Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Už zase nic nestíhám. Mužský názor na věc praví, že mi chybí systém. Tedy, ehm, mužský názor... Muž se důkladně věnuje vždycky jediné věci a dotáhne ji do konce.

Naplánuje si, že dejme tomu ve středu udělá pořádek na a v psacím stole. Vejde do pracovny, systematicky vyndavá věci ze zásuvek, roztřídí je a znovu pečlivě ukládá zpět. Nafasuje kyblíček s čisticím prostředkem, leštidlo na dřevo, prachovku, utěrku, houbičku na mytí a průběžně se nechá zásobovat dalšími proprietami, na které si právě vzpomene. Výsledkem je, že v závěru dopoledne je na stole i v něm vzorný pořádek, a on si s pocitem dobře vykonané práce sedne, luští křížovky nebo sleduje nějaký zápas v televizi.

Já si v sobotu dopoledne naplánuji dejme tomu úklid skříňky s nádobím v kuchyni. Vstanu časně a uvařím si kafe. Než mi zchladne, dojedu na nákup. Po návratu si ověřím, co chce manžel k snídani, a jdu do kuchyně. Začnu vyndavat hrnce.

Postavím si na kafe, aby se mi lépe pracovalo. Mezitím si připravím maso na oběd a dám vařit polévku. Vyndám další hrnce a jdu pověsit prádlo. Cestou nahoru zjistím, že se na schodišti poblinkala kočka. Vrátím se, vezmu papírové utěrky a kyblík s mopem. Uklidím po číče a jdu na to prádlo. Nejdřív seberu suché prádlo ze sušáku, ponožky uložím do zvláštního košíku. Pověsím mokré a do pračky dám další várku.

Když přijdu do kuchyně, voda na kafe je vychladlá, postavím tedy čerstvou. Vyndám další hrnce a jdu do sklepa pro brambory k obědu. Oškrábu je a dám vařit. Znovu si postavím vodu na kafe. Manželovi nesu nahoru vajíčka na měkko a chleba s máslem. Safra, kbelík je pořád na schodišti – nevadí, stejně kočka divně škytá. V obýváku zjistím, že mi na stole stojí ranní studené kafe. Skrývám úděsný škleb a rychle ho vypiju. Kočce je špatně pro změnu v koupelně.

Dojdu na schodiště pro kyblík, uklidím po kočce a pověsím další várku prádla. Z kuchyně mi syn hlásí, že brambory hodlají s klokotem vycestovat z hrnce. Stáhnu je z plotny, dodělám polévku a po čtvrté stavím na kafe. Připravím maso na řízky a zaliju kafe. Vyndám ze skříňky pekáčky a do jednoho z nich ušlehám buchtu. Vložím ji do trouby a nalévám polévku.

Potom metám na pánvičku řízky, a než se usmaží, uklidím nádobí z myčky. Postupně do ní dávám nádobí od oběda. Myčku zapnu a jdu přežehlit pár kousků prádla. Během žehlení taky trochu spravuji. Když jdu vytáhnout buchtu z trouby, všimnu si studeného kafe. Nádobí se v myčce domylo, uklidím ho a přitom piju studené kafe.

Manžel na mě volá, že pračka doprala a zda nemá vypnout žehličku. Rozkrájím buchtu, vezmu mu kousek k televizi a opět věším prádlo. Potom všívám gumu do pasu u kalhot, vyměňuju zip, přišívám chybějící knoflíky a zase přežehlím pár kousků. Syn se ptá, co bude k večeři. Udělám hromadu palačinek a jídlo pro psy a kočky.

Za chvíli bude osm hodin a začne film, který chci vidět. Když přijdu do obýváku, mám na stole čerstvou kávu a manžel se líbezně ptá, zda si otevřeme lahvinku. Má perfektně uklizený psací stůl, přesazené kytičky a vyluštěné křížovky připravené k odeslání.

Já mám v koupelně kbelík se špinavou vodou, v kuchyni vytahané nádobí a napůl vyžehlené prádlo. Z košíku na mě vypadávají neroztříděné ponožky. Mám dojem, že jsem během dne překročila nějaký bludný kořen. Jdu do kuchyně a nádobí nastrkám zpátky do skříňky. Vypnu žehličku a pečlivě zavírám dveře, za nimiž schovávám nevyžehlené prádlo.

Vyliju kbelík do záchodu a připravím skleničky na bublinky. Když si sedám do křesla, film už je skoro v polovině. Přikryju si nohy dekou a na klíně se mi uvelebí kočka. Po dvou sklenkách jsou mi fuk film, prádlo i hrnce a pět minut před koncem usínám. Ale příště, příště to určitě vyjde! Mám přece systém!