Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V době, kdy byly mé děti malé, jsem dělala správcovou podnikového rekreačního střediska v Krušných horách. V zimě rekreanti přijížděli v pátek večer a odjížděli v neděli odpoledne.

Jednu sobotu večer jsme zjistili, že naše čtyřletá dcerka má vysokou horečku a je jí hrozně špatně. Protože k nejbližší lékařské pohotovosti bylo asi 30 km a venku hustě chumelilo, takže nebyly sjízdné silnice, přemýšleli jsme, co máme dělat. Vzpomněla jsem si, že mezi rekreanty je jedna mně velmi nepříjemná paní, které všichni říkají "paní doktorko". A tak jsem se rozhodla, že to zkusím, i když jsem nevěděla, jestli je skutečně lékařka.

Vyběhla jsem po schodech nahoru a zaklepala. Vzápětí se ve dveřích ukázala paní doktorka už převlečená do pyžama a bylo vidět, že ji ruším . Zřejmě chtěla už jít spát. Nedala jsem se odradit a zeptala se: "Vy jste doktorka?" Ona naštvaně odpověděla: "Ano, to jsem..." A já: "A jste normální?"

Paní doktorka jen zalapala po dechu a mně v té chvíli došlo, co jsem to plácla. Začala jsem se omlouvat, že jsem jen nevěděla, jestli není doktorka práv nebo filosofie, anebo jestli nemá určitou specializaci - třeba zubařka - a může mi pomoct zjistit, co vlastně je mé dceři.

No, nakonec mou omluvu přijala a pochopila, jak jsem to myslela. Hned se převlékla a šla se na dcerku podívat a poradit, co s ní máme dělat. Ale od té doby byly naše vztahy ještě chladnější.

Helena

Pište nám i vy na vyhlášená témata tohoto týdne, ať se vespolek pěkně pobavíme a zasmějeme.

Ten (ta) má ale vyřídilku – veselé a trefné hlášky

Největší trapas mého života  

Tři autorky budou odměněny pěkným dárkem.

pisetesami@stastnezeny.cz