Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Na poslední prázdninový týden jsme pro vás připravili poněkud mrazivý seriál. S hlavní hrdinkou Monikou, které půjde doslova o život, se budete setkávat každý den až do pátku.

Monika Marková prošla otvorem v betonovém plotě, který odděluje výpadovku od obytné čtvrti. Hned u benzínové pumpy se dala do běhu. Po levé ruce se jí brzy otevřelo romantické panorama Divoké Šárky.

Monika byla pyšná na svou postavu a dobrou fyzickou kondici. Běhala pravidelně každý večer. Z pražského sídliště Dědina je to jen kousek na Džbán, kde jsou pro jogging ideální trasy. O letních víkendech, jako právě dnes, strávila den na koupališti a večer, když se slunce schovalo za kopce, se šla proběhnout šáreckým údolím. Mezi stromy se jí dobře dýchalo a cesta po asfaltce v soutěsce ubíhala, že ani necítila únavu.

U vody bylo krásně. Nechodila na placenou pláž, kde byl mezi budovami a vodní hladinou jen travnatý svah a sluneční výheň. Potrpěla si na přírodu, a tak zůstávala na protilehlém břehu, který patří hlavně rybářům. V polostínu stromů naslouchala ptačímu švitoření a šelestu listoví. Jako každá velmi světlá blondýnka musela se sluníčkem opatrně. Občas si šla zaplavat a zase se schovala pod zelený baldachýn.

Tady ani nepotřebovala moc jíst, na celý den jí stačila celozrnná bageta, ovoce, zelenina a láhev minerálky. Však také během dne na ní se zalíbením spočinulo nejedno mužské oko. Dělala, že si toho nevšímá, momentálně se na nikoho nevázala. Ale jak se tak nabíjela sluneční energií, měla pocit, že už by to chtělo změnu.

Cítila se nádherně uvolněně. Na tomto břehu přehradní nádrže vládla naprostá demokracie. Lidé se koupali, rybáři čekali na kapra a nikdo tu nikomu nevadil. Kdo chtěl, měl na sobě plavky, kdo ne, byl bez nich. Takovou pohodu a vzájemnou toleranci těžko najdete jinde. Nasadila si tmavé brýle a nenápadně si prohlédla okolí. Někteří muži procházející po břehu se matičce přírodě opravdu vydařili. Třeba tenhle, nebo tamhleten… Ucítila horko a mravenčení v příslušných partiích těla. Opravdu je nejvyšší čas na změnu životního stylu! Pracovitost je hezká vlastnost, ale život je i o něčem jiném!

Raději si šla zaplavat, aby se tělo uklidnilo. Ještě že nejsem muž, pomyslela si. Ti jsou v takové chvilce v jisté nevýhodě. Snadno se pozná, na co mysleli!

Dosyta vymáchaná a prosluněná večer sbalila osušku do ledvinky, kterou si připnula kolem pasu. Prošla dírou v plotě a po pár krocích už byla na stezce. Lehce se rozcvičila a vyběhla směrem ke hrázi. Tam lyskám a kachnám hodila zbytky bagety a zamířila do soutěsky pod Džbánem. Cesta vede kolem potoka, mírně klesá, což je na rozběhání ideální.

Kilometry přibývaly. Minula malé koupaliště s restaurací a znovu vběhla mezi stromy. Za keřem v zákrutě cesty málem vrazila do nebezpečně vypadajícího chlapa. Byl to pořádný hromotluk, se svými 172 centimetry mu nesahala ani po ramena. Měl lebku vyholenou na setinku, ježaté černé strniště na masité tváři mu končilo až pod očima. Z propoceného špinavého tílka se dral prales černých chlupů a souvisle pokračoval i na svalnatých pažích. Dvě ruce jako lopaty uchopily Moniku za ramena.

Pokračování zítra