Setkání u Olšanských hřbitovů. Díl 3.
Jana cítila, jak se jí pomalu začínají ježit vlasy na hlavě. Zimomřivky jí běhaly po páteři jako ledové hmyzí nožičky. Z čela jí stékal studený pot smíšený s kapkami dešťové vody a štípal do očí. Hrozivý dusot za zády se blížil, ale když se ohlédla, nebylo nic vidět. Mlha byla hustá jako v parní lázni.
Se srdcem až v hrdle doběhla na stanici Flora. Vpravo zahlédla v mlze kontury obchodního paláce. Všude bylo liduprázdno. Klapot střevíčků poletoval s ozvěnou mezi budovami. V Janě neodbytně sílil pocit, jako by ji zezadu ohmatávaly neviditelné vlny telepatického sonaru. Ohlédla se. Najednou jako by mlha ztmavla a zhutněla. Začal se z ní vynořovat obludný stín. Ovanul ji mrtvolný zápach.
Vykřikla hrůzou a v panice se rozběhla vpravo dolů, k Olšanskému náměstí. Zakopla a zlomila si podpatek. Teď se běželo hůř, kulhala. Vzápětí jí z nohy sklouzl druhý střevíc. Odkopla i ten první poškozený a nechala tam oba ležet. Tím se však zdržela. Uslyšela, jak něco zafunělo, a ovanul ji pach sirovodíku jako ze zkažených vajec. Vzápětí ucítila, jak jí na krk sáhlo něco mokrého a studeného.
Vykřikla hrůzou a znovu se dala do běhu. Cítila, jak jí něco stéká po rameni dolů. Sáhla tam a podívala se na ruku. V dlani se jí chvěl řídký žlutozelený sliz, protkaný krvavými žilkami. Pozvracela si bundu, ale nezastavila.
Z kopce se bez bot utíkalo líp. Pojednou dusot za zády ustal. Vpravo za hřbitovní zdí zahlédla obrys kaple. Už je na Olšanském náměstí! Snad najde pomoc a ochranu, tady bývají lidi i v noci!
V bílé tmě, kterou matně ozařovaly lampy pouličního osvětlení jako bludičky nad močálem, před sebou zahlédla urostlou postavu muže v černém kabátě. Nejprve se ho lekla, ale vypadal jaksi mohutně a důvěryhodně. No co, i cizí člověk je lepší než mokré lepkavé neznámo za zády.
„Pane! Pane! Prosím, pomozte mi! Někdo mě pronásleduje!“
Muž zastavil a pootočil se. Jana k němu doběhla a křečovitě ho uchopila za loket. Pevná paže a dotek mohutné postavy ji uklidnily. Vydechla úlevou a odhrnula si s čela pramen zplihlých mokrých vlasů. Náhle se zastyděla, že se chová jako malé vystrašené děcko. Začala se omlouvat.
„Promiňte, pane! Já... víte, něco mě v té mlze hrozně vyděsilo!“
Když muž promluvil, jeho hlas byl hluboký a sametově konejšivý.
„To nic, paní, nemusíte se omlouvat, já to přece chápu. Také jsem se občas bál, když jsem byl ještě živý.“
Jana uviděla, jak se k ní otáčí hubená, mrtvolně bledá tvář. V temných očních důlcích pod černým kloboukem se jako rudé žhnoucí uhlíky rozhořely pronikavé oči.
Zaječela.
Muž se usmál a odhalil tak dlouhé, ostré špičáky.
K O N E C...?
Jak si myslíte, že příběh pokračoval? Napište dokončení podle své fantazie a pošlete ho na meryl@stastnezeny.cz . Vaše příspěvky postupně zveřejníme a sami pak vyberete ten vítězný, který získá velký balíček s kosmetikou.
Tajemství Olšanského hřbitova:
2.8.2007 Rubrika: | Komentářů 15 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Setkání u Olšanských hřbitovů. Díl 3.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.fujtajbl, zlatá Vikina . Jen aby to neskončilo tím, že se jí všechno jen zdálo a probudí ji řidič na konečné zastávce tramvaje
ale fuj!!!! to jsem se lekla!! Po té dnešní mizerný noci, jsem nebyla připravená na takový konec!
Pokračování? Nevím, jestli bych něco takového dokázala v momentálním psychickém stavu.Možná? snad?
elephant: já ti rozumím
redakci jsem se v ostatních diskusích tak rozdováděla, že už ani ¨neumím psát
Meryl: vy jste v radkci všichni hodní, já vím
elephant:
elephant: tady nejde o styl, ale o nápad. Neboj, nikdo se ti smát nebude
Pusina: radši ne, redakci by můj příšerný styl psaní mohl vyděsit k smrti a já sem chodím tak ráda, tak to nebudu riskovat z podobných důvodů také nikdy nezpívám na veřejnosti (i když tůhle v tescu mi přítel řekl - zazpívej nebudeme muset stát frontu ), prostě mi chybí jakýkoli umělecký talent
elephant: no vidíš, a já mám pocit, že na fakturu je potřeba kolikrát moc fantazie.. tak se neboj a dokončení napiš.. já bohužel mám fantazii na jiné věci, než na psaní...
Meryl: fantazii mám bujnou až moc, ale literární talent zcela postrádám, největší dílo, které jsem schopná stvořit je faktura
Zkuste si pohrát a zapojit svou fantazii... napište svou verzi dokončení tohoto strašidelného příběhu a pošlete ji na meryl@stastnezeny.cz. Vítězný příspěvek vyhraje velký balíček s kosmetikou.
Takže to byl vlastně vtip?
hm, od homelessů, přes zombie, až k upírovi....... už tam chybí jen vlkodlak, nějakej ten přízrak a možná bych tam prdla ještě vodníka, aby to bylo zajímavější, a když už vodníka, tak i bludičky, ať nežeru
Bridgetj: na co pokračovaání? ňafne jí upír, stane se z ní upír a s tím zombíkem, co před ním utíkala budou z dlouhé chvíle hrát po nocích karty
NO, dobrý. A co teď, probudí se ze snu?? Nebo se z ní staně živá mrtvola po kousnutí?? Nebo uteče?? Moc otázek, žádné odpoveď. Co pokračování??
a ja to dneska cetla uz u snidane