Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Inkvizice, popravy, tortury, soudnictví

Tvrdý katovský chlebíček

Tvrdý katovský chlebíček

Ačkoli katovské řemeslo patřilo k těm výnosnějším, peníze svým majitelům ve skutečnosti nebývaly moc platné. Respekt si jimi rozhodně nevybudovali.


Kat totiž býval ve středověku terčem nejhlubšího opovržení. Mistři popravčí, jako lidé nejbezcitnější z bezcitných, byli postaveni mimo společnost, a dokonce museli i bydlet mimo obec. Nikdo s nimi zkrátka nechtěl mít nic společného. Ono tak trochu není divu, že se jich lidé stranili, ba se jich i štítili. Mezi povinnosti kata totiž patřilo také odklízení mrtvol sebevrahů, sbírání zdechlých zvířat, likvidace toulavých psů a v některých městech kati dokonce čistili záchody v jendotlivých domech. Asi tedy skutečně nevoněli.


Jak je však řečeno v úvodu – finančně kati rozhodně nestrádali. Jednotlivé úkony byly přesně ohodnoceny a sazby se zvedaly úměrně náročnosti prováděné práce. Jen na ukázku. Představení kata a jeho nástrojů stálo 1 kopu grošů. Za mučení s použitím ohně i bez již dostal kopy dvě a za nasezení palečnic pak obdržel 30 krejcarů. Docela slušně se kat napakoval za svůj výkon při popravě. Upálení, oběšení, zahrabání ženy zaživa nebo třeba čtvrcení kolem obohatilo jeho rodinný rozpočet o pět kop míšeňských grošů. Tato suma však mohla být ještě vyšší, byl-li odsouzenec na popraviště třeba vláčen za koněm, nebo mu byly řezány řezány řemeny kůže ze zad a podobně. Hrůza, co? Ale kati to tak asi neviděli. Zkrátka co je doma, to se počítá.


katA představte si, že ani tohle mnoha katům nestačilo. Podle přísloví, že kdo má hodně, chce ještě víc, koukali, kde by si ještě přilepšili. A v tomto konání byli opravdu vynalézaví. Třeba jistý kat v Čáslavi, který za své pokoutné přivýdělky skončil až na popravišti. Byl totiž přistižen, jak posypává trávu na pastvinách otráveným práškem. Proč to dělal? Z velmi prostého důvodu: uhynulá zvířata se totiž stávala katovským majetkem a taková kůže z krávy se tehdy dala velmi dobře zpeněžit.


Otrlost katovské povahy dokládá i fakt, že za nemalý peníz prodávali třeba kusy oprátek ze šibenice nebo části odsouzencova těla. V tehdejší době plné pověr se jich využívalo k různým lektvarům atd.


Je ale fakt, že toto řemeslo navzdory své finanční výhodnosti nebylo zrovna atraktivní, a mnoho lidí se do jeho výkonu nehrnulo. A tak byla některá města bez kata. Na exekuční výkony si museli zvát kata odjinud a pořádně zaplatit. Takovému katovi pak bylo prominuto i jeho selhání při výkonu popravy.


Třeba v roce 1636 si bojkovičtí radní pozvali kata z Uherského Brodu, aby sťal Annu Krchňáčku. Chuděra malá, čeho se dopustila, nevíme, ale to, že v posledních chvílích života narazila na takového nelidu, si snad nezasloužila.


Když se před popravou chtěl přítomný rychtář ještě formálně zeptat odsouzené, zda už nechce nic přiznat, a umírá tedy na tom, co jí soud kladl za vinu, kat ani nevyčkal konce této obvyklé procedury, přinutil odsouzenou pokleknout a máchl mečem. Stětí hlavy se však první ranou nepodařilo a kat musel napřáhnout ještě dvakrát. Když ani poté nebyla hlava oddělena od trupu, vytáhl kat nůž a zbytek hrdla jednoduše přeřízl. „Až ohavno bylo se na to dívati,“ uvedli bojkovičtí radní v následné stížnosti. Nejvíce je však pobouřilo, že kat se po tomto debaklu ani nebtěžoval s nějakou omluvou. Uherskobrodská rada jim však odepsala, že kata trestat nebudou, protože jsou rádi, že vůbec nějakého mají. A i tohoto nešiku prý získali s velkými obtížemi.kat


Většinou se však kati snažili s vrchností vycházet co nejlépe, jak je patrno z jedné dochované žádosti o katovské vysvědčení, která byla adresována městu Velvary.


Urození a stateční vladykové!

Páni mně milostiví! Před Vaší milostí s poníženou žádostí utíkám. Prosím, by mi slavný magistrát tu milosrdnou lásku prokázati ráčil a na ty exekuce, které jsem zde při královském městě Velvařích vykonal, dobrou attestaci by mi uděliti ráčil. Co nejponíženěji prosím, by mně slavný magistrát milostivě odpustiti ráčil tento kasus, který se mně stal – já za to býti nemohu. Pročež tu naději mám, že oslyšán nebudu, nýbrž tato má žádost u slavného magistrátu místo míti bude, za kteroužto prokázanou lásku na svých nehodných modlitbách trvati chce slavného magistrátu

ponížený a pokorný Fr. Polák mistr ostrého meče při městě Slaném.


A proč byl chudák tak přehnaně servilní? Z prostého důvodu. Jednu popravu ve Velvarech totiž pokazil. Měl tehdy popravit jednu patnáctiletou chuděru, která ukradla šátek, a aby krádež zakryla, založila oheň, pod kterým pak lehl popelem celý statek. Ač byla tak mladinká, byla odsouzena k trestu smrti stětím. A kat Polák to trošku pokazil, protože se mu podařilo hlavinku useknout až na druhý pokus.


Někdy příště se podíváme na otřesnou popravu těhotné židovské ženy, na to, jak dopadli sedláci u Chlumce, a také na poslední veřejnou exekuci v Praze.


Zdroj: Vladimír Šindelář, Cesta na popraviště


Meryl


4.3.2006   Rubrika:   |   Komentářů 53   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Tvrdý katovský chlebíček

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Krata
Krata - 29.6.2009 20:16

...

 

Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78116.
Archiv anket.