Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Šťáva plná vitaminů

Šťáva plná vitaminůPřipravte si domácí šťávu, která bude chutnat celé rodině...
pošlete nám recept

Japonská erotika. Píšete sami na téma Trapasy.

Japonská erotika. Píšete sami na téma Trapasy.

Tak když trapas, tak pěkně starý, přímo historický. V roce 1964 jsem pracovala v Táboře v Ditě, což bylo družstvo invalidů. Nevadilo mi to a navíc jen tam mě vzali na zkrácený úvazek. Náplň mé práce byla taková holka pro všechno. Byla jsem účetní, prodavačka, dělnice a také jsem měla zodpovědnost za dva mentálně postižené kluky. První toho příliš nenamluvil, a když už něco řekl, tak jen: „Mohy honim, mohy honim.“ Což bylo v překladu mouchy honím, a opravdu je honil. A bylo mu jedno, že tam vůbec žádné nebyly. Ten druhý byl jeho pravý opak – co nevěděl, to neřekl. Prostě taková slepičí prdelka. Jmenoval se Bohoušek a denně chodil naproti do táborské polikliniky s různými nemocemi, které si vymýšlel, na pohotovost. Sestřička už ho znala, tak mu vždycky podstrčila vitamin C a on spokojeně odcházel. Jednou jsme si s paní, která tam šila rolety, vyprávěly o porodu. Bohouš měl uši jak radary a hltal každé naše slovo. Já se pak nešťastnou náhodou řízla a musela jsem také na pohotovost. Jako na potvoru tam nebyla chápající sestřička, která znala Bohouška, ale úplně jiné osazenstvo. Zatímco mi ošetřovali ruku, přiřítil se tam Bohoušek s tím, že má porodní stahy. Doktor i sestra na něj zmateně koukali a nechápali, co se děje...

A teď k těm mým trapasům. Vyráběli jsme suvenýry: pavézy, na ně sudlice a cep a nápis „Pravda vítězí“. Na obou stranách pavézy bylo volno. Tam se malovaly různé ornamenty tak, aby to ladilo. V antikvariátu jsem objevila nádhernou znakovou knížku, pranic netušíc, že jde o japonsky psanou erotickou knížku, jsem pavézy zdobila líbivými písmenky. A jak už to bývá, byla tehdy v Táboře delegace z Japonska, kterou ve výloze tuze upoutal nápis, jemuž velmi dobře rozuměli. Jen nechápali, kde k němu přišel bratr Žižka.

Další, ale vlídný trapas, byl s obrazy, které se v tom našem podniku také rámovaly. Měli jsme se všichni stěhovat do nového prostředí, proto jsem měla nachystané obrazy, které půjdou s námi. A přišel starý pán. Kolega mu říkal mistře, ale jelikož tak říkal každému, nebrala jsem to nijak vážně a nepovažovala to za důležité. Pán byl velmi zvědavý, co že tam máme pěkného. Měli jsme tam toho opravdu dost. Třeba obrazy od pekaře a jeho syna z Mladé Vožice. Oba dva malovali moc hezky a syn šel i do detailu. Nechal si narůst dlouhé vlasy a vousy a na svůj autoportrét, vyvedený v modré barvě, ty vlasy a vousy nalepil, další namaloval celý obraz zdobičkou na dorty a u jiného obrazu jsme zase museli obdivovat mistra rámaře, že věděl nebo spíše dobře odhadl, kam přijde háček. A starý pán, když si vše důkladně a pozorně prohlédl, se zeptal na jeden obraz, jak prý se mi líbí. Po pravdě jsem řekla že není zrovna podle mého gusta a že se mi vlastně nelíbí vůbec. Ten milý starý pán byl jeho autorem, Jan Slavíček... Toužila jsem se propadnout do země.

Babou

 

Pište nám i vy na vyhlášená témata tohoto týdne, ať se vespolek pěkně pobavíme a zasmějeme.

Ten (ta) má ale vyřídilku – veselé a trefné hlášky

Největší trapas mého života  

Tři autorky budou odměněny pěkným dárkem.

pisetesami@stastnezeny.cz

 


9.10.2006   Rubrika:   |   Komentářů 17   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Japonská erotika. Píšete sami na téma Trapasy.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 138462.
Archiv anket.