Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak už jsem tu zas. Dneska se se mnou podíváte do tajů německé byrokracie a zařídíme „lítačku“. Jak už jsem psala, cestovala jsem autobusem. Na nádraží v Hannoveru jsme přijeli s dvacetiminutovým zpožděním. Trnula jsem, aby zatím kamarádka neodešla domů, nebo aby se nevyděsila, že jsem jí napsala jiné nádraží, a nejela mě hledat někam jinam. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Ale vyprávěla mi, že zažila též krušné chvíle. Šla se paní v informacích zeptat, kdy přijede můj autobus. Paní lámanou němčinou řekla, že žádný autobus z Čech přijet nemá a že o ničem neví. Tak si říkám, jaké je štěstí, že jsou telefony.

Zmínila jsem se, že jsem první den přespala u své kamarádky Anny. Tímto jí chci poděkovat, opravdu bych nevěděla, co si počnu.

A teď už k zařizování. První věc, kterou jsem si koupila, byla celodenní jízdenka, protože jsem chtěla zařídit co nejvíc věcí. V Hannoveru ji pořídíte za 3,60 € a platí do posledního nočního spoje.

Ačkoliv jsem byla unavená, vydaly jsem se s Annou na cizinecký úřad. Chtěla jsem to obíhání mít co nejdříve z krku. Na úřadu jsme měly štěstí – otevřeno a málo lidí. Už dříve jsem psala, že úředníci nevědí, že existují Čechy. Takže až na tuto nepříjemnost proběhlo všechno bez problému. Ale Anna si chtěla prodloužit povolení k pobytu, které jí v krátké době mělo vypršet. Jak u mě šlo všechno jako na drátkách, tak ona chytla úředníka „zpomalený film je jeho rychlejší brácha“. Navíc byl nový a neměl nic zažité, chudák všechno hledal. Až se „můj“ úředník namíchl a šel to Anně zařídit sám. (Pro srovnání: já jsem to obstarala za 10 minut, ona byla v kanceláři 40 minut.)

Poté nás čekala návštěva univerzity a imatrikulace. Tam už jsem bohužel musela mluvit sama. A tak jsem milé slečně místo šestého semestru nahlásila studium pátého, ale naštěstí to není problém. Chudinka potom řešila mou kartu pojištění, protože jsem si nevyzvedla tu s evropskými hvězdičkami. Koukala na mě jak na podvodníka, co ji chce opít rohlíkem, ale prošlo to. Dál mi podala smlouvu o tzv. Semesterticket, který slouží jako lítačka po celém Dolním Sasku.

Zaplatíte za něj 152 €, ale je na celý půlrok. S ním máte zadarmo MHD v Hannoveru a osobní vlaky v Dolním Sasku, jak jsem psala výše. Nádherná věc na výlety. Jediným problémem je to, že peníze chtějí převodem z banky. Nebudu popisovat celou anabázi v bance, ale opět jsem měla štěstí. V bance jsme zamířily k Anninu oblíbenému a milému úředníkovi, který jí tu pomohl na začátku. Ten našel nejlepší řešení: vložila jsem peníze na Annin na účet a převedli jsme to od ní. Do předmětu převodu jsme zadali moje jméno a bylo hotovo. Převod trval tři dny, pak jsem si Semestrticket vyzvedla a mohla si začít užívat.

Většinou tohle lítání po úřadech trvá dva dny, ale dosud nemůžu uvěřit (a spousta mých kamarádů taky ne), že jsem měla takovéhle štěstí.

Jak musíte postupovat – shrnutí v bodech:

1) Na univerzitu za Erasmus-koordinátorem vyzvednout potvrzení, že vás univerzita vzala.

2) Cizinecký úřad (většinou absolvujete 2. oddělení: a) přihlášení k pobytu; b) potvrzení a povolení pobytu).

3) Univerzita – imatrikulační oddělení, registrace studentů.

4) Banka – založení účtu, převod peněz.

5) Univerzita – vyzvednutí „lítačky“.

První den jsem zakončila zachumlaná ve spacáku u své zachránkyně Anny. A těšila se, jak si zítra konečně dojdu pro klíče od své cimřičky.

P.S. Ještě si musím postesknout, že jsem toho v autobuse moc nenaspala. Odjezd byl v 23:55 a za těch osm hodin jsem si schrupla tak dvakrát. Takže po všem tom lítání mi bylo jedno, jestli jsem pod mostem nebo v posteli.