Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

S Petrou Černockou se setkáváme v Praze na Ladronce pod dosud hřejivým sluncem. Těším se, neboť její osobní webové stránky, pojaté s vtipem a nadhledem, slibují příjemně strávené chvíle.

Sluníčko se nás sice snaží přesvědčit o tom, že máme blíž k létu než k zimě, přesto jsme jednou nohou v předvánočním období. Petro, už na vás Vánoce doléhají?

Já se nenechám jen tak vyprovokovat, i když už všude začínají bláznit s vánoční výzdobou a koledami. Já si počkám, až budu mít sama pocit, že Ježíšek je už na cestě. Pak začnu vybírat dárky, no řekněme tak dva týdny před Vánocemi. Co chci koupit, to už stejně více méně vím. Manželovi něco, z čeho čouhá kabel do zásuvky, má rád technické blbinky, dceři šminky a něco na sebe, aby byla co nejhezčí a chytla už konečně nějakou vážnou známost, a kamarádům drobné nesmysly.

Máte ráda zdravý životní styl, Vánoce ovšem „mají svá práva“. Spousta z nás se těší, až si užije vánočních pochoutek – kapra, bramborového salátu, cukroví. Máte tip na jejich „odlehčené“ sourozence?

O zdravý životní styl se snažím, jíme málo masa, hodně zapékám brambory, rýži a těstoviny s různými druhy zeleniny, a dokonce mě můj manžel hlídá, abych používala jen olivový olej. Kdyby našel v lednici vaničku sádla se škvarkama, tak by si myslel, že jsem se zbláznila. Takové věci jsou u nás tabu. O Vánocích ale musí být vanilkové rohlíčky, smažený kapr, a jen bramborový salát ředím jogurtem a kysanou smetanou. Odlehčovat vánoční dobroty nemá cenu, naši předkové ty recepty už vycizelovali a každé odlehčení ubere na chuti. Já prostě počítám s tím, že mi Vánoce přihodí dvě kila, která pak musím shodit. Důležité je, aby nezbylo vánoční pečivo, to je třeba rozdat včas, aby se ještě čtrnáct dnů „nezobalo k snídani“.

Baví vás vánoční výzdoba, vyrábíte si třeba ozdoby sama?

Těm, kdo to umí, závidím. Krásné stromečky vždycky měla moje kamarádka Iva Hüttnerová. Já si jen schovávám pár starých ozdob po rodičích, vše ladím do tradiční zelené a červené, ale vlastně se mi líbí i ty komerční stromky v obchoďácích. Vánoce jsou svátky nevkusu, ale jednou za rok se to smí.

Tradice, v každodenním životě brané za nemoderní, Vánoce naopak osvěžují. Jaké jsou „ty vaše“? Zakomponovali jste do tradičních českých nějaké zahraniční? (pozn. Bára, dcera Petry Černocké, pobývala v Austrálii).

Tradice nikdy nemůže být nemoderní, dá se z ní vždycky čerpat, má smysl a nastavuje duši do trochu jiných dimenzí, než je pragmatický dnešek. O Vánocích je myslím v každé domácnosti znát, že její provoz se trochu změnil, je tam alespoň kousek atmosféry, která je neobyčejná. Tradiční lidové zvyky, to je ale pro mě problém. Rozkrojit jablíčko a hledat hvězdičku nebo postupně zapalovat svíčky na adventním věnci, to dokážu, ale lít olovo nebo pouštět skořápky v lavóru jsem naposled zkoušela, když byla moje dcera malá. Mám ale moc ráda atmosfeŕu na hřbitově, kam se na Vánoce vždycky chodí. Půlnoční jsem vloni zanedbala, jsem čím dál tím pohodlnější, tak snad letos!

Adoptovala jste na dálku indickou holčičku, dnes již slečnu Dyvii. Jak vstoupila do vašeho života, co říká na české Vánoce?

Na Vánoce posílá dopis s přáním, ale myslím, že jejich náboženství něco jako Vánoce nezná. Je to škoda, ráda bych jí poslala nějaký dáreček, to se ale ani během roku podle propozic Arcidiecézní charity, která adopce zprostředkovává, nemá. Je to zvláštní. Kdyby člověk poslal nějakou panenku nebo hračku, tak prý si s ní indické dítě neví rady, neumí si s takovými hračkami hrát. Zvláštní, jakoby smutné, ale to jen z našeho evropského pohledu. Tam bude spousta věcí jinak, pro nás těžko k pochopení, ale Indie je určitě krásná a oduševnělá země, kam bych se ráda někdy podívala.

Od svých přátel jsem již zaslechla záškodnické otázky typu: potřeboval bych poradit dárek pro... Vybrat ten pravý dárek je leckdy oříšek, jak vybíráte dárky pro své blízké a jaký dárek byste ráda dostala od svých blízkých?

Možná to zní jako klišé, ale my si dáváme dárky v rodině, když nás to napadne, během celého roku. Prostě něco vidíte a víte, že tím určitě někomu uděláte radost. Taky proto se výběrem o Vánocích zas tak netrápím, vím, že to dohoním třeba v lednu tím, že něco koupím, třeba dceři, v nějaké šikovné slevě. V tomhle jsem dětinská, že pro mě sleva rovná se dvojí radost.

Chystáte vánoční překvapení pro fanoušky?

Letos ano. Po čtyřech letech jsem natočila CD se svými vlastními písničkami. Jmenuje se Znamení Střelce, což je moje znamení, a bude to takový písničkový mikrosvět z témat, která jsou v něčem všeobecná, ale hodně jich je přesnějších v tom, že texty jsem napsala z pohledu dámy v mých letech, s odpovídajícími zkušenostmi. Nebudou to ale žádné srdceryvné šansony, na to já nemám od přírody výbavu. Je tam dost lyrických a romantických písniček, ale je tam i legrace. Zdá se mi totiž, že život je sice dost často vážná, až truchlivá záležitost, ale právě proto se dá přežít jen s humorem. Člověk je jediný živočich na téhle planetě, který humor umí používat, sám si ho vymyslel, takže beru trochu i jako povinnost umět s ním zacházet.

Cappuccina jsou dopita, rozhovor končí. Petro, mockrát děkuji.

Autor fotografie: Jiří Janoušek