Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Šťáva plná vitaminů

Šťáva plná vitaminůPřipravte si domácí šťávu, která bude chutnat celé rodině...
pošlete nám recept

Plíživá smrt. Dokončení.

Plíživá smrt. Dokončení.

Mezi medvídky na pohovce je prázdné místo. Jeden chybí. To je to, co nehraje! Venku řádí bouřka v plné síle. Taková už dlouho nebyla. Oblohu křižují bílé a namodralé blesky jeden za druhým a hromobití je téměř nepřetržité. Pokoj se střídavě rozsvěcí a zhasíná. Bouřku jsem nikdy neměla ráda a teď lituji, že nemám alespoň pejska.

Zachvěl se přehoz znovu, nebo mě jen mate střídání světla a tmy? Pomalu shrnuji přikrývku a nakláním se přes pelest k zemi. Jednou rukou se opírám o chladné parkety a soustředěně civím na kanýr přehozu.

Zase! Pohnul se! Na mou duši! Co to může být? Spustím se vedle pohovky na všechny čtyři a lehounce, pomalu zvedám cíp přehozu. Ze tmy v koutku na mě zasvítí dva rudozlaté body. V tu chvíli se zableskne a někde blízko uhodí, protože se ozve ohlušující rána, která dlouho doznívá. „Ááááááááááá!!!“ zařvu, odrazím se a se zhoupnutím na patách dopadám na zadek vedle postele.

S očima upřenýma pod pohovku šátrám rukou na nočním stolku po vypínači lampičky. Připadám si jako blázen. Ve chvilce, kdy se bouřkapřehoz opět pohne, sebou cuknu a lampička se kácí někam mezi zeď a noční stolek. Doprčic! V krku se mi udělala Sahara, i polknutí mi dělá potíže. Bokem se sunu ke dveřím a neodvažuji se odvrátit zrak někam jinam.

Opřená o zeď se sunu do stoje. Pozpátku vyklouznu z pokoje a zavřu za sebou. Co je to za nesmysl? V hlavě mi víří miliony myšlenek, které nemohu dát dohromady. Lampičku pod linkou v kuchyni nejde rozsvítit. Asi jak uhodilo, spadl transformátor. Z potemnělé ledničky vyndám krabici pomerančového džusu. Hltavě vypiju sklenici studeného nápoje, až se rozkašlu. Vtom uslyším tiché cvaknutí dveří... Polije mě studený pot. Po špičkách dojdu ke dveřím do chodby a opatrně se rozhlédnu. Nikde nikdo.

Vyzkouším vstupní dveře. Je zamčeno. Vejít nikdo nemohl. Když se znovu zableskne, spatřím pootevřené dveře do ložnice. V dalším záblesku se ukáže zívající temná škvíra do obýváku. Bezpečně vím, že i tam bylo zavřeno. Zhasly i pouliční lampy, všude je ta nejtemnější tma, jakou si dovedu představit. Třesu se chladem i strachem a náhle sebou trhnu, div nenadskočím. V doznívání hromu kdosi chraplavě šeptá mé jméno. Pak se ozve tlumený, zlověstný smích, z něhož mi naskakuje husí kůže po celém těle.

Tichounce dojdu až ke dveřím. Strčím do nich ukazovákem, aby se otevřely, a snažím se zrakem proniknout tmu. „Chichichichi... sssssmrt, sssssmrt...“ ozve se syčivě z nejtemnějšího kouta. Hlásek se nepříjemně zařezává do uší. Najednou se tam rozsvítí ty dva červené body. V tu chvíli se zableskne a já ve vteřinové záři zahlédnu u nohy křesla opřeného medvídka. Je to ten od Jirky, nebo ne? Tenhle má v chlupaté tvářičce místo přihlouplého úsměvu ošklivý úšklebek a oči mu svítí, jako by hořely. Proboha, co to je?

Znovu hluboká tma, v níž slyším blížící se šustot a zase ten smích. Ne, to ne! Uskočím do ložnice a zabouchnu za sebou dveře. Pro jistotu otočím klíčem a s úlevou se zády opřu o sklo.medvídek

„Ťuk, ťuk, ťuk!“ Sklo dveří za mnou se chvěje a nepříjemně skřípe v lištách. Otočím se. V záblescích vidím na skle přitisknuté malé tlapičky. Skočím do postele a bleskově se úplně celá přikryju. Třesu se jako v mrazu. I přes deku slyším stále to ťukání, je to k zbláznění. Nebo už blázen jsem?

„Ťuk, ťuk, ťuk...“ neodbytný zvuk je tu pořád. Nevím, jestli minuty nebo hodiny. Pak slyším řinkot skla a rychlé kroky jdoucí ke mně. V tu chvíli začnu ječet, tím víc, že ze mě něco stahuje deku. Držím cípy v zaťatých pěstech, až mě do nich chytají křeče. Ovšem za chvíli neodvolatelně slábnu a cítím, jak mi z cípů klouzají prsty... Řvu jako smyslů zbavená.

Okolo mě je denní světlo a přede mnou stojí vyděšený Jirka. Na budíku je devět hodin. To začíná moje zkouška. A na pohovce uprostřed sedí medvídek s milým úsměvem. Jen mi připadá, že v jeho očkách vidím zlověstný záblesk a úsměv je spíš zlomyslný škleb. Zdá se mi to, nebo slyším tichounký, opakující se šepot, z kterého mrazí: „Příště...příště...příště..."

 

První díl

Vikina


19.10.2007   Rubrika:   |   Komentářů 24   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Plíživá smrt. Dokončení.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-24
Qwerty
Qwerty - 19.10.2007 21:58

Vikina: smajlik - 47smajlik - 47A žádný příště!!!!

 
Boubel
Boubel - 19.10.2007 20:01

kubikm: smajlik - 96smajlik - 96smajlik - 96smajlik - 68
Máš postřeh, ani mě to nenapadlo smajlik - 68

 
kubikm
kubikm - 19.10.2007 19:57

Boubel: smajlik - 64a co tvoje ikonka?

 
Boubel
Boubel - 19.10.2007 19:44

Kurnik a já stará koza si to šla přečíst až teď večer. No nic, dneska večer žádný méďa v mé blízkosti...

 
Gorawen
Gorawen - 19.10.2007 18:58

...Pripomina mi to jeden horor byla tam takova zla stara porcelanova panenka...smajlik - 42

 
babkatapka
babkatapka - 19.10.2007 14:52

smajlik - 5smajlik - 5smajlik - 5

 
Viv :o)
Viv :o) - 19.10.2007 13:30

ac jsem infantilni medvidkomil, tak tenhle by teda letel... smajlik - 82smajlik - 82

 
Ota
Ota - 19.10.2007 12:33

Vikina: jo ták.....

 
Vikina
Vikina - 19.10.2007 11:43

Ota: je mrtvej, copak by dal méďu jinak z ruky?smajlik - 42

 
Ota
Ota - 19.10.2007 11:01

a kam se poděl pan Bean ?

 
elephant
elephant - 19.10.2007 10:24

dadka: mě teda napadlo radikálnější řešení, které by mělo něco společného s benzínem a sirkama smajlik - 72

 
dadka
dadka - 19.10.2007 10:11

Vrátila bych méďu zpátky Jirkovi.Medvěd byl určitě naštvaný, protože ho přestěhovali a mstil se.

 
Vikina
Vikina - 19.10.2007 9:29

Aja: já už jí to říkala, že to nebylo samo sebou smajlik - 42

 
elephant
elephant - 19.10.2007 9:10

Vikina: smajlik - 34smajlik - 34

 
Aja
Aja - 19.10.2007 9:06

Vikina: smajlik - 34
A šibenice jim nevysvětlitelně zmizela...kdepak asi bude? To nebyla zvířátka smajlik - 55

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-24
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 127336.
Archiv anket.