Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Kvůli chlapovi jsem málem vypustila duši

Kvůli chlapovi jsem málem vypustila duši

Vždycky, když se blíží konec školního roku a prázdniny jsou doslova na spadnutí, vrátím se v myšlenkách o mnoho let zpátky a zavzpomínám si na dobu, kdy jsem ještě bývala dívka školou povinná. Kromě těch příjemnějších letních kratochvílí, skvělých zážitků a zábavy si také vzpomenu na své největší ženské fiasko. Potupu, kterou jsem si způsobila zcela sama svou bezbřehou naivitou a nezkušeností.

Bylo mi nějakých 13 – 14 let a dlela jsem na jistém pionýrském táboře. A jak už to tak v tomto věku bývá, hormony cvičily s mým tělem opravdu důkladně. A kdyby jen s tělem… I mé duševno bylo mohutně rozhozeno, neb jsem na onom táboře poznala svou velkou a nehynoucí lásku. Alespoň tak jsem to tehdy cítila. Jmenoval se Pavel a byl vskutku nepřekonatelný. Měl pouze jeden jediný nedostatek. Stále nebyl schopen se zkoncentrovat natolik, aby zaznamenal mou osobu. Procházel kolem mě jako kolem lánu obilí a ani náznakem nedal najevo, že bych ho jakkoli upoutala.

V mém srdéčku ale hořela láska plamenem tak převelikým, že jsem se rozhodla učinit cokoli, aby měl šanci mě poznat a zjistit, že jsem ta jediná, se kterou by mohl žít až do konce svých dnů. Problém byl pouze v tom, jak se k němu přiblížit, aby to nevypadalo, že nedejbože dolejzám. To jediné bych totiž opravdu nepřežila. Alespoň to jsem si tehdy myslela. Již brzy jsem měla zjistit, že bude můj život doslova viset na vlásku – a to díky ďábelskému plánu, který jsem zosnovala.

Když bylo vyhlášeno táborové sportovní odpoledne a my jsme si měli vybrat disciplíny, v nichž budeme závodit, otálela jsem se svým zapsáním, dokud jsem nezjistila, ve kterém sportu hodlá zabodovat můj vyvolený borec. Ve chvíli, kdy jsem zaznamenala jeho jméno u vytrvalostního běhu, jsem si zpečetila svůj osud. Zúčastnit se takového závodu bylo v mém případě hotové šílenství. Já jsem ovšem nebyla schopná dohlédnout dál než na startovní čáru, na které jsem mínila stát těsně vedle NĚJ.

Nevím, co jsem si představovala. Snad že spolu lehce poklušeme těch několik kilásků a během té doby ho svou inteligencí a milou bezprostředností přesvědčím, že jsem skutečně jedinečná a báječná. V cíli jsem nás pak viděla jako nerozlučnou dvojici, navždy spojenou poutem nejcennějším – trvalou, vzájemnou a nikdy nekončící láskou.

Nic z toho se nevyplnilo. Pravda, podařilo se mi na startovní čáře chvilku pobýt v jeho těsné blízkosti, ale to bylo vše. Jakmile zazněl výstřel, můj drahý vyrazil jako šíp a během pár vteřin jsem z něj viděla již jen záda a kmitající tenisky v prachu polní cesty. Zoufale jsem zamáčkla slzu, odhodila připravená konverzační témata, kterými jsem ho plánovala oslnit, a soustředila se jen na jedno: zachovat si čest uřícenáa důstojnost a závod doběhnout.

To se brzy ukázalo jako velmi tvrdý oříšek. Po prvních třech stech metrech jsem již začínala mít mžitky před očima, postupně mě opouštěli ostatní závodníci a já jsem zůstala na trati zcela sama. Sváděla jsem boj sama se sebou. V boku mě píchalo a nohy jsem od země odlepovala jen s největším úsilím. „Přece to nevzdám!“ Když jsem v dálce zahlédla transparent Cíl, byla jsem již na trati jediná. Všichni už měli závod za sebou a čekalo se jen na mě.

A pak přišla potupa největší. Zpocená, rudá, uřícená a naprosto vysílená jsem se dokodrcala do cíle. Ještě než jsem upadla do bezvědomí, zahlédla jsem svého milovaného, kterak se uvolněně baví s tou největší táborovou nánou. Mě ani nezaznamenal. Jako bych vůbec neexistovala. Tak hluboké zklamání a ponížení, které jsem tehdy pociťovala, jsem do té doby nikdy nezažila. Měla jsem dojem, že kromě plic, které hrozily, že se rozskočí na cimprcampr, a třesoucích se nohou, se mi i srdce rozlomí na dvě půlky. Pochopila jsem, že má vroucí láska zůstane navždy neopětována.

Myslím, že některé věci dokáží pochopit jenom ženy. A tak se ptám vás, milé dámy. Také jste někdy pro svou lásku udělaly něco, čím jste doslova překonaly samy sebe? A byly jste úspěšnější než já tehdy? Nebo se vám podařilo se úplně znemožnit, tak jako mně v mých třinácti letech?

Meryl


18.6.2007   Rubrika:   |   Komentářů 56   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Kvůli chlapovi jsem málem vypustila duši

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-56
Tapi
Tapi - 20.6.2007 14:20

chytrájakrádio: smajlik - 47

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 19.6.2007 16:05

Citace z mýho deníčku, kterej jsem si psala ve dvanácti:

Jarouška šíleně miluju. Ve čtvrtý třídě se mi líbil, v pátý jsem ho měla ráda a teď v šestý ho MILUJU. Ale on mě asi rád nemá. Svěřila jsem se s tim, že ho balim, Kuníkový. A ona mi poradila plán, jak s nim začít chodit:
Plán A - půjčit si tužku
Plán B - pozvat ho na naše hřiště hrát vybiku
Plán C - říct mu, že bych s ním chtěla bejt dobrá kamarádka.

Druhej den jsem si tam zapsala:
Tak jsem zatím uskutečnila jen plán A. Víš deníčku, co mi řek? "Já nemám, fakt, JANO." Řek mi ménem! A přitom se na mě tak krásně podíval. Já jsem myslela, že v tu chvíli umřu.

smajlik - 55smajlik - 55smajlik - 34

 
máša h.
máša h. - 18.6.2007 21:17

Kvůli mužskýmu jsem nejvíc blbla ne ve třinácti, ale o třicet let dýl...smajlik - 34Moje dcery, kterým jsem se svěřovala, z toho byly šiši. Nic z toho nebylo, byl to takový hodně váhavý střelec, takže mě to přešlo. Ale občas se potkáme, usmějeme se a v duchu si říkáme "co kdyby"!<smajlik34Byla to taková druhá puberta.

 
lonkue
lonkue - 18.6.2007 17:08

To ja si kvuli svemu drahemu kazdych par let pekne zbalim kufry a stehuji se do nove zeme, ucim se novy jazyk, hledam si novou praci, nove pratele, atd...
Takze sakra hodne! Ale nelituji toho. Rozsiruje mi to obzory, tuzi to mou dusi a z hodne holky z maleho moravskeho mestecka je svetem protrela potvora...smajlik - 16

 
Hrochuska
Hrochuska - 18.6.2007 16:11

Ja jsem se snazila jednu ze svych lasek uhnat na muj zpev, kdyz nahodou prisel do mistnosti, tak jsem NAHODOU zpivala nejakou romantarnu.... jeeeee jeste ted rudnu smajlik - 72smajlik - 72smajlik - 72smajlik - 68

 
babkatapka
babkatapka - 18.6.2007 14:39

Jasně , že se mi to taky v šerém dávnověku podařilo, ale to snad každý udělal pár pořádných blbin, a že by ještě mohl udělat?smajlik - 76

 
jasmine
jasmine - 18.6.2007 12:41

smajlik - 61jasně podařilo,ale život jde dál,blbodtí se ještě člověk nadělásmajlik - 33

 
Sheeni
Sheeni - 18.6.2007 12:18

Tož děckasmajlik - 34smajlik - 34

 
Meander
Meander - 18.6.2007 12:15

Ch.Z. Kochanská: Tůdle. smajlik - 27

 
Channah
Channah - 18.6.2007 12:10

jo, kvůli svému současnému manželovi jsem spřádala bojové plány a jela přes celou republiku na jeden blbý ples a dokonce jsem se kvůli tomu naučila tancovat, abych nebyla za blbasmajlik - 68 Nebyla jsem, on tancovat neuměl, ale zato já ho to mohla učitsmajlik - 35 Ale stejně tenkrát nezabral, protože jsem byla tele a myslela si, že k vyjádření svého zájmu o něj s ním stačí tančit a mile se usmívatsmajlik - 76 taky nepochopil, jako ta moje školní láska, když jsem mu pouštěla ty songysmajlik - 72smajlik - 34

 
Ch.Z. Kochanská
Ch.Z. Kochanská - 18.6.2007 12:06

Meander: přitvrď! smajlik - 42smajlik - 34smajlik - 34

 
Meander
Meander - 18.6.2007 12:02

Ch.Z. Kochanská: Třeba jsem se kvůli svojí školní lásce přihlásila do kroužku historie, přestože jsem nenáviděla dějepis a dokonce jsem z něj propadla smajlik - 42 Ale to asi není ono, že? smajlik - 68

 
Ch.Z. Kochanská
Ch.Z. Kochanská - 18.6.2007 12:00

Meander: něco pusť....smajlik - 64smajlik - 64smajlik - 34

 
dadka
dadka - 18.6.2007 11:58

mam-ča: Tak to jo. U nás byl taky takový pěkný farář a nevypadal svatě. Kdybych to tehdy věděla, že se mohou i ženit....

 
Sheeni
Sheeni - 18.6.2007 11:32

mam-ča: To by nás teda zajímalo, co tě pan farář naučil...kromě modlení??smajlik - 68smajlik - 34smajlik - 34

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-56
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84338.
Archiv anket.