Je výbava pro nevěstu přežitek?
Dříve bylo nemyslitelné, aby dívka vstupovala do manželství bez věna. Výbavy se chystaly s dostatečným předstihem a samy dívky se na nich pilně podílely. Pečlivě vyšívaly monogramy na polštáře, háčkovaly dečky, šily si spodničky...
Doba pokročila a parádičkám s vyšívanými cingrlátky odzvonilo. Přesto se důležitost nevěstiny výbavy zachovala. Nebyla už sice alfou a omegou všeho, nicméně maminky svým dcerám už od puberty pozvolna chystaly vše potřebné. A aby bylo jejich snažení učiněno zadost, s patřičnou pompou předávaly svým děvčatům postupně nastřádané poklady jako dárky k nejrůznějším příležitostem. Jistě nečekaly, že patnáctiletá puberťačka bude radostně hýkat, když pod stromečkem najde damaškové cíchy. Tak naivní maminky nebyly, považovaly to spíše za jakousi přípravu do manželství: „Jednou to oceníš, to se ti bude hodit. Tak se neošklíbej.“
Nebylo výjimkou, že sedmnáctiletá slečna měla připravenou výbavu, kterou by ani při nejlepší vůli nemohla spotřebovat za celý život. Sama mám dost kamarádek, které i po třiceti letech manželství mají stále netknutou část ručníků a utěrek, jež dostaly jako součást výbavy.
Když o tom tak přemýšlím, napadá mě, jaká matka jsem v tomto ohledu já. Dodnes si totiž pamatuji to obrovské zklamání, když mi byl v šestnácti letech obřadně předán velký balík. Netrpělivě jsem trhala obal, zvědavostí jsem ani nedýchala... a nakonec vydechla. Nikoli však nadšením. Ručníky, utěrky, cíchy...
Přiznávám otevřeně, že svým dcerám jsem do výbavy nekoupila ani kapesník. Vdávat se ještě nechtějí, a syslit jim to od jejich deseti let mi připadalo poněkud úchylné. Zvlášť dnes, kdy je všeho dostatek. Také si říkám, že je lepší, když si samy koupí, co budou potřebovat, a hlavně podle svého vkusu. Možná jim spíš místo balíku s povlečením předám finanční obnos, který utratí tak, jak uznají za vhodné.
Dnes už je doba zkrátka jiná. Po svých vdavkách jsem předem nachystanou výbavu opravdu ocenila. Až v té době jsem totiž zjistila, že nakoupit v roce 1982 všechno, co člověk potřeboval, bylo nemožné. Když už se něco kvalitního na pultech objevilo, strhla se o to rvačka. Prozíravost mé maminky a babičky mi tak přišla náramně vhod. Dnes už mi však připadá zbytečné trápit dospívající děvčata hodnotnými dary, které jim nemohou nic říct, natož udělat skutečnou radost.
Co myslíte, je chystání výbavy přežitek, nebo povinnost?
Z redakčního archivu
14.2.2012 Rubrika: Vybavení domácnosti | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je výbava pro nevěstu přežitek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
myslim že "mladí" spíš ocení peníz a nakoupí si co potřebují/chtějí sami
Chystat věci do výbavy mi přišlo jako přežitek již v roce 1982, kdy jsem se vdávala. Chtěla jsem si sama vybrat povlečení, ručníky, utěrky, nádobí. Moje maminka, která se vdávala v roce 1953, ještě výbavu měla i s vyšívanými monogramy a cíchy jí fakt vydržely celý život, vyhodila jsem je až po její smrti v roce 2009 a byly nepoškozené - silný bílý damašek.
Moje dcera se vdávat nechce, stěhovala se do samostatné garsonky a všechno si koupila sama podle sebe. Něco jiného je darovat na to dětem peníze, ale ať si nakoupí vybavení domácnosti podle svého vkusu.
mam-ča: To je jasný, mému příteli to kupovala taky babička, páč nemohla někde lítat a shánět. Chudák, nechala u nich 500 za takovej hnus. Ještě k tomu koupila voňavky a různý čičurády. Bylo mi jí vždycky tak líto, když nám to dávala a tak se radovala, že nám udělala radost. A já věděla, že to poletí.
Já mám naštěstí s mojí rodinou (i s babičkou) takovej vztah, že bych jí to někdy mezi čtyřma očima nějak šetrně řekla, ale přítel mlčel. Babička mého současného přítele je naštěstí moderní (90 let 
) a koupí něco aspoň od Avona lady co k ní chodí a to se dá naštěstí i používat 
UVita: taky spíme pod péřovýma, za tu dobu co jsme spolu už je máme dvakrát přešívaný, ale super.
ale jinak si myslim, ze hlavni rozdil je v tom, ze puvodne byla vybava myslena na vetsinu zivota. dostanes cichy - celej zivot je nebudes muset koupit. vsechen ten textil mel vydrzet 35 let, podle toho se 35. vyročí svatby jmenuje plátěná nebo lněná svatba. my to dneska chapeme jako spotrebni zbozi, ktery po par letech vyhazujeme. taky jsou ty veci dneska relativne lacinne. kdysi to bylo obrovsky jmeni.
.gif)
jelítko: tak takové nekvalitní zboží bych určitě nedávala dceři a vlastně nikomu.
mam-ča: tak to už je něco jiného. Člověka to až dojme, že si babička dovedla uspořit a něco koupila, byť by to bylo na nic. Taky mám schovanou manikúru od babičky, sice by to chtělo novou, ale nechci ji vyhazovat už kvůli tomu futrálku, že to koupila ona.
manka: měla jsem velkou výbavu, takže jsem i z toho dala Pavle. Kvalita je Jen odmítla péřové peřiny, tak jsme minulý týden kupovali nové přikrývky. V niveč nepřišly, mně se pod nimi dobře spí.
je fakt, ze babiccino damaskovy povleceni je fantasticky porad (a to ted mluvim o povleceni, ktery ona celej zivot pouziva) a 30let starý plinky po nás jsou ty nejlepsi, který mám. takze pokud jde o me, tak starsi textil beru vsema deseti. I kdyz nemyslim, ze by ten moderni byl vylozene spatnej, spis to pripisuju daleko agresivnejsimu prani.
jelítko: 13:37 Reaguju na ty ručníky a ponožky od ťamanů :
Víš, naše babička nám taky občas koupila něco takového. Byla už stará a nikam se nedostala, než do nejbližšího obchodu, právě k těm "ťamanům". Peněz taky moc neměla, ale chtěla nám každému dát dárek. Tak jsme i za tyhle "hadry" poděkovali, protože nám to dávala s láskou a myslela si, že to užijem.
Jinak nádobí a pomůcky do kuchyně, jelikož jsem labužník, považuju za výborné dárky.
.jpeg)
Almega - 14.2.2012 12:36 - už to tady někdo psal, dej to potřebným, žádný domov tím nepohrdne
Jinak za výbavu jsem taky do dnes vděčná. Mám ještě ty utěrky a ručníky a máma nám i teď občas k vánocům koupí třeba nové povlečení.
Sofffie: jo jo, taky sme měli pár ručníku od ťamanů k hovnu. ale nejlepší byly ponožky k vánocům - balík dvaceti fuseklí, ze kterejch smrděli nohy asi za pět vteřin 
to jsou takový dárky, který nikdy nepochopim. já bych se styděla někomu něco takovýho koupit
No, já zaplula do svazku strašně pozdě, ale musím říct, že jsem taky dostávala ručníky, cíchy atd a když jsem si pořídila svůj první maličký byt, byla jsem vděčná, protože jsem měla dost výdajů se zařizováním bytu. A ano, i já ještě vytahuju ručníky z "výbavy" a nepoužité ručníky po tchyni (froté) a spoustu dalších věcí. A souhlas s mankou - nedá se to srovnat. Nedávno jsem u tchyně objevila plínky po svém manželovi. NIC lepšího neznám.
jo a ještě, já jsem vdaná 30 let a dodneška vytahuju utěrky z výbavy a ty teda jsou 1A, nedají se srovnat s těma hadrama co se dnes prodávají
vím, že se to nenosí, ale svým dětem jsem výbavu taky pomalinku chystala a jak se jim to hodilo. a navíc jsem pak nemusela dát peníze naráz. Prostě já jsem pro výbavu.
