Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Velká podzimní soutěž, v níž můžete vyhrát proměnu v kosmetickém salónu a spoustu dalších cen, zprávě začíná. Po celých šest týdnů si budete moci každé pondělí přečíst jeden díl napínavého seriálu Prokletí mayské hrobky. V závěru každého dílu vám položíme jednu soutěžní otázku.

Eva Kinnleyová se zaklonila na židli a protáhla si záda. Za hodinku jí skončí služba v recepci. Poslední před dovolenou. Zítra už bude v Mexiku a pozítří ji uvítají pláže Acapulca, jak Bobby svatosvatě slíbil.

I když byla vlastně dosud novomanželka, svého Bobbyho si moc neužila. Začalo to hned po svatbě. Líbánky trávili nejprve v deštivém Londýně. Bobby však každý den na několik hodin zmizel v útrobách Britského muzea. Právě dokončil univerzitní studium. Byl archeolog a jeho největší životní vášní bylo luštit zapomenuté listiny a pátrat po neznámých pokladech. Případ depotu královny Nefertiti mu vynesl jistý věhlas, když vše zpracoval ve své dizertaci. Ta se mu po absolutoriu zasloužila o nabídku práce pro Britské muzeum, jehož archivy a depozitáře jsou bezedné.

Bobby samozřejmě nemohl odolat a pro Evu to byla těžká konkurence. Proto uvítala, když jí navrhl odjet na svatební cestu do Španělska. Jenže už třetí den po příjezdu do Madridu se začal ztrácet v muzeu Conquisty. Teprve teď se přiznal, že narazil na zmínku o jistém dopise Hernandu Cortézovi a tady pokračuje v pátrání.

Po dvou týdnech pobytu měla pocit, že zná lépe Madrid než Bobbyho. Léto pomalu končilo a dovolená také, když Bobby s rozpačitým výrazem a mnoha omluvami prohlásil, že brzy bude muset navštívit svého přítele Paula Warrena ze Smithsonian´s Institutu. Aby to Evě vynahradil, strávil s ní září v Praze – a pak zmizel na půl roku. Vrátila se zpět ke své práci v recepci univerzitní knihovny. Bobby měl zas plnou hlavu nové záhady a ona nějak žít musí, než se opět sejdou. Bobby však odletěl s Paulem do Mexico City. Povzdechla si. Řešit nějaké detaily společného života vlastně zatím nebyl čas.

Během dalšího roku s ní Bobby strávil z každých tří měsíců 14 dní. Krásných, ale už si připadala jako námořníkova žena. Vysvětloval jí, že po americkém vzoru teď nadějným mladým vědcům přidělují granty, ovšem nejsou-li brzy přiměřené výsledky, může mladý vědec leda zažádat o místo učitele na střední škole. Dalšího grantu se nedočká. Chápala to, ale...

Naposledy přijel s Paulem a více času strávil v hádkách a debatách s ním než v náruči manželky. Miloval ji, o tom nepochybovala. Ona jeho také, a tak se pomalu smiřovala se zjištěním, co znamená být ženou geniálního archeologa. Probrala se ze zamyšlení. Na notebook právě přišel mail. Otevřela jej. Byl od Bobbyho – konečně! Četla: „Miluji tě, miluji tě, miluji tě!!! Darling, nemohu se dočkat, až tě obejmu! Neodkladná záležitost mě však odvedla z Ciudad de México do Flores v Guatemale. Na letišti v Belize City tě vyzvedne syn mého přítele. Jmenuje se Cristóbal Herrera. Pozná tě podle fotografie. Odletíte soukromým letadlem do Flores. Tam se spolu setkáme. Líbám tě! Bobby

P.S.: POZOR NA DIAMANTY! ROZHODNĚ JE NEBER S SEBOU!! JE TO NEBEZPEČNÉ!!! P.P.S.: Po přečtení tuto zprávu určitě smaž! Nezapomeň! B.“

To je celý Bobby! Pár stručných slovíček o lásce a hned záhada! Proboha, kde bych vzala diamanty? A proč je rozhodně nemám vozit?

Vyrušil ji příchod asi padesátiletého Hispánce, který se zastavil u pultu recepce. Měl dokonalý bílý oblek z Harrod´s, v kravatě zlatou jehlici s briliantem a tlustý zlatý řetěz na vestě. Oslovil ji plynnou oxfordskou angličtinou:

„Dovolte, prosím, kde bych nalezl paní Kinnleyovou? Rád bych s ní hovořil v důležité věci.“

„To jsem já,“ vyklouzlo jí překvapeně.

„Dovolte, abych se představil. Jsem don José Geronimo Ramirez de Santa Rosa. Z Liberie v Kostarice. Jsem, abych tak řekl, dobrý přítel a v jistém smyslu spolupracovník vašeho manžela. Seňor Kinnley mě požádal, abych vás doprovodil do Mexika a ušetřil vás případných potíží, které někdy cestování přináší.“ Váhala, ale nakonec si domluvili, že se sejdou zítra v 17:00 na letišti. Letenky do New Yorku už prý zamluvil. Na rozloučenou jí políbil ruku a věnoval jí zářivý úsměv. Příliš zářivý. Nejdřív myslela, že má rovnátka, ale měl ve zlatých korunkách zubů zasazené brilianty. Brilianty jsou – přece DIAMANTY!

Došlo jí to. Doma sbalila jen malé zavazadlo, zavolala taxi a před půlnocí prošla letištní halou ve Frankfurtu. Všimla si letu do Miami za půl hodiny. Měli místo. Jednou z výhod jejího manželství byla zlatá kreditka s kontem v eurech a dolarech. Nemusela přemýšlet, jak koupit letenky a jestli něco nezapomněla. Štěstí měla i v Americe. V 17 hodin odpoledne druhého dne byla v Belize místo v Ruzyni.

Soutěžní otázka

S Evou jsme se již na stránkách Šťastných žen setkali. Jak se jmenovala Eva Kinnleyová za svobodna?

Pozor! Svou ODPOVĚĎ NEPIŠTE POD ČLÁNEK, ale vyplňte ji v příslušné soutěži v pravé liště magazínu.