Záhada staré kaple. 2. díl
Až na Zdeňka jsme všichni vystoupili. On se pohodlně rozvalil v křesílku a na kolejničkách pojížděl v improvizované pracovně od monitoru k monitoru. Jeho soustředěnou tvář ozařovalo jen modravé světlo obrazovek, čímž získal až nadpřirozenou vizáž. Ruce se mu rychle míhaly po klávesnici a ve stísněném prostoru se postupně rozsvěcela malá červená a zelená světélka jako oči nočních tvorů. Za chvíli vypadal, jako by ho obklíčily miniaturní barevné světlušky.
„Hele, zašoupněte ty dveře, hrozně sem táhne!“ zahudral s předstíranou nevrlostí. Dveře s bouchnutím zaklaply a všude kolem nás se rozhostila úplná tma. Na střeše auta se s tichým vrnění otáčelo cosi, co vypadalo jako malinký radar. Spatřila jsem to, až když Adam rozsvítil velkou baterku. Srdnatě vyrazil jako první.
Vystoupali jsme po vydrolených schodech a po odsunutí několika mokrých prken jsme se ocitli uvnitř staré kaple. Kdysi to musela být krásná stavba s nástěnnými obrazy. Teď však světlo tančí po opadané omítce, která sem tam odkrývá zbytek staré fresky. Stěny jsou zjizveny nápisy v azbuce a místy jsou vidět tristní následky nějaké divoké střelby. Vzduch je vlhký a zatuchlý, ačkoli okna už dávno nemají původní vitráže.
Když Adam posvítí na strop, i tam se objevují v omšelé, napůl oloupané modré omítce stíny postav, které kdysi vymaloval dávno pochovaný mistr. Je to smutný pohled. Zvenku se v nočním tichu ozývá jen slabé vrčení vzdáleného motoru, který sem doléhá zřejmě od nedaleké silnice. Snad se jen vracejí pozdní návštěvníci.
V náhlém popudu sahám do kabely a kladu ke zdi do výklenku malou svíčku, která mi zbyla po návštěvě hřbitova. Zapálím ji a její třaslavé světlo ozáří oprýskanou zeď. Určitě nejsem první, koho to napadlo. Malý výstupek je totiž politý voskem, který v podobě maličkých krápníků visí dolů k prošlapané dlažbě. Zdá se, že právě tady kdysi stával oltář.
Nasávám podivný pach staré vlhkosti a tlení. Ačkoli se zvenčí kaple zdála malá, prázdný prostor ve mně vyvolává pocit nejistoty, jako když uprostřed noci stanete sami na prázdném náměstí. Světlo svíčky se odráží na milionech drobných kapiček vlhka, sraženého na stěně. Každý náš krok se rozeznívá a vyvolává v prázdném prostoru drnčivou ozvěnu.
Adamova baterka náhle sama od sebe zhasíná, přestože před chvilinkou do ní dával nové baterie. Ve slabém světle mé svíčky sahá Adam do ledvinky a vyměňuje baterie, potom i žárovičku. Baterka se však nerozsvítí. Je to divné. Prázdnými klenutými okny by přece měl táhnout průvan. Jenomže slabounký plamínek svíčky míří stále nahoru. Jako by ho tam vtahoval neviditelný komín. Hlavou se mi honí spousta myšlenek.
Najednou zvenčí slyším tlumený výkřik. Až to se mnou trhlo, protože jsem se zabrala do vlastních myšlenek a přestala vnímat okolí. Vyběhli jsme před kapli. Dodávka má pootevřené dveře, z nichž slabě září modravé světlo zapnutých monitorů. Adam dveře s rachotem otevře dokořán. Před nejbližším monitorem sedí v otáčivé židli Zdeněk a jeho tvář je sinalá. Všimnu si, že se mu ruka na počítačové myši třese.
„Co se stalo?“ vypálí na něj Adam. „Ttto byste nnnevěřili...“ koktá Zdeněk. „Radši vám rovnou pustím záznam nahrávky." Chvějící se rukou stiskne několik kláves a na monitoru naběhne program měření tepelných změn. S Martinou se mimoděk chytneme za ruce a zíráme na temnou obrazovku, kde se odehrává neuvěřitelný děj.
Pokračování příště...
Záhada staré kaple:
7.12.2007 Rubrika: | Komentářů 12 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Záhada staré kaple. 2. díl
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.tak teď nevím, Ordinace, Pojišťovna, VKV ? , jinak bojim
Vikina: Supeeeeeeeeeeeeeeeerrrrrr,nezklamala jsi az mi behal mraz po zadech.
Doufam ze pristi pokracovani bude konecne,ponevadz jedu do CR na Vanoce a nebudu mit cas docist
Vikina: zase ????kdo má čekat celej týden????
orinka: naprostý souhlas
A ZASE NEVÍM JAK DÁL!!!! v tom nejlepším!!!!! Máš smysl pro dramatičnost, ale kdo to má vydržet?????
Vikina: to je co by dup!
orinka: v tom případě uvažuju o Silvestru
Jéžiš, já mám teda dnes blbý nápady, napadl mi název pro jinou povídku, trošku pozměněný dnešní - ZÁHADA STARÉ RAŠPLE. Vikinóóóó, nechceš se toho chopit? Horory ti jdou skvěle, co takhle nějaký humor? A kde se fláká Sára???
Vikino, opět jsi nezklamala, ale vydržet týden, to je děs.
Tak z toho jsem vždy na mrtvici,když to skončí v tom nejnapínavějším
Za popisnost máš jedničku, to jooo....
Vikino, všechna čest. Přiznám se, že jsem teď měla trošku schizofrenní četbu, protože jsem jednou půlkou mozku četla příběh a druhou rozebírala sloh. Umíš krásně navodit atmosféru - vydrolené schody, mokrá prkna - jsi mistr detailů. Já to na ukázku vytisknu a doma to strčím pod nos manželovi - on je písmák, ať vidí, jak jsou některé holky šikovné!
Zase budu týden jak na trní