Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Patřím k těm ženám, které Velikonoce moc nemusí. Už je to pěkně dávno, co jsem byla malá a bála se velikonočního pondělí a mrskutu, jak jsme říkali. Ale jedna drobná historka se k mrskutu pojí. I po letech se mi zdá úsměvná.

Tehdy jsme doma měli velký dvůr s nějakým zemědělským nářadím a dalo se tam dobře schovat. Když jsme se starší sestrou uslyšely halas party kluků, schovaly jsme se a jenom vykukovaly. Když se po nás ptali, maminka řekla, že neví, kde jsme. K našemu údivu nás kluci vůbec nehledali, spokojili se tím, že vymrskali maminku a s výslužkou vesele odešli. Byly jsme překvapené, zklamané a dokonce i uražené. Jak to, že jim stačilo vymrskat maminku, která je (podle nás) stará, a vůbec se nesnažili hledat nás?  

Už jsem zažila hodně jar, z kterých jsem měla radost, ale Velikonoce mě nikdy netěšily. Hlavně kvůli alkoholu, který je zvykem hojně popíjet. Vždycky jsem si přála strávit Velikonoce třeba na výletě, ale prý tradice je tradice, a tak jsem uklízela, zdobila, chystala občerstvení. A v pondělí rozdávala výslužku, nalévala alkohol a snažila se tvářit přívětivě. Odpoledne bylo potřeba uklidit po kolednících a snášet alkoholovou indispozici manžela, který se vrátil domů pozdě a rozhodně na nějaký, byť sváteční oběd neměl chuť. Je to prostě národní den mužů, ale pro ženy je to jen práce a nepříjemnosti.

Chystáte se na Velikonoce? Napište nám, jak je prožíváte, jak vzpomínáte na ty, které jste prožili v dobách svého dětství. Tři z vás vyhrají pěkný dárek

Čtenářská velikonoční soutěž