Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jako hodně mladý měl Stano spoustu průšvihů. Policisté v širokém okolí by i ze spaní zvládli odříkat jeho rodné číslo či popis. Jedno pořekadlo praví něco o džbánu a utrženém uchu. Stanovo pomyslné ucho se utrhlo a on skončil ve vězení. 

Jaké byly tvoje první pocity, když se zavřela vězeňská brána a tys nemohl ven?

To se nedá popsat! Všechno hrdinství je v tahu, máš strach, že se každou chvíli složíš.

Jak probíhá přijetí do nápravného zařízení?

Hrozně! Svlíknou tě, udělají celkovou prohlídku včetně dutin, sepíšou papíry, vyfasuješ deku, lžíci, ešus a spousty upozornění, co nesmíš, a jen málo toho, co smíš.

Co cela?

Žádný komfort, jak píší noviny, to fakt není. Malá cimra, v mém případě 4 palandy, stůl, 4 židle a železný dveře. Ty, když poprvé za tebou zapadnou, tak máš pocit, že se zvencneš.

Můžeš trošku popsat vězeňský řád?

Co nesmíš: Kouřit na cimře, koňovat (půjčovat si věci z patra do patra, měnit, kupovat, bavit se přes mříže v okně atd.). Nesmíš ležet během dne, samozřejmě žádné rvačky.

Co musíš: držet pusu a krok (smích), dodržovat program zacházení. Udržovat pořádek na cimře, každou sobotu je generální úklid.

Jak je to se stravou? Všude se píše, jak se ve vězení muklové mají.

Jídlo dostáváš v červené obdélníkové krabičce. Je to pěknej humus.

Snídaně: 250 g – celé jídlo. (200 g chlaba, 1 trojúhelníček sýra a 20 g másla) a v ešusu čaj nebo kakao

Oběd: 250 g (malá naběračka kolínek, minimum omáčky a trocha polívky)

Večeře: 250 g ( nudle s mákem – většinou bez nudlí – smích) a nečekej máslo a cukr!

Svačiny nejsou, občas zelenina nebo jablko.

Ožehavé téma, co sex ve vězení?

Výbornej (smích). Vůbec to není tak, jak si lidi myslí. Žádný: podej mi mejdlo (smích). Prostě kdo chce, tak si užije, kdo nechce, tak ne. Já byl v mírný věznici, tam je v tomhle klid. Horší je to prý se zvýšenou ostrahou.

Dostanou se i ve vězení drogy?

Tam seženeš všechno, když na to máš.

Jak je to s penězi? Můžeš si vydělat, nebo dostáváš kapesné?

Můžeš chodit do práce, z toho, co si vyděláš, dostaneš 12 % a zbytek jde na úložný, na cestovný, na právníky, exekuce atd. Když neděláš, tak 1x měsíčně dostaneš 100 Kč. Nebo si necháš poslat z domova a z toho ti vezmou půlku.

Platíš něco za pobyt ve vězení?

Když si nevyděláváš a nikdo ti nic neposílá, tak neplatíš nic. Když ale makáš nebo ti rodina něco pošle, tak je to myslím 1 500 Kč měsíčně za „podnájem“.

Co další vzdělávání, knihovna, posilovna?

Do knihovny 1x týdně - je celkem dobře zásobená. Udělat si školu můžeš, ale jen když máš dostatečně dlouhý trest. Do posilovny můžeš na hodinu týdně.

Čím se krátí čas?

Píšeš dopisy. Vězení z většiny udělá básníky a spisovatele. Hraješ snad všechny možný hry - od karet až po Člověče, nezlob se.

Hraje se jen tak, nebo i o výhry?

Hraješ o úplně všechno. Já třeba v kartách prohrál měsíc snídaní. Ale hraje se i o to, kdo bude uklízet, o část balíku, co ti přijde, o čistý ponožky.

Balíky. Jak často můžeš mít balíček?

Nárokovej 2x ročně, ale když někdo nemá, kdo by mu poslal, tak dá tobě balíčenku a ty se s ním pak rozdělíš. Kilovku může rodina posílat třeba denně, ale do té smí přijít jen papírnictví (dopisáky, obálky, tužky, baterky...) ponožky, doklady atd. Nesmí tam přijít jídlo.

Co oblečení? Nosíš tam civil nebo erár?

Můžeš nosit civil.

Co pobyt na čerstvém vzduchu?

Každý den můžeš na hodinku ven na plac. Tam si zahraješ kopanou nebo basket a zase mažeš na celu.

Jak působilo vězení na tebe?

Je to strašně na psychiku. Nemůžeš ven, musíš dodržovat řád, kterej ti přijde jako šílená buzerace. Nevidíš rodinu, svoji holku. Vězení je tvrdej psychickej trest.

Bere mě čert, když někdo píše, jak se muklové mají. Já vím, že vězení stojí daňové poplatníky plno peněz, ale věř, že by každej z muklů udělal a zaplatil nevím co, jenom aby se dostal ven.

Ty ses do vězení dostal, když jsi bral drogy. Co absťáky?

Nic. Protože jsem nebyl klasickej závislák, tak absťáky nebyly. Občas jsem měl chuť na hulení, ale nedal jsem si. I když tam drogy byly. Vylezl jsem čistej.

A jsi čistý pořád?

Nejsem závislák! Ale když mám občas chuť, tak si s kámošema zahulím.

Určitě sis ve vězení dával tisíce předsevzetí. Splnil jsi je, nebo tím, že jsi venku na ně kašleš?

Ve vězení si každý přísahá, že už se tam nikdy nevrátí. V tom jsem byl stejnej. Ale já si slíbil, že zaplatím, komu co dlužím, a budu se snažit žít jinak.

A daří se ti to?

Našel jsem si práci, obešel jsem lidi, co jsem jim způsobil nějakou škodu, a domluvil se na splátkách. Splácím jak divej a budu ještě dlouho, ale nikomu nic dlužnej nezůstanu. Všem jsem se omluvil a většina byla v poho. Někdo ani škodu uhradit nechtěl, tak jsem jedný paní koupil kytku jak pro královnu jako poděkování. No a když jsem jí ji nesl, tak se vracel její manžel z práce. Chudák měla málem rozvod a já nakládačku (smích). Pak se to vysvětlilo.

Co bys vzkázal lidem, kteří ve vězení nikdy nebyli a mají z tisku zkreslenou představu?

Aby nevěřili všemu, co se v novinách píše. Fakt vězni celý den nekoukají na telku, nemají plný panděra a vězení nepovažují za lázeňskej pobyt. Vězení je peklo, tedy pokud se nejmenujete Kulínský nebo Vít a nejste celebrita.

 

Loučím se se Standou a přeji mu, aby se jeho život ubíral tou správnou cestou.

Rozhovor se Standou na téma drogy si můžete přečíst zde.

---

V minulém článku, ve kterém jste si mohli přečíst rozhovor se Stanem na téma drogy jsme vás vyzvali, abyste se ho zepali na vše, co vás zajímá. Do redakce tak přišel dotaz od jedné čtenářky:

Dnes mě zaujal rozhovor s 22ti letým mladíkem, který má za sebou hodně "bohatý" život. A nejvíc mě zaujala věta, kde Stano tvrdí, že když někdo nechce, tak ho nikdo nepřesvědčí, aby drogu vzal. A mě by zajímalo, jak podle něj mají rodiče vychovat děti tak, aby děti drogy nechtěly (a tím pádem se nenechaly přesvědčit). Co měli podle jeho názoru dělat jeho rodiče, aby v něm vypěstovali pocit, že drogy k životu nepotřebuje a nechce?

Odpověď: Na tohle žádná plošná odpověď není. Drogy zkusí hodně lidí každého věku. Vůbec neplatí, že když dítě chodí do kroužků a rodiče ho honí pořád něco dělat, že si drogy nevezme. Mám kámoše, co jen začali sami chodit, už je matinky nacpaly na hokej, fotbal, klavír nebo kytaru a oni už na základce brali taky. Prostě nechtěli bejt jiný. Někdo to zkusí a jde od toho, jinej k tomu čuchne a lítá v tom. Je úplně jedno, jak ho rodiče vychovali, jak se mu věnovali. Jestli byl jedničkář nebo průšvihář.

Já měl nejlepší mámu. Byla to zlatá ženská co vařila, pekla, starala se. Mám dva starší bráchy a mladší ségru. Odmala jsme hráli fotbal a basket, mamka nás za známky nebo poznámky netrestala. Vyrostli jsme na knížkách. A já si s drogama začal, ostatní ne. Kamarád měl doma dril. Táta z něj chtěl mít vysokoškoláka, za všechno ho trestal a on skončil jako tvrdej závislák.

Jediný, co bych řekl, je, aby rodiče s děckama mluvili. Aby jim nechali jejich názory, aby je vyslechli. Aby nepadali do hysterie, když uslyší, co by nečekali. Když přijde kluk domů a řekne, že jeho kamarád kouří, aby rodiče hned nepanikařili, nedali klukovi zákaz, nevedli hodinový školení na téma zdraví. Vždyť ten kluk za nima přišel sám a svěřil se. Když přijde domů holka a řekne rodičům, že její kamarádka je asi těhotná, tak to fakt neznamená, že ji má matka odtáhnout na gyndu a hučet do ní, jak je kamarádka špatná a jak na dceru má určitě špatný vliv.

Máma, když zjistila, že domluvy nepomáhají a že mám svoji hlavu, nasadila léčbu šokem. Nasedli jsme do auta a odvezla mě do léčebny. Né abych se léčil, ale abych viděl, jak vypadá troska na drogách. To byl hroznej šok. Viděl jsem ty lidi, doktor mi stroze a bez citu řekl, že takhle skončím pravděpodobně taky a že jim to ani nepřijde, protože vidí smrt téměř denně. Nakonec řekl: „Vždyť to jsou jenom feťáci!“ A šel pryč. Já z toho byl hodně špatnej a od toho dne jsem nic nevzal. Jenže pak mamka umřela a já byl v …. No prostě na dně. Nic jsem nechtěl slyšet, chtěl jsem pryč z reality. Máma tu nebyla, umřela nečekaně a já to nezvládl.

Až budu mít jednou děti já, vím, co dělat určitě nebudu. Nebudu je omezovat a chtít po nich, aby žili podle mýho vzoru.