Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak přispěji taky malou troškou. Jsem dost nesmělá, takže jiné seznámení než na inzerát u mě nepřicházelo v úvahu. Absolvovala jsem několik neúspěšných inzerátových schůzek, které ale vždy skončily fiaskem.

Už jsem si říkala, že to vzdám, ale nakonec zapracovala náhoda. Kolegyně v práci si podala inzerát a pečlivě třídila došlé dopisy. Z těch, které určila k vyhození do koše, jiná kolegyně jeden dopis vylovila a přinesla mi ho. Docela mne zaujal a začali jsme si dopisovat.

Když nastala doba, že bychom se mohli sejít, malinko jsem zpanikařila. Tehdy jsem totiž na radu kamarádek trochu dost experimentovala se svým účesem a nechala si na hlavě vytvořit ježka. Samozřejmě že mi vůbec neslušel. Moje máma mi dokonce ve chvíli, kdy mě v něm uviděla, řekla: „Nezlob se na mě, ale vypadáš jako blbec.“ No uznejte, že to pro mě byla tehdy dost rána. Už tak jsem se cítila mizerně a vlastní matka mě ještě dorazila.

Ale zpět k příběhu. Váhala jsem, zda se mám před svým zatím jen dopisovým přítelem zjevit takhle „vylepšená". Když jsem mu sdělila své obavy, zaváhal i on. Nakonec jsme oba dva sebrali odvahu a sešli se. Já, on a můj ježek. Pravda, účesem jsem ho tehdy asi neuchvátila, ale jinak jsem asi tak špatná nebyla. Stálo mu totiž za to počkat si, až mi vlasy dorostou, aby pak zhodnotil, zda přece jenom vypadám o něco lépe.

A pravděpodobně jsem se mu jako vlasatice velmi zalíbila, protože už jsme spolu deset let a máme dva syny. :o))

Santé