Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Velká podzimní soutěž pokračuje a s dalším týdnem je zde i druhý díl napínavého seriálu. Na konci vás opět čeká soutěžní otázka.

Dvojitá lest

„Jak jste věděl, kdy mě máte očekávat, pane Herrero?“ zeptala se Eva vysokého snědého muže, který ji oslovil na letišti v Belize City.

„To není záhada, seňoro!“ usmál se. „Roberto mě sem poslal už včera a měl jsem zde čekat, až se objevíte. Jestli vám to nebude vadit, obřadná zdvořilost snad není nutná! Myslím, že brzy budeme dobří přátelé. Prosím, říkejte mi prostě Cris.“

Cristobal Herrera by nemohl zapřít indiánské předky. Měl temné oči, výrazný nos i lícní kosti a husté modročerné vlasy sepnuté do ohonu. Bylo mu asi pětadvacet let. Jeho divoká exotická krása kontrastovala s uhlazeným a přátelským chováním.

Došli k malému aerotaxi na boční ranveji. Cris požádal o povolení k odletu, dostal je a zanedlouho Eva sledovala pod letadlem pohoří Maya porostlé deštným pralesem. Večeřela už s Bobbym a Paulem ve Flores.

„Rád bych ti představil Crisova otce Ramóna Herreru, našeho průvodce, který zajišťuje potřeby expedice i naši bezpečnost,“ řekl Bobby. „My všichni jsme měli jisté úkoly a setkali jsme se teprve dnes večer. Proto po večeři uspořádáme brífink, abychom se navzájem informovali. Konečně se dozvíš, oč jde. Doufám, že tě to zaujme.“

Ramón Herrera působil dojmem důstojníka ve výslužbě. Hotelový pokoj zabezpečil proti odposlechu a brífink začal. První se slova ujal Bob Kinley:

„Mluvme, prosím, co nejstručněji, na detaily bude čas cestou. Nyní jen holá fakta. V jedné nepublikované zprávě pro Britské muzeum jsem nalezl odkaz na dopis, který roku 1525 napsal kronikář Bernal Díaz svému veliteli Cortézovi. V dopise jsou popsány poklady, které viděl ve městě Lakan-Tun, Velký Kámen. Dále jsem zjistil, že biskup z Ciudad Réal inspiroval v roce 1559 trestnou výpravu, město vydrancoval, vypálil a poklady odvezl. Mayové pracovali hlavně s jadeitem, proto mě zaujal popis alabastrové sochy jaguára. Bílý jaguár měl údajně na hrudi obrovský růžový diamant, který Španělé nazvali El Corazón del Tigre – Srdce jaguára. Sochy byly zničeny, šperky si však biskup ponechal. Lakandonští Mayové se conqistadorům nevzdali. Bojovali, dokud jich nebylo příliš málo. Pak se ukryli v pralese. S nimi zmizely i biskupovy poklady, které kdosi jedné noci uloupil. Údajně o několik desítek let později Lakandonové vymřeli na různé epidemie, zejména neštovice a jakousi záhadnou nemoc zvanou „bílá smrt“, kterou prý na ně seslal zneuctěný Bílý Jaguár. Existují ale náznaky, že možná nevymřeli všichni. Bohužel, tajemník, kterého mi přidělila mexická vláda, tyto objevy prodal překupníkovi starožitností Ramirezovi, jenž je známý jako bezohledný kšeftař postrádající jakékoli zábrany. Musíme předpokládat, že Ramirez půjde v našich stopách a naše nálezy se pokusí ukrást i za cenu vraždy. Dnes jsem ve Flores potkal jeho dceru Jacintu, která je prý ještě horší než její padrino. Náš pobyt je již tedy prozrazen a očekávám, že Ramón předloží návrh ochranných opatření.“

Potom promluvil Paul Warren:

„Smithsonian´s Institut se zabývá etnografickými výzkumy. Mám doloženo, že po zničení Lakan-Tunu se lakandonští Mayové ukryli v povodí Ria Usumacinty na řece, která se dnes nazývá po nich Río Lakantun. Tam založili nové město, které nazvali Sac-Balam, Bílý Jaguár. Pokračovali v boji proti křesťanům. Roku 1694 Sac-Balam objevil jeden františkánský mnich. O rok později byli Lakandonové zčásti pobiti, zčásti odvedeni do otroctví. Poslední tři žijící Lakandonové byli objeveni při sčítání lidu v roce 1769 ve městě Retalhuleo na pobřeží Pacifiku. Jeden z nich byl prý velekněz kultu Jaguára a měl u sebe knihu psanou mayským obrázkovým písmem. Mayské knihy mniši ničili jako dílo Ďáblovo. Zachovalo se jich jen několik. Kodex Jaguára, dědictví Lakan-Tunu, objevený údajně v Hondurasu, mi nabídl před dvěma lety ke koupi právě Ramirez. Dříve jsme ho neuměli číst, dnes však máme k dispozici počítačový program, který jsem přivezl z USA. Umí přeložit většinu znaků. Kodex Jaguára má obsahovat soupis posvátných míst, chrámů a pohřebišť. Je klíčem k cestě za poklady. Existence překládacího programu je už známa. Kodex a program bude Ramirez chtít také.“

Ramón promluvil jen stručně: „Mám tento plán: Můj společník Martinez povede fiktivní expedici na sever k Tikalu a kolem bažin k ruinám Uaxactún. Mám zprávy, že Ramirez cestou do Mexika najal v Matamoros profesionální gangstery. Dorazí co nevidět. Až budou sledovat výpravu, snad se utopí v bažinách anebo aspoň ztratí čas. Druhá výprava vyrazí po jejich odchodu. V San Andrés najmeme peóny jako dělníky a nosiče. Pojedeme auty na jihozápad k řece Passión. Odtud pěšky do hor směrem na Río Salinas. Mezi řekami je stará mayská pevnost zvaná Dos Pilas. Tam se utáboříme a propustíme nosiče, kteří po návratu do Flores samozřejmě prozradí, kde nás hledat. My tam však už nebudeme. Mám dvě helikoptéry na letišti v Palenque. Moji synové Cristóbal a Benito s nimi přiletí k Dos Pilas a přestěhují nás přímo k Sac-Balamu. Nikdo se o tom nedozví. Nikdo nebude vědět, kde nás hledat.“

Eva naslouchala a cítila, jak jí buší srdce vzrušením. Její a Bobbyho oči se setkaly a porozuměly si beze slov. Velká hra „Boj o poklad“ začíná... Boj na život a na smrt.

Soutěžní otázka

Ve Střední Americe vzniklo pět velkých indiánských civilizací.  Které národy kromě Mayů je vytvořily?

Svou ODPOVĚĎ vyplňte v příslušné soutěži v pravé liště magazínu. NEPIŠTE JI POD ČLÁNEK.