Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Druhý den v Německu mě čekalo zařídit si ubytování, které mi po úpěnlivém dopise přidělili, než jsem šla na domluvenou schůzku. Dojely jsme se podívat na tu kolej, jež mi byla přidělena.

Byla jsem ráda, že jsem ji dostala, ale přeci jenom byla 40 minut od školy, vypadala tak trošku jako věznice, každé patro schované za dveřmi a na patře další dveře, které oddělovaly uličky po 10 pokojích. Na první pohled to působilo trošku studeně. Říkala jsem si, že se tady s největší pravděpodobností znají maximálně sousední pokoje a nikdo víc.

Tak jsme vyrazily (já a Anna) na schůzku do organizace, která mi kolej nabídla. Jsem ráda, že tam byla Anna se mnou, napadlo ji totiž se zeptat, jestli není ještě nějaký jiný pokoj volný. Naštěstí byl. Sice dražší, ale zato jsem z něho byla unešená.

Hned po vybalení věcí jsem si došla koupit potraviny a věci, co jsem si nevezla. Byl to i můj první průzkum okolí. Bydlím v klidné časti a pět minut ode mě se nachází hlavní třída, kde najdu všechno. Jsou tu obchody, které znám z Čech, tak nebylo těžké se zorientovat.

Když jsem dorazila zpět, vyčkala jsem, až bude někdo v kuchyňce, aby mi sdělil, kde mám svou poličku v lednici a ve skříňce. Musím říct, že jsem měla velké štěstí na spolubydlící. Jsou to milé osoby ze všech možných koutů světa. Seznamování proběhlo úplně hladce díky Lavinii.

Lavinie je Rumunka, která se mě hned ujala. Je velice otevřená a veselá, všichni na patře ji mají rádi, protože je to ten typ člověka, se kterým je opravdu vždy sranda. Díky ní jsem během dne poznala celé patro a musím říct, že jsem tu moc spokojená. Vždy se účastním patrových „dýchánků“ a společných party, protože je to další šance se seznámit.

Moje spolubydlící mě samozřejmě ještě ten večer vytáhla s jejími známými do hospůdky, aby mě představila. A když už jsem u toho seznamování, tak dodám, že je tu organizace pro zahraniční studenty, která pořádá výlety, exkurze, party, sportovní turnaje atd. za účelem seznámení co nejvíce lidí. Není zkrátka možné se tady s nikým neseznámit a to ještě nepočítám školu.

A ještě tip: pokud se opravdu bojíte, že na nikoho nenarazíte, zašlete e-mail kooordinátorce, že byste se chtěli už předem seznámit, jestli by Vám nezaslala e-mail na další studenty, kteří se chystají do Německa. Takhle jsem se seznámila já s Řekyní Vivi, ale ne z mé strany, já o téhle možnosti opravdu nevěděla.

Dalším bodem je menza. Funguje to tu na principu dobíjecí čipové karty. Je to taková malá kreditka. Nemusíte si oběd objednat. Stačí přijít a kouknout se, „co dávají“.

Zřízení karty je velice jednoduché: složíte zálohu 5 € a ukážete potvrzení o studiu. Pak zajdete k automatu, vložíte kartu, následně peníze a okamžitě se na displeji ukáže dobíjená částka. Pak už stačí vystoupat do Menzy a vybrat si z 4 – 7 jídel, jejichž cena se pohybuje od 1.5 € do 4 € .

Menz je tady asi pět. Pokud si zapomenete kartu, nevadí, zaplatíte "keš". Na menze se mi také líbí, že má kavárnu, kam můžete po obědě zajít a posedět. Pořád za studentské ceny.

A příště už naposled : škola, práce, volný čas