Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Kdo si počká, ten se dočká

Kdo si počká, ten se dočká

No, nezapadám asi do témat v rubrice Píšete sami, ale chci vám napsat, jak jsem se před lety konečně stala majitelkou čtyřnohého přítele.

Na vysvětlenou je třeba uvést, že již dlouhá léta jsem toužila po společníkovi, spřízněné duši, které bych šeptala do ouška své tajnosti a strasti, jimiž jsem nechtěla nikoho obtěžovat. Toužila jsem po pejskovi, ale manžel byl vždy proti – sím Tě, seš zimomřivá, a to bys s ním chtěla chodit venku v mrazech?... celý nám to tady zachlupatí ... a co dovolená – to nikam nebudeme moct jezdit! Odložila jsem tedy koupi pejska ad acta, že jednou se třeba blýskne na lepší časy...

Bylo to zkraje roku 2000, kdy náš známý s celou rodinou odjel na 14 dnů hory a požádal nás, zda bychom mu nepohlídali dům, a vlastně proč bychom tam po tu dobu třeba nebydleli. Vzhledem k tomu, že jsme se znali roky a máme k sobě blízko, naše děti už tehdy byly samostatné, jsme po krátkém rozmýšlení souhlasili. Den před odjezdem jsme si celý dům společně prošli, byli jsme instruováni, jak se co obsluhuje, až jsme došli k zabezpečovacímu zařízení. „To nic není, to jen takhle naťukáte a je to. Ale nezapomeňte do dvaceti sekund zmizet, jinak se to rozřinčí a bude pěknej povyk,“ proškolil nás a upozornil známý. Manžel jen trousil, jo, hm, jasně, a tím se jmenoval vrchním kódovačem.

Ke konci prvního týdne, kdy manžel ťukal do magické krabičky při každém opuštění obydlí či návratu do jeho útrob tajná čísla, se jednou při odchodu zapomněl a chtěl si ještě doběhnout pro sluneční brýle. Ovšem jaksi mu nedošlo, že čas už běží... Za chvíli se celým domem rozezvučela siréna, až mi málem pukla hlava. Manžel se celý rudý přiřítil k chytré krabičce, začal do ní mydlit, což mu bylo samozřejmě houby platné. Do deseti minut u domu přistálo auto nějakých bodyguardů, kteří se jali prošetřovat narušení majetku, a když „viděli pohyb“, zavolali policii. Nastalo vyšetřování, zda nejsme protřelí lupiči. Známý nám nějak opomněl sdělit, že dům je napojen na tzv. pult centralizované ochrany, a oné firmě se o našem pobytu rovněž nezmínil. Manžel brunátněl vztekem a já se vzduchu smála – právě se totiž blýsklo na lepší časy!

Výměnou za bobříka mlčení před dětmi a (skoro) celým světem jsem si za pár měsíců jela pro vytoužené šťěňátko – svého milovaného motýlka (jedná se o malé psí plemeno, papillon).

Takže – kdo si počká, ten se dočká! :-)


20.11.2006   Rubrika:   |   Komentářů 5   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Kdo si počká, ten se dočká

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
DOMINIKA
DOMINIKA - 16.9.2009 17:20

SUPER!!!!!!TAKY BYCH CHTĚLA PEJSKA,ALE NEMOHU BOHUŽEL SEHNAT,MOJÍ VYVOLENOU LÁSKOU JE BORDER KOLIE......TIŠE ZÁVIDÍM.......PAsmajlik - 40

 

Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78540.
Archiv anket.