Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Miroslav Donutil patří k lidem, jejichž společnost je vždy vítána. Rozdává humor, optimismus, dobrou náladu. A to skutečně není málo. Jeho diář je popsaný na dlouhou dobu dopředu a volného času si užije opravdu jen velmi málo.

Proto jsem byla moc ráda, když si navzdory své vytíženosti našel malou skulinku a poskytl krátký rozhovor pro náš magazín Šťastné ženy. Tři dny před Vánocemi jsme se sešli v Brně v hotelu Voroněž, abychom si popovídali o ženách, rodině a o životě vůbec.

Jaký je váš vztah k ženám?

„Velmi kladný, samozřejmě. Žena je důležitou součástí mužského života, a pokud mě zajímají ženy, pak si myslím, že je všechno v pořádku. Až si jich přestanu všímat, pak vím, že se mnou už není v pořádku vůbec nic.“

Ovlivnila některá žena nějak výrazněji váš život?

„Pochopitelně. Těch žen asi bude víc, ale nejdůležitější jsou dvě – moje máma a moje žena.“

Čeho si na své manželce ceníte nejvíce?

„Toho, že to se mnou tak dlouho vydržela. Jsme spolu už 28 let. To je velmi dlouhá doba. Taky přibývá neustále konvalinek, které ten den dostává, protože to byla její svatební kytka a mě napadlo, že těch konvalinek bude vždycky tolik, kolik let budeme spolu. Logické je, že se ta dávka rok co rok zvyšuje a tím pádem se zvyšuje i jejich cena, ale to je v pořádku.“

 

Jaký jste rodič? Patříte spíše k těm benevolentním otcům, anebo jste zastáncem spíše přísnější výchovy?

„Já jsem především otec, který dost často není doma. Jak vidíte, teď sedíme tady, ptáte se mě na to, jaký jsem otec, a já jsem 200 km od svých dětí. Takže je to dost náročné pro mne, pro děti i pro ženu. Proto říkám, že si vážím toho, že to se mnou vydržela, protože výchova dětí je především na jejích bedrech po celou dobu, co je máme. A já jsem ten, který do toho občas vstoupí chvilku nemotorně, chvilku nešikovně, chvilku nečekaně a chvilku pozitivně. Tak nějak bych viděl svou přítomnost u výchovy svých dětí.“

Hodně jezdíte i do zahraničí. Co myslíte, zůstává Čech Čechem s naším specifickým smyslem pro humor, i když žije někde jinde? Anebo je znát odlišné prostředí a kultura?

„Čech zůstává Čechem, ať je kde je. Smysl pro humor se samozřejmě trošku posouvá k tomu smyslu pro humor, jaký má ta která země, ve které se právě ti krajané nacházejí. Takže časem je vidět určitý posun. Některé české zvyky ustupují do pozadí a některé charakterové prvky lidí, se kterými žijí, se objevují i v jejich charakterových prvcích.

Chystáte nějaké novinky pro diváky? Na co se mohou těšit?

„Je toho strašně moc. Strašně moc natáčení, strašně moc zkoušení, hraní v divadle, strašně moc mých představení, strašně moc práce s psaním scénářů a sháněním témat pro můj pořad Tři plus jedna. Je to, myslím si, víc než nabité a s výjimkou července 2006 a srpna 2007 tam není ani jeden měsíc volna.“

Jste opravdu hodně vytížený. Jak nejraději relaxujete a odpočíváte?

„Nejradši relaxuji tak, že chytám ryby, chodím do lesa anebo odjedu na venkov na Vysočinu, protože tam ať dělám, co dělám, všechno je relax.“

Jaký je váš vztah k novoročním předsevzetím? Dáváte si nějaké?

„K novoročním předsevzetím nemám žádný vztah. Nedávám si je. Radši vždycky něco udělám a dodatečně to vyhlásím za splnění předsevzetí.“

Jsme magazín Šťastné ženy. Můžete říct, kdy se vy osobně cítíte nejšťastnější?

„Já se budu cítit šťastný za dva dny, protože to skončí můj maratón práce a představení v tomto roce a pak nastanou Vánoce. A to je období, kdy se pravidelně cítím velmi šťastný, protože jsem pohromadě s rodinou a je to fantastický čas.“

Děkuji za rozhovor a přeji vám úspěšný a šťastný rok 2006.

„Také děkuji a přeji totéž všem vašim čtenářkám.“

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Brno, hotel Voroněž, 20.12.2005

 

Foto: Archiv Národního divadla