Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Čas od času vám přinášíme rozhovory s našimi čtenářkami, jejichž život je něčím zajímavý, nebo se nějakým způsobem odlišuje od většiny. Dnes vám představíme další a rozšíříme tak naši Galerii Šťastných žen.

Kdo z vás chodí na naše diskuse, určitě zná Hanču. A tak možná víte, že Hanča rozhodně nepatří mezi nějaké zhýčkané „městské paničky“. Právě naopak. Se svým manželem a dětmi bydlí v horách a společně se starají o poměrně rozsáhlé hospodářství. Asi si málokdo dovede představit, co takový život obnáší. Mnozí z nás ho mají spojený s nikdy nekončící dřinou a naprostou absencí volných dní.

Požádala jsem Hanču o krátký rozhovor, ve kterém by nám, městským, tak trochu osvětlila, jaké to je, když si člověk zvolí život, který je v každém ohledu spjatý s přírodou.

Kolik vás vlastně doma žije?

Bydlím s manželem, dvěma malými dětmi a synem z prvního manželství. Jinak mám ještě vdanou dceru a manžel tři dospělé děti. Máme takové menší hospodářství, jako byly za dob našich babiček: drůbež, prasata, ovce, skot a koně.

Tolik zvířat. To se asi od rána do večera nezastavíš. Jak vypadá tvůj běžný den?

Tak to nevím, jak bych měla co nejvěrohodněji popsat svůj běžný den, aby to nevypadalo,  že dělám buď hodně, anebo vůbec nic. Vstávám většinou tak, jak se mi chce. Mladší syn se naučil vypravovat do školy sám, takže jen zkontroluji, jestli vstal, starší je na intru. Ráno většinou chodí krmit manžel sám. Moji práci určuje hlavně roční období. Přiznávám, že zimu docela proflákám. Ale od jara až do podzimu je práce na zahradě, v létě pak trochu času zabere sušení sena. Snažíme se být skoro ve všem samozásobiteli, takže si dělám zeleninu, brambory a pro zvířata kukuřici a řepu.

Zapojujete do hospodářství i děti? Víš, jak to bylo dříve, že už i ti nejmenší chodili na pastvu a tak.

Děti samozřejmě k práci vedeme, aspoň nemají čas se nudit a dělat neplechu. Ty dospělé nám už ale „utekly“ a ukazují se jen zřídka. Myslím, že ani ty mladší tady navěky neudržíme.

Co tě na tvé práci nejvíce baví a co ti naopak vadí?

Nejvíc mě na tom těší to, že jsem sama svojí paní. Dělám si podle sebe, někdy jen to nejnutnější, někdy víc. Hlavně se nemusím každý den obávat, jestli mne z práce náhodou nevyhodí, prostě nejsem vystavená zbytečnému stresu. A co mi vadí? Asi nejvíc papírování. Za posledních 10 let neustále přibývá různých nařízení a omezení ze strany státu a hlavně spousta všelijakých tiskopisů, které se musí vyplňovat.
Kdyby mi ale někdo před těmi 10 lety řekl, že tohle budu dělat, tak se budu hodně smát. Byla jsem sice holka zvyklá na malinké hospodářství, ale vyhýbala jsem se tomu, jak jsem mohla. Hlavně jsem se skoro všech zvířat bála, dneska mi spíš dělají problém malá zvířata než ta velká. Jen tak pro zasmání, je pro mě problém chytit kuře, ale vedle koně nebo krávy se klidně postavím.

Měnila bys? Lákalo by tě vyměnit svůj život za "pohodlí" města, vypustit tu starost a odpovědnost o tolik živých tvorů?

Neměnila bych, jak se říká, ani "za zlatý prase". Sice jsem původním povoláním programátorka, ale do kanceláře bych se už vrátit nechtěla. Nedovedu si představit, že bych měla někde sedět celých osm hodin. Sice nejezdíme na dovolené, ale prostě máme s manželem takovou povahu, že si to nedovedeme představit. Raději jedeme na výstavu koní nebo mých oblíbených kytiček, občas někam s dětmi. Ale takový týden u moře,  to by byl pro nás asi trest.

Hančo, moc děkuji za rozhovor a ať se vám daří!