukrové vaty, ohlušující fláky, řinoucí se z reproduktorů u jednotlivých atrakcí tak, že člověk plynule přecházel doslova „z jedné písně do druhé“...a hlavně papírové růže. Jeden by řekl „taková blbost“, ale ve dvanácti letech pro mne bylo vlastnictví pouťové růže něčím přímo posvátným.

Při nostalgickém vzpomínání na divoké jízdy na kolotoči a houpání do takové výšky, že by člověk mohl aspirovat na povolání kaskadéra, jsem se těšila, až i já „vyvedu“ své dcerky do světa a dopřeji jim neopakovatelný zážitek bohapustého veselí.

Na naši první společnou pouť jsem těšila pomalu víc než ony. Sváteční nálada mi bohužel dlouho nevydržela. Už jsem totiž nebyla v bezstarostném období, kdy mne existenční problémy zcela míjely... Kdepak. Jako matku samoživitelku mne nekompromisně zasáhla druhá, odvrácená část pouťového veselí. Dcerkám jsem radost sice nezkazila, ale vnitřně jsem velmi, velmi trpěla. Obsah peněženky se povážlivě tenčil a úměrně s tím narůstala spokojenost mých dětí.

Poučena touto zkušeností jsem se rozhodla, že další rok už se na návštěvu poutě náležitě připravím. Hned po Vánocích jsem pořídila prasátko. Každý den, když jsem přišla z práce, jsem do něj naházela všechny pětikoruny a dvoukoruny, které jsem měla v peněžence. Výsledek byl velmi potěšující. Když jsme v březnu vyrážely na Matějskou, táhla jsem s sebou i solidně narvaný měšec plný mincí. A bylo mi úplně jedno, že je všechny projezdíme na kolotoči a promlsáme v cukrové vatě.

Děti už mám velké. Naštěstí – protože jak bych to dělala v dnešní době, opravdu nevím. A upřímně lituji všechny rodiče, kteří se rozhodnou dopřát svým ratolestem trochu té pouťové zábavy.

Pravda, k mání jsou atrakce, o kterých se nám ani nesnilo... Jenže ceny za tříminutové veselí jsou tak vysoké, že je to podle mého názoru až nestydaté. Když si vyrazí na pouť rodina s dvěma třemi ratolestmi, to už musí být pořádná díra do rozpočtu.

Uznejte sami. Na letošní Matějské pouti se národ chtivý radovánek opravdu prohne. Za „obyčejné“ létající labutě zaplatí 30 Kč, kolotoč vyjde na 20–30 Kč. Na autodromu se můžete povozit za 40,-... A to jsou ještě ty dostupnější atrakce. Když se rozhodnete vyzkoušet něco nového a nápaditějšího, bude vás to stát mnohem více. Centrifugy jsou v rozmezí od 50,- do 120,- Kč, strašidelný hrad za 70,- a vodní dráha za 60,-. Když si budete chtít odnést z poutě památku v podobě papírové růže, může vás tato vyjít na 30,- i více korun. Záleží na tom, jak zdatní jste střelci. Sedm ran ze vzduchovky na střelnici stojí totiž přesně 30,- Kč.

Když o tom tak přemýšlím, říkám si, jestli není lepší před dětmi existenci něčeho, jako je pouť, utajit.

Co vy? Navštěvujete poutě? A užíváte si to, nebo tiše trpíte?