Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Holky, jestli můžu teda doporučit, tak sem teď byla na vyšetření na klinice Clinical hair and health v Pardubicíh.Taky sem měla pořád problém s mastnýma vlasama a vyšetření u trichologa mně fakt pomohlo. Tak hězký vlasy sem neměla už dlouho.

Já teda zažívám horor s vlasy denně. Mám pocit, že si je umyju a za 3 hodiny se už začnou mastit a sou splihlý. Vyzkoušela sem už fakt hodně přípravků, ale efekt o ničem.

Musím se přiznat, že s vlasy jsem nikdy problémy neměla. Ne, že bych vyloženě měla hřívu lví, ale díky kudrlinkám se jemnost vlasů docela dobře maskuje.

Měla jsem období, kdy jsem se se svými vlasy snažila všemožně válčit, a výsledek samozřejmě nebyl nic extra. Jednou jsem si ale řekla DOST - jednou takový vlasy mám, tak je nechám, ať si žijou, jak chtějí.

A od té doby je to paráda. Nějak se mi po ránu spontánně vždycky udělá krásný kučeravý účes, a lidi koukají, kde na to chodím. Pohodička. Nejlepší je přijmout to, co máte, nesnažit se to změnit.

Tak úplně stejné jsem to měla i já.. :-(( ..ale po doporučení od jedné kamarádky kadeřnice jsem začala používat v podstatě 3 přípravky na vlasy s kterými jsem maximálně spokojená a tak si můžu i s těmi vlasykonečně pohrát.. jednou mám vlnité vlasy a jindy zase podle chuti rovné a oproti těm výrobkům z drogerie je mám i velmi zdravé.. takže určitě doporučuji vyzkoušet.. když budeš chtít, tak klidně napiš ráda předám dál radu, kterou jsem taky jinde získala a pomohla mi :-) ahoj Marta ..jo a tady je kdyžtak mejlík zelenkova.marta@seznam.cz

Článek na téma Horor s vlasy se mi líbil. Byl velice vtipný a ze života. Nejste sama kdo má tyto problémy. Jemné vlasy, to je něco s čím se člověk musí naučit žít i když touží krásné hřívě.Žabka.

naaadherne napsane!

Krásný článek, úžasně napsané a jsem se tam i v některých obodobích našla, protože barvu mám stejnou, dnes už také prošedivělou. Vyzkoušela jsem si všechny barvy od platinové blondýny, přes oranžovou, mahagon až po tmavěhnědou, skoro černou.Dnes už jen prošedivělé , auž se jenom snažím krotít ty hřebíky, aby se trošku vlnily
Ale ty sny o krásné, zvlněné hřívě, barvy medu, mám pořád

kdo má kvalitní, pevné vlasy, nepochopí. Já mám odjakživa jemné vlasy, které při každém česání běhaly za hřebínkem a učesat slušný účes - nemožné. Pak jsem později začala používat tužidlo a bylo to trochu lepší, ale o moc ne. Taky jsem si prošlá fází trvalých, některé výkony kadeřnic jsem vzteky obrečela. No a pak při problémech s ledvinama mi i vlasy dost prořídly, takže do dneška udělat na mé hlavě pěkný účes - problém. Jak já vždycky záviděla holkám s pevnýma dlouhýma vlasama
No a paruka - jak radí Almega - pod tou by se vlasy ještě víc znehodnotily, tak to nechám jak je, ještě to není zatím úplná katastrofa

Mě zase vždy máma říkala, co bych si s vlasama měla udělat. Také trvalou, protože jsem je měla jemné apod. Pak vždy tomu dala korunu nějakým dovětkem, že to mám hrozné atp. Od té doby nesnáším jakoukoliv připomínku k vlasům. A snažím se i sama své dceři nic k jejímu účesu neříkat.

Mívala jsem zlaté lokničky. Babička pravila, že musím jít na krátko, aby mi vlasy zhoustly a nechala mě ostříhat. Jako dítě s měkkým srdcem jsem pomohla starší paní s taškou. Řekla: "Děkuji chlapečku!" a divila se, že "chlapeček" se dal do pláče.

Já vypadám jako kretén pořád. Do patnácti povinně odrbaná na kluka (doma starými nůžkami v rukou sadistické matky bez špetky empatie či vkusu), potom to trochu vyrostlo, ale divně se kroutilo a já nikdy nevypadala upraveně, potom velice vydařená trvalá (poprvé a naposledy jsem si připadala téměř přitažlivá), která ale záhy odrostla a kretén tu byl nanovo. Potom se na mně vystřídala spousta kadeřníků, které jsem vždy při odchodu chtěla inzultovat, a tak to trvá dodnes.
Nejvíc mě ničí ty marné naděje, se kterými usedám to kadeřnického křesla. Jsem nepoučitelná.

perfektně napsáno

No vidíš, Liso, já byla celou základku ta "holčička nakrátko", byla jsem nešťastná, že mi všichni říkají chlapečku a mooc jem si přála tu dlouhou hřívu, ale když už to nešlo, tak aspoň trošku polodlouhé vlasy, třeb na hurvínka, jen abych nebyla chlapeček

Almega: Byla jsem na tom podobně.. Až do 14 let neustále povinně ostříhaná "na havla", vypadala jsem jako idiot. Až když jsem si nechala narůst dlouhé vlasy, začala jsem vypadat jako člověk. Jenže jsem zase nevěděla, jak to nosit, protože jsem celé dětství byla nakrátko.. Takže trvalo roky, než jsem našla svůj styl...

No podle mě to nebyl veselý příběh...Já vypadala též hrozně,v dětství,byla jsem ostříhána dle hrnce,nebavilo mě se česat,takže věčně rozježené vlasy.Máma mě nečesala,nějak ji to nebavilo,já to neuměla,takže jsem směla mít dlouhé vlasy až asi od 13 let,nejdelší do půl zad.I teď mám dlouhé asi 30 cm.