Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Samozřejmě že nadpis toho článku není tak úplně pravdivý. Začíná to přece něčím úplně jiným, to všichni víme: nejintimnější chvílí a nádherným prožitkem v partnerském soužití. Dvě čárky na těhotenském testu jsou pak pro někoho požehnáním, pro jiného třeba ne zrovna milým překvapením.

Dnes otevíráme novou rubriku s názvem Pro maminky, která je určena všem nastávajícím a novopečeným maminkám. Ale i těm, které o početí zatím marně usilují. Budeme se v ní věnovat všemu, co s mateřstvím souvisí. Od těhotenství, šestinedělí, kojení... až po péči o děti předškolního roku. Čtenářek, pro které bude tato rubrika aktuální, máme opravdu hodně. Všem přejeme hodně štěstí a radosti a co nejméně potíží a problémů. Uvítáme, když nám napíšete, co konkrétně by vás zajímalo, o čem byste chtěly číst a dozvědět se více. Na vaše přání budeme brát velký zřetel, a věříme, že nová rubrika se tak stane místem, kde se dozvíte spoustu nových a důležitých informací.

Čas od času vám také nějakou novou maminku představíme. A protože to vypadá, jako by Šťastné ženy byly zasaženy „dvojčatovou epidemií“, otevíráme krátkým rozhovorem se čtenářkou maty, která před třemi měsíci přivedla na svět dvě holčičky. Její zkušenosti možná přijdou vhod několika nastávajícím maminkám zde na magazínu, které čekají dvojčata, ale určitě i všem ostatním, které mají v bříšku miminko „jen“ jedno.

Bylo tvoje těhotenství plánované, nebo tě spíš zaskočilo?

Tak nějak jsme se nebránili, ale přece jen nás ty dvě čárky na testu maličko zaskočily. Bylo to čtyři dny před Vánocemi a tak trochu dáreček, ale museli jsme počkat na ultrazvuk, jestli je všechno v pořádku, a ten byl až v lednu.

Jaká jsi reagovala na to, že místo jednoho miminka budou hned dvě?

Moje reakce? V životě by mě ani nenapadlo, že bych mohla mít dvojčata! Doktor mi jezdil po břiše tou sondou a z jeho výrazu jsem poznala, že je asi všechno v pořádku. Jenže pak přišel šok, když řekl: „No, tak budou dvě.“ Chvíli jsem to nechápala. „Co dvě?“ zeptala jsem se. „No dvojčátka.“ Vůbec jsem to nemohla pobrat a úplně nelogicky jsem mu málem vyhubovala: „Jak dvojčata? My jsme nechtěli dvojčata! My jsme chtěli jenom jedno dítě!“ Sestřička se mě snažila uklidnit, že prý to budeme mít alespoň najednou. To mě tedy moc neuklidnilo, začala jsem brečet a pomalu si myslela, že mi tam to druhý miminko nějak vpravili.

To se ani nedivím, pro každou maminku to musí být asi velké překvapení. Jak se na to tvářil partner?

Hned jak jsem vyšla z ordinance, volala jsem mu, jenže jak jsem byla ubulená, tak nejdřív vůbec nechápal, o co jde. Myslel si, že se stalo něco hrozného. Když konečně zjistil, jak se věci mají, bezmyšlenkovitě mne začal uklidňovat, že to bude dobrý a že to nějak zvládnem. No a pak mu to došlo a chvíli byl taky v šoku. Ale samozřejmě jsme si na to, že čekáme dvojčata, brzy zvykli a už jsme to brali tak, jak to je, a těšili se na ně. Dneska si už vůbec neumím představit, že bych měla jen jedno dítě.

Jak probíhalo těhotenství?

Nic moc. Jak některé maminky říkají, že to bylo jejich nejhezčí období v životě, tak pro mě ne. První tři měsíce mi bylo pořád špatně, nemohla jsem jíst, stále jsem byla unavená. Pak byly dva měsíce celkem v pořádku a potom už jsem sotva chodila. Pořád jsem funěla, skoro mi dělalo problém dojít na záchod. Jo, a ten záchod!!! To bylo snad desetkrát za hodinu a hlavně v noci!

Když se pak holčičky narodily, s čím jsi nevíc bojovala? Co pro tebe bylo nejtěžší?

Nejvíc asi s tím, že mi jich bylo líto, jak jsou malinký, skoro až průhledný a bezmocný. Narodily se v 36. týdnu, Simonka vážila 1 900 g a Lucinka 2 100 g. Nejtěžší asi bylo naučit se s nimi zacházet. Hlavně koupání, hrozně jsem se bála, že jim nějak ublížím a že se to nenaučím. Ale brzy jsem se zaběhla.

Každá maminka ví, že příchod miminka obrátí život vzhůru nohama. Když je na světě takové dvojité nadělení, je té práce ještě dvojnásobek. Jak to zvládáš?

Myslím, že zatím dobře, ale uvidíme, jak to bude pokračovat. Holkám jsou teď tři měsíce, už vydrží delší dobu vzhůru a vyžadují víc pozornosti. Začaly už i broukat a smějí se, což je úžasný. Užívám si to. Taky mám velkou výhodu v tom, že v noci obě dobře spí. Teda většinou. Kolem osmé je dávám spát, před půlnocí je ještě jednou nakojím a pak o nich nevím třeba až do sedmi hodin ráno.

V poslední době je na našem magazínu hned několik maminek, které čekají dvojčata. Co bys jim poradila na základě svých zkušeností? Co se ti osvědčilo?

Z mých tříměsíčních zkušeností asi to, aby se snažily kojit miminka najednou, pokud to půjde. To se mi osvědčilo výborně, ušetří to spoustu času. A navíc je krásný pocit, když má člověk ty drobečky takhle u sebe. A jinak všechno přijde tak nějak samo, ať nemají obavy, že to nezvládnou. Zvládnou. Ale o tom by víc věděly maminky, co mají už starší dvojčata a k tomu třeba ještě jedno nebo dvě dítka starší či mladší, a zvládají! Myslím, že tady na magazínu jich bude víc. Jinak přeji všem nastávajícím maminkám klidné těhotenství a hlavně zdravá miminka. A ať si je užívají, protože to hrozně utíká. Ještě, jestli můžu trochu radit, nenechávejte pořízení výbavičky na poslední chvíli. Já třeba byla od 31. týdne hospitalizovaná až do porodu v 36. týdnu. Ale každé těhotenství je jiné.

Děkuji za rozhovor a přeji tobě i tvým holčičkám hodně zdraví a štěstí.