Pohlaví dítěte? To je jen drobný, bezvýznamný detail.
V souvislosti se záměnou dvou holčiček v třebíčské porodnici jsem si vzpomněla na dobu, kdy se mi narodila druhá dcera. Bylo to v roce 1986, a i tehdy se sestřička tak trochu „sekla“. Důsledky jejího omylu však nebyly tak fatální jako v třebíčském případu. U nás to odskákal pouze můj manžel...
Doma jsme už měli tříletou dcerku, když jsem se do porodnice chystala. Tenkrát nebyl otec u porodu žádoucí, navíc byl leden, chřipková epidemie, a tudíž zákaz návštěv v nemocnicích.
Jakého pohlaví bude naše druhé dítě, jsme do poslední chvíle nevěděli. Na ultrazvuku se miminko schválně natáčelo tak, aby nebylo nic poznat. A tak to mělo zůstat až do konečného okamžiku jako překvapení. Ve dvě v noci jsem porod zdárně zakončila: „Máte holčičku, jak se bude jmenovat?“ Úleva, štěstí, únava... Každá maminka to zná.
Zatímco jsem úpěla na porodním sále, manžel byl doma s naší starší dcerkou. K ránu zavolal do porodnice, aby zjistil, jak se věci mají. Sestřička mu do telefonu sdělila skvělou zprávu: „Máte syna, gratuluji!“ Váhy a míry uvedla dobře, spletla se „pouze“ v tom poměrně důležitém – v pohlaví dítěte.
Pro každého muže (nebo téměř každého) je narození syna něčím takřka posvátným. Tím spíš, když už doma holčičku má. Nejinak tomu bylo i u mého manžela. Zachvátil ho pocit neskutečné pýchy a hrdosti a objem jeho ramen se zdvojnásobil. Nedbaje na velmi časnou hodinu se rozhodl, že musí celému světu dát na vědomí tu úžasnou zprávu.
Vytáčel jedno číslo za druhým, budil příbuzné, známé, kamarády... Všem hrdě oznamoval, že má syna. Pokaždé si vyslechl uznalé „poplácání po ramenou“ a to, jaký je borec. Po celý den se hrdý tatínek opájel představami, co všechno bude jednou s naším Tomáškem podnikat, když ho z radostného rozjímání vyrušil zvonek. Za dveřmi stála sousedka a gratulovala manželovi k narozené holčičce. Prý byla zvědavá, (věděla, kdy jsem odjela do porodnice) a zavolala tam.
Manžel její gratulaci přijal, ale maličko ji poopravil: „Ale to vám řekli špatně. My máme chlapečka.“
Když zavřel dveře, přepadla ho náhlá nejistota. „Co když to řekli špatně mně?“ Chvíli váhal a pak třesoucí se rukou vytočil telefonní číslo do nemocnice. Dozvěděl se „krutou“ pravdu. „Nene, pane Machálku, nemáte chlapečka, skutečně je to děvčátko.“
Nevím, co všechno v tu chvíli prožíval. Nikdy mi nedal ani náznakem najevo, že by byl z druhé dcerky zklamaný. Miloval ji celým svým srdcem. Ale v tu chvíli mu do smíchu asi nebylo. On už vlastně měl syna! Celý den se s tou skutečností mazlil, těšil, radoval se. A o toho chlapečka přišel, ztratil jej. Na náladě mu rozhodně nepřidalo ani to, že musel znovu zavolat všem, komu volal ráno, a uvést novinku na pravou míru. Ten omyl byl pro všechny zdrojem opravdového veselí a manžel se skřípěním zubů poslouchal vtipné hlášky o „křivochcalkách", o tom, že asi přebral, že do třetice se mu ten kluk už možná povede...
Stejně jako v případě zaměněných holčiček v Třebíči i nám tehdy sdělili, že k omylu se záměnou pohlaví dítěte dochází skutečně ojediněle... Ale kdo ví? Třeba se něco podobného stalo i někomu jinému.
Na fotografii vidíte roční Ivanku. Nebo že by to byl Tomášek? :o)))
11.10.2007 Rubrika: | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pohlaví dítěte? To je jen drobný, bezvýznamný detail.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Bohužel asi to není tak ojedinělá záležitost. Mě taky přinesli na kojení jiné dítě,navíc holčičku místo kluka.Ale naštěstí se mi to hned nějak nezdálo,protože jsem svoje dítě neviděla poprvé. I maminka naproti koukala nějak rozpačitě a tak jsme na to hned přišli. 
V době,kdy začínal ultrazvuk, jsme měli známého gynekologa.Jeho dcera čekala první dítě a tak čile využíval této vymoženosti a všem hrdě hlásil,že to hude kluk, byl si tím jistý už od druhého měsíce a nikdo nepochyboval. Když se dítě narodilo, dostali jsme telegram:"Máme kluka, jmenuje se Jitka"
.gif)
no to je mi jasný, že to byl trochu šok...
mě málem v porodnici vyměnili taky. Mamině dva dny po porodu přinesli na kojení jinou holčičku... a vzhledem k tomu,ž e jsem byla poněkud nezaměnitelná - hustý černý vlasy, pleť jak Cikán (pardon, náš snědý spoluobčan Rom 
)- mamina ztropila povyk, že tohle není její dítě... sestra jí strašně prosila, aby to neříkala doktorovi, že by jí hned vyhodili....
manžel si hrozně přál blonďatou holčičku - byla by do jejich rodu, já jsem snědá a tmavovlasá - no ale narodil se černovlasý kluk s novorozeneckou žloutenkou.....v ten moment bylo přání o holčičce zapomenuto...
Jasně, že je nejdůležitější zdravé dítě!!! Ale holčička je holčička
, v naší rodině je jich velká převaha!! A chceme ještě 
když jsem rodila já, tak se nevědělo co se narodí . Tak jsem byla jistá, že to bude holčička, Martina. A když asi po 16 hodinách konečně bylo dítě za dost dramtických okolností na světě, byla jsem zklamaná, když řekli chlapec. Ale jako každá máma, byl to jen údiv nad tím, že to měla být holka, a měla jsem jej ráda a mám do dneska i když je to už skoro 40 letý mužský a otec dvou krásných dětí. .
Myslím, že na tom nezáleží, jestli je to kluk nebo holka, hlavně aby dítě bylo zdravé!
To jsem ráda, že holky chcete taky. 
Mě je to šumák, hlavně ať je to zdravé. Vím, proč to říkám, pro mě to jen fráze není. Opravdu jsem vycházela ze svého okolí, kde v naší rodině byli kluci rarita a tak rozmazlováni. Dále 3 kámošky čekaly nebo čekají přírůstek a všechny jásaly, že mají/budou mít kluka. Všímám si, že kluci jsou trošku živější, no ale zase holčička sousedky je super raubířka. První týden, co se nastěhovali vedle do baráku, nás přes plot všechny zdravila: NAZDAR SOUSEDE a konverzovala (jsou jí 3-4 roky) a je úžasná. Manžel je spíš nemluva a je sranda jak s ním mluví, když ho vidí kolem baráku a i on se "rozmluví". Tchán zase když se mu narodil 2.kluk, tak to vůbec neřekl v práci, protože chtěl holku. Upřímně být tchyní, tak mu kluka neukážu, protože když ji vezl do porodnice 40 km do Prahy a ona měla překotný porod (trval všeho všudy 1 hodinu od doby, kdy se probudila ze spaní) tak na ní křičel, že jestli to porodí v autě, že jí vyhodí ven. Na jeho omluvu lze dodat jen to, že mu bylo 21 let a asi byl dost vyplesklej.
elephant: 
SvetlaH: jj, děti jsou strašně chytrý, když jsem poprvý chovala synovce, tak se na mě podíval a začal řvát 
já bych řvala taky, když se občas vidím 
Moje tchýně chtěla vnučku, protože sama má 3 syny a tak když jsem byla těhotná odháněla čápy z celého okolí, ale nebylo jí to nic platné. Ve chvíli, kdy poprvé držela Deniska v náručí (3 hod. po porodu) se hned rozplývala jak je krásnej a chytrej a že ji poznal svou babičku
Dneska je pro ni i tchána Denisek středem světa, je to zatím jejich jediné vnouče (a dlouho ještě bude) a stále je opěvován jak je krásnej, chytrej a šikovnej atd adt.
Ota: Sledovala jsem několik dokumentů o tom jejich žití nežití...
Věřím tomu, že až si budou muset ty nevěsty kupovat za drahý peníz, obrátí se to
.jpg)
Sheeni: někdy holt dobré věci a úmysly jsou rovnou cestou do pekel....
U nás to funguje protože 90 procent populace nevidí žádný přínos v preferenci pohlaví dětí a zbylých 10 procent jsou sice naštvaní ale nedělají nic.
Jenže v zemích , které nemají důchodový systém, "tradiční" vybavení dcer do života je neúnosně zatěžuje a žena tam má poloviční hodnotu než muž ,dostali do rukou s ultrazvukem danajský dar.
A řešení včetně drastické perzekuce není veškeré žádné.......
Ota: člověku je z toho až smutno, co všechno se děje...
Sheeni: to není jen čína ale i indie , ve většině asijských zemí vedly prenatální vyšetření ke změnám porodních poměrů chlapců a děvčat
No jo, když se narodila sestřenka, tak nejdřív šťastnému otci nahlásili kluka, pak dvojčata, v mezičase holku ostatním příbuzným, bylo to docela překvápko. Tenkrát se to tu dělo docela často, Meryl, asi se jedná o stejnou porodnici 
Je to jedno, co se narodí, hlavně ať je miminko zdravé.
