Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Loď duchů

Loď duchů

Je horký letní podvečer. Mraky na obzoru se hromadí a čarují velké šedomodré hrady. Ležím na přídi, dívám se vzhůru na štíhlý stožár a zachytávám poslední paprsky zapadajícího slunce. Ve zvedajícím se větru rozkrajuje příď vlny, jako by to byl ostrý nůž, a lehká sprška mi co chvíli zkropí rozpálené tělo. I když sebou pokaždé trhnu, je mi to vlastně příjemné.

Kde by mě před týdnem napadlo, že budu plout po moři na jachtě jako nějaká potrhlá celebrita. Když mi zazvonil telefon a kamarádka Lucka mě pozvala na týdenní dovolenou na Jadranu, navíc úplně zadarmo, nechtěla jsem věřit vlastním uším. Ale bylo to tak. Zjara se u benzinové pumpy seznámila s mládencem, který vypadal jako z titulní strany módního žurnálu.

Slovo dalo slovo, párkrát zašli do kavárny, zatančit si a najednou to byla láska jako trám. Jazyková bariéra se téměř nekonala a to, že Gordan trávil polovinu měsíce obchodně v Praze, jim vše usnadňovalo.

Těsně před dovolenou ji překvapil pozváním do své domoviny a nabídkou strávit poslední týden s několika přáteli na jachtě svého otce. Ať prý si pozve kamarádku z Čech, aby měla s kým promluvit v rodné řeči a nestýskalo se jí. A tak jsem přišla k parádní dovolené jako slepý k houslím.

Jakmile jsem jachtu viděla, ohromila mě. Byla nádherná. Plachty se na ní vzdouvaly jak křídla mořských ptáků a po hladině klouzala vznešeně a ladně jako hrdá labuť, jen s nejnutnějším přispěním posádky. Na přídi stálo zlatými písmeny jméno GORDANA, na počest a památku Gordanovy matky, která před lety zmizela u zpěněných útesů blízkého ostrova.

Kromě Lenky, Gordana a mě tvořily posádku dvě blízké přítelkyně Gordanovy rodiny. Ženstvo a mužstvo vyvažovali tři Gordanovi spolužáci. Stejně jako on byli typičtí obyvatelé Středomoří. Dohromady jsme tvořili veselou mladou společnost, která každý večer zakotvila v jiném přístavu a šla za zábavou.

I dneska křižujeme zátoku mezi skalami. Gordan s přáteli stáhli plachty a zakotvili jsme nedaleko poslední bóje. Vítr se náhle utišil a rozhostil se podivný klid před bouří. Postupně jsme na závětrné straně všichni naskákali do moře a chladíme se po horkém dni. Dokonce i Lucka, která se normálně hluboké vody bojí, tu závodí s Gordanem na trati mezi lodí a červenou bójkou. Z ničeho nic jsou nad námi ty těžké, černé mraky, které celou dobu hrozily na obzoru. Všichni se vracíme k lodi. Jsem tu jako první.

Těžký závan větru zvedl vlny, jež rozkymácely loď tak, že jsem se jen stěží zachytila žebříku, spuštěného do vody. Houpání cestu na palubu ještě zpomaluje, a když oblohu rozetne blesk, jen se přikrčím. V minutě se nad námi rozpoutá nefalšovaná mořská bouře.

„Rrrryc.... Ššššš!!!“ Ve chvilce, kdy Lucce podávám jednu ruku, abych jí pomohla na palubu, a druhou se pevně držím zábradlí, s třesknutím prasklo kotevní lano, které bylo napjaté jako struna, a jako podivný bič prosvištělo kolem boku lodi. Vidím, jak se Gordan pouští žebříku a s výkřikem padá zpátky do moře. Při pádu ještě sráží do hloubky dva své přátele.

Loď se kymácí a v proudu se pomalu obrací zpět na širé moře. Náhle se setmělo a oblohu bičuje jeden blesk za druhým. V jejich světle marně pátrám po někom ve vodě. Zalykají mě poryvy větru. „Vidíš někoho?“ křičí mi s pláčem do ucha Lucka. Zoufale voláme, ale naše hlasy odnáší vítr. Když se zaposloucháme, slyšíme jen dunění hromu. Ke všemu se loď otočila a světla přístavu se začínají vzdalovat.

Vtom oblohu rozštípne jasný blesk jako rozeklaný hadí jazyk. Jeho špička zasáhne hlavní stěžeň a po jeho ramenou se roztančí desítky malých modrých plaménků. Užasle na to hledím. Celá loď teď vypadá jako obludný vánoční stromeček. Když plaménky sešplhají na palubu, začnou mě nesnesitelně brnět nohy, a ještě než upadnu, uvědomím si, že i mě zasáhl elektrický výboj...

„Vrrrz! Vrrrz!" K vědomí mě přivádí nepříjemný zvuk. Když otevřu oči, vyděsím se. Celá loď je neprodyšně zabalená do mlhy. Jsem mokrá až na kost a dává se do mě zima. Pomalu se zvedám, nejdřív na kolena a pak si stoupám na roztřesené nohy. Rozpomínám se na poslední chvilky.

„Luckóóó!!!" Volám, ale můj hlas zní hluše, je utlumený, jako zabalený do vaty. Přidržuji se zábradlí a zkoumám loď metr po metru. Přede mnou se povalují chuchvalce mlhy, jako by se z moře stala obrovská prádelna plná páry. Ke všemu je vlhké horko a těžko se mi dýchá. Na moje volání nikdo neodpovídá. Jachta je prázdná.

Stala jsem se jediným námořníkem na lodi, která vypadá jako hororová loď duchů. Pomalu se sunu ke kapitánskému můstku. Celá palubní deska po výboji blesku zmrtvěla. Ať otáčím klíčkem nouzového motoru, jak chci, ani neškytne. Všechny ciferníky jsou slepé a střelka na kompasu se točí kolem osy jako podivný kolotoč. Velké kormidelnické kolo je omotané nějakým utrženým plachtovým lanem a samo si určuje směr.

Vtom se mi zdá, jako bych v mlze na přídi zahlédla nějaký pohyb. Sláva, to bude Lucka. Asi se předtím v bezvědomí někam skutálela a já ji v té mlze přehlédla. Přidržuji se stěny ve velitelské kabině a spěchám tam, i když mě nohy ještě moc neposlouchají.

Na přídi je mlha tak hustá, že když předpažím, nevidím ani vlastní dlaň a prsty. Vtom se něčeho dotknu. Ale ne! Dušeně vyjeknu a srdce se mi málem zastaví. Jak se loď nakloní, vmete mi do náruče studenou a mokrou postavu s rozcuchanými vlasy a vytřeštěnýma očima. Ta loďtvář je smrtelně bledá, má bílé i rty. Kolem krku má smyčku zašmodrchaného lana, jehož druhý konec je někde v mlze nad námi. Ach!!! Další naklonění lodi mi vyrvalo mrtvou Lucku z náruče zpátky do mlhy.

Z podpalubí se ozývá tupé skřípění prken a z mlhy přede mnou se pomalu vynořují obrysy něčeho, co mi vyráží dech a skoro zastavuje srdce hrůzou. Cáry šedozelené mlhy vytvážejí hrůzostrašný, ďábelský obličej s rozšklebenými, černými ústy, která se blíží v touze mě pohltit.  

„Chachá!“ slyším smích, spíš zavytí. Třesu se hrůzou a snažím se couvat, jenže za mnou je stěna, ustoupit není kam. Mlha páchne rybinou a slizce se okolo mne obtáčí. Lepí se mi na mokré šaty a mění se v šedozelený, páchnoucí sliz. A uprostřed té mlhy se ke mně blíží černá skvrna. Jako vchod do ďáblovy kuchyně, napadne mě. Hlavou mi bleskne, že jedné části oceánu se tak říká, ale tady, tak blízko břehu?

Srdce mi buší jako o závod a málem mi vyskočí z prsou. Rychle oddychuji, jako při dlouhém běhu. Nohy mi podklesávají a zády se opírám o kabinu. Už, už je to tady. Jsem vinna, protože jsem přežila!

„Tak pojď, pojď si pro mě!“ zařvu z posledních sil a vrhnu se vstříc té temnotě. Kolem mne šlehají cáry smrduté mlhy a slyším vzdálený výsměšný chechot, jako by mne pronásledovala smečka ohavných hyen. Na konci temnoty vidím mezi černými útesy vytrysknout ohňostroj plamenů a jisker. Tak nějak musí vypadat očistec. Rukou uchopím křížek na řetízku. Hrozný náraz mě vymrští a pak ještě cítím, jak mě všechno pálí a bolí. A pak už mě obklopí tma.

Zabalená do deky pobřežní hlídky se dívám z jejich člunu na ostrá skaliska malého ostrůvku. Na jednom z nich se tyčí jednoduchý železný kříž, který se proplétá s písmenem G. A přesně před ním odpočívá v hlubině na dně pyšná loď Gordana.

Vikina


22.6.2007   Rubrika:   |   Komentářů 21   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Loď duchů

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-21
babkatapka
babkatapka - 22.6.2007 20:31

Vikina: Jde o to, jestli jsi to vůbec někomu nabídla? Běž do toho jsi opravdu dobrá!smajlik - 31

 
Vikina
Vikina - 22.6.2007 18:36

Čárina: mě se přece nemusíš bát smajlik - 68

 
Čárina
Čárina - 22.6.2007 17:25

Vikina: bojim, hodně bojim smajlik - 26smajlik - 75

 
Vikina
Vikina - 22.6.2007 15:31

babkatapka: smajlik - 24to zas není tak jednoduché, nejdřív musí mít zájem nějáký nakladatelsmajlik - 58smajlik - 61

 
babkatapka
babkatapka - 22.6.2007 15:16

Jako vždyckysmajlik - 47 mrazení v zádech bylo, napjatá jako struna jsem taky byla. Jen stále opakuji. Vydej knížku!!!!! Jsi prostě JEDNIČKA!!!!smajlik - 31

 
catcat
catcat - 22.6.2007 11:22

orinka: happyend? tam je mrtvol jak ve válce smajlik - 6

 
Sára
Sára - 22.6.2007 10:46

Vikina: právě nekámoším,ale vydrž co není může být smajlik - 34
Deja: smajlik - 34smajlik - 34smajlik - 25

 
Vikina
Vikina - 22.6.2007 10:40

sharonka: smajlik - 76smajlik - 68
orinka: máš to ve vzkazíkusmajlik - 61

 
sharonka
sharonka - 22.6.2007 10:37

Vikina: já znám rejžu - ale jen jako přílohusmajlik - 26smajlik - 64 Zkus to poslat do Warner bros.smajlik - 58

 
orinka
orinka - 22.6.2007 10:36

kam na to chodíš??? To je vážně napínavé čtení. Oceňuju, že máš u všeho happy end, teda částečný.smajlik - 47

 
Deja
Deja - 22.6.2007 10:03

Vikina: tý *ole, Vikino, já jsem se fakt bála..... v srpnu mne zve kamarádka na jejich "jachtičku" na Maltu, tůdle nudle, zůstanu pěkně na souši s pevnou zemí pod nohama...

 
Vikina
Vikina - 22.6.2007 10:00

Sára: sharonka: nekámošíte s nějakým rejžou?smajlik - 64smajlik - 34

 
sharonka
sharonka - 22.6.2007 9:55

Sára: Taky mě to napadlo, to by byla větší bomba, než Piráti z Karibiku.smajlik - 64

 
Sára
Sára - 22.6.2007 9:39

smajlik - 6smajlik - 6smajlik - 47Viki, NATOČ-TOsmajlik - 47

 
Viv :o)
Viv :o) - 22.6.2007 9:35

Vikina: smajlik - 76 tyyyyyyyyyyyjoooooooooooooooooo smajlik - 76smajlik - 47

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-21
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.