Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Usnula jsem snad ve vteřině. Ve snu je mi sotva sedm let a ležím v podivné, staré, vyřezávané posteli s velkými sloupky. Okolo mne jsou nadýchané, pruhované duchny, na sobě mám bílou noční košilku až na paty s vyšívaným sedlem a volány. Vlasy jsou spletené do dvou tuhých copánků, což je mi divné, protože jako dítě jsem pořád měla vlasy ostříhané „na kluka“.

I když vím, že jsem dospělá, přesto jsem to já. Do místností svítí velkými okny obrovské oko úplňku a dopadá na místo na polštáři, kde jsem měla hlavu. To ale nebyl důvod mého probuzení.

Odněkud z hloubi domu se ozýval hlasitý, rozčilený hovor a pak zděšený výkřik, který naráz zmlknul. Po chvilce se ozval další, jiným hlasem, ozvala se dutá rána a ticho. To nebylo samo sebou...

Sesunula jsem se z vysoké pelesti a bosky jsem se po špičkách vydala ke dveřím. Těžkou kliku jsem musela pevně stisknout oběma rukama a do velkých dveřích se opřít plnou silou. Kamenná dlažba mě studí a já se plížím tmavou, dlouhou a chladnou chodbou ke dveřím, zpod nichž prosvítá slabé světlo.

Nahmatám velkou kliku a pomalounku ji tisknu dolů. Zatlačím do dveří a ty se s tichým vrznutím pootevřou. Do vzniklé mezery vtisknu obličej a zvědavě nahlížím do místnosti. Je to prostorná starodávná kuchyně s velikým sporákem, nad kterým se ve vycíděném zavěšeném nádobí odráží světlo svíčky v mosazném stojánku s ouškem. Svíčka stojí na rohu velkého stolu. Protáhnu se do místnosti a po špičkách se ke stolu blížím.

Cestou šlápnu do něčeho mokrého, ale nestudí to. Můj pohled je zaujat nohama v plstěných pantoflích a pruhovaných punčochách, které tak nějak divně vyčuhují zpoza stolu. Když se přiblížím, vidím na zemi ležet mohutnou ženu v bílém čepci, pruhované blůze a dlouhé sukni s bílou zástěrkou. Leží bezvládně, ale mohutná hruď se jí maličko zvedá, a tak vím, že je živá.

Přidřepnu k ní a malou ručkou ji popleskávám po obličeji, který důvěrně znám, až zamrká a otevře oči. Vím, že je to naše kuchařka. Když mě uvidí, slabě se pousměje a pokusí se posadit. Těká očima sem a tam, ale neřekne ani slovo, jen mě soucitně hladí po hlavě.

Přitulím se k ní a přes její mohutné rameno zahlédnu cosi v šerém koutě vedle sporáku, kam dopadá jen světlo svíčky. I když se mě žena snaží zadržet, vyškubnu se jí a vtom vidím, že na zemi leží zhroucená mladá, elegantní žena ve šněrovacích střevíčcích a dlouhé sukni. Hlavu s vyčesanými vlasy má opřenou o sporák a vpředu na bílé halence má velikou tmavou skvrnu. Jednou rukou svírá cosi na přetrženém řetízku.

Nechápavě se na ni dívám a sotva vnímám, jak se mě kuchařka snaží odtáhnout od toho strašného pohledu. Loktem přitom shodí se stolu plechový talíř, který s třesknutím dopadne na dlažbu.

Malý řetízek stále přitahuje mou pozornost. Uchopím jeho konec a z bezvládné ruky vyklouzne neobvyklý přívěsek. Znám ho. Vzhlédnu ke kuchařce, ta si dává prst na ústa. Chytne mě, a než se naděju, jsme schované v přístěnku s hadry, kbelíky a košťaty. Z chodby se ozývá podivný šouravý krok, který se blíží ke kuchyňským dveřím.

Kdosi si chraplavě odkašle a vstoupí do kuchyně. Něco si mumlá a světlo svíčky pode dveřmi se pohybuje. Kroky se zastaví u přístěnku a dveře se rozletí.

Právě jste si přečetli druhý díl nového tajemného seriálu. Budete se s ním setkávat pravidelně po celou dobu adventu. Poslední část tedy vyjde v pátek před Štědrým dnem.

S tímto adventním seriálem je spojena i soutěž. Každý pátek zveřejníme jednu otázku, na kterou můžete odpovědět. Tu dnešní najdete v pravé liště v sekci Soutěže pod názvem Adventní soutěž.

Když správně zodpovíte všechny čtyři otázky, které v prosinci vyjdou, postoupíte do slosování o skvělou cenu.

A co můžete vyhrát?

Poukaz pro dvě osoby na víkendový pobyt s polopenzí v Rakousku. Cenu do soutěže věnovalo sdružení Jugend & Familiengästehäuser.

Termín i místo pobytu si výherce vybere sám po dohodě s cestovní kanceláří.