Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

I když jsem ateistka, myslím si, že mezi nebem a zemí něco tajemného existuje. Osobně jsem se o tom přesvědčila před více než 25 lety.

Čekala jsem své první dítě. Pár dní před tím, než jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, zemřela má milovaná babička Eliška. Naučila mě toho hodně pro život. K osmnáctým narozeninám mi darovala prstýnek s červeným rubínem se slovy: "Ochraňuj ho a on ochrání tebe, ale nesmíš ho nikdy sundat."

Na podzim při rytí záhonů jsem si nevšimla, že mi prsten sklouzl. Zjistila jsem to až večer při koupání. Hned druhý den jsem prohledala celou zahradu, ale bohužel, prstýnek nikde. Ten večer jsem uléhala moc smutná. Uprostřed spánku jsem měla tento sen:

Otevřely se dveře, v nich stála babička Eliška a pravila: "Nebuď smutná, já vím, kde prsten je. Je v hlíně na vidlích. Tam ho určitě najdeš. A nezapomeň ho v dát k osmnáctinám své dceři, která se ti za půl roku narodí". Postava zmizela a já spala do rána v klidu.

A opravdu – ráno jsem na vidlích prsten našla. Jen mi vrtala hlavou ta zmínka o dceři. Tenkrát se na ultrazvuk nechodilo, jen v případě nějaké těhotenské nesrovnalosti. A tak o tom, že se mi narodila dcera, mi řekl až porodník na sále. Hned jsem si na babičku vzpomněla a v duchu jí poděkovala. Dcera sice dostala na otcovo přání jméno Jana, ale doma jí občas řekneme Eliško. Ona ví, že je to podle její prababičky, které je dost podobná.

Januše