Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Jak jsem se bránila a ubránila

Jak jsem se bránila a ubránila

Musím říct, že jsem zatím asi měla docela štěstí a mimo jednu nepříjemnou situaci – vykradený byt a ztrátu občanky – mě zločinci vcelku míjejí. A hned to běžím zaklepat na dřevo.

 

V době svých středoškolských studií jsem pracovala na brigádě v loutkovém divadle. Po představení jsme se s kolegy zapovídali a já se domů vracela posledním metrem. V krátké sukni, botečkách na podpatku a s časopisem v ruce. V té době jsem bydlela na Žižkově, takže jsem musela projít parčík u Hlavního nádraží.

 

Když jsem byla přibližně u sochy zuřivě se líbajících vojáků, vyskočil na mě zezadu chlápek a začal mě za ruku tahat do nedalekého křoví. Příšerně z něj táhl alkohol a vulgárně mi líčil, co všechno se mnou bude za chvilku provádět. Vzpomínám si, že jsem měla pocit, jako bych si vyrazila dech. Chvíli jsem se nemohla vůbec nadechnout. Pak jsem se probrala a mlátila ho časopisem hlava nehlava. Byla jsem sice vystrašená, ale zato pěkně naštvaná. Z pusy mi lítaly nadávky, o kterých jsem vůbec netušila, že je znám. Nakonec jsem se mu vyškubla a utekla do tramvaje.

 

jak jsem se bránilaRozhodla jsem se celou věc ohlásit na policii, ovšem nebyla jsem připravená na to, co bude následovat. Nejdřív se mi to pokusili rozmluvit, není prý šance ho dopadnout. Trvala jsem na svém a chtěla sepsat protokol. Tak mě posadili do místnosti společně s několika prostitutkami a pár dalšími nepříliš důvěryhodnými existencemi. Když na mě konečně přišla řada, musela jsem podrobně vylíčit, k čemu došlo, včetně přesných citací toho, co mi pán sliboval udělat. Domů jsem se tehdy dostala až k ránu, dost rozčarovaná. Chci jen podotknout, že se celá věc stala před více než deseti lety. Věřím tomu, že dnes by už chování policistů bylo jiné…

 

Ovšem celou svou bytostí již od puberty neodolatelně přitahuji exhibicionisty, narážím na ně nejen v parcích a na autobusových zastávkách, ale třeba i ve voze metra plném cestujících. Asi nejhorší zážitek tohoto druhu mám ze zadního vozu liduprázdné tramvaje, kde jsem byla jen já a on… Vlastně se nikdy "nic" nestane, jen se leknu a mám dost nepříjemný pocit. Většinou vztek, co si to ten chlápek dovoluje; to si vážně myslí, že zrovna na něj jsem zvědavá?

 

Jednou jsem třeba sedíc v metru přemýšlela o nějakém pracovním problému. Přitom obvykle koukám upřeně před sebe, takzvaně “do blba”. Když jsem si záležitost v duchu vyřešila, zjistila jsem, že zírám asi tak z dvaceticentimetrové vzdálenosti na pohlavní úd jednoho pána. Ten měl kalhoty s vystřiženým poklopcem, což před ostatními maskoval velkou instalatérskou brašnou. Zároveň ji používal jako oponu, když našel vhodnou oběť. Musela jsem ho určitě potěšit: než jsem dopřemýšlela a zaregistrovala ho, uplynula opravdu dlouhá doba…

Vlaďka Skalská

Zaostřeno na... Násilí na ženách:


31.1.2006   Rubrika: Společnost   |   Komentářů 13   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jak jsem se bránila a ubránila

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jas
jas - 16.9.2010 19:42

Dobrý den,
doporučuji těm, kteří prožili domácí násilí odkaz http://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/co-citime-pri-domacim-nasili/
Zde můžete vyjádřit své pocity a názory, které mohou pomoci při studii, která je na stejné téma zaměřená.

 

Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 83959.
Archiv anket.